Byt jako vaše zrcadlo: Používáte také zásady feng-shui?

Když jsem se nabažila slunečních odlesků na světle oranžové, začala jsem v duchu plánovat, jak rozestavím nábytek. Nevědomky jsem už tenkrát používala zásady feng-šuej. Byt jsem si pronajala jako zařízený, takže moje byla jenom malá část nábytku, ostatní patřilo mé bytné. Mnohokrát jsem si povzdychla, kde ty staré klumpy sebrala. Křesla se stolkem, která by se možná hodila do salónu 20. a 30. let 20. století, ale ne do dnešní doby, zoufale volala po renovaci a nesmyslně zabírala tři čtvrtiny pokoje. O stoleček s rozbitou skleněnou deskou a mohutnýma kovanýma nohama trčícíma do prostoru jsem se málem přizabila pokaždé, když jsem si nedala pozor. Takové nesmysly, zuřila jsem často.

Přichází čas na změnu
Na skutečně funkční a smysluplné věci zbývalo málo prostoru. Ale běda, když jsem se něčeho dotkla, byť jenom slovem! To byl hned oheň na střeše. Ještě nějakou dobu jsem to snášela, ale pak nastal den D a přišlo rozloučení. Životní prostor si člověk musí uspořádat podle sebe, tak aby mu vyhovoval a přinášel štěstí. Pokud si do něj nechává nedobrovolně zasahovat, je něco špatně a to především v člověku samotném. Nastává zkrátka čas na změnu, odstranění toho, co v životě nechci. Když jsem se dostala k feng-šuej a jejím pravidlům, zjistila jsem, že třeba pokud jde o byt, začínám je aplikovat tak nějak podvědomě sama, aniž bych tušila, o co vlastně jde.

Bílá pohovka, která patří jinam
Také jsem díky feng-šuej pochopila, proč mi vadí být obklopena určitými předměty. Přišla jsem na návštěvu ke své příbuzné. V obývacím pokoji měla obrovskou sedací soupravu z bílé koženky. Byla sice pěkná, pohodlná, ale zabírala větší část místnosti a na nic dalšího jaksi nezbýval prostoru. „Neumaže ti tu nádheru dítě nebo pes?“ zeptala jsem se a ona přikývla, že už ji musela čistit. Ano, bylo to hezké, ale přesto jsem se tam necítila dobře. Měla jsem pocit, že to není ono, že se takový nábytek hodí úplně jinam. Když jsme se museli pro každou maličkost naklánět na nesmyslně nízký skleněný konferenční stolek, otrávilo mne to. Jí to ale vyhovuje, žije v tom ona, ne já, uvědomila jsem si.

[[related]]

Nejdřív praktičnost, potom krása
Považuji se za celkem praktickou bytost, řeším nejdřív, zda určitý předmět slouží svému účelu, teprve v další etapě se ptám, zda je ošklivý nebo hezký. Vyznávám jednoduchost, na okázalé ozdůbky mne nikdo nedostane. Mám ráda přírodní materiály, hlavně dřevo a kámen a spíš mne někdo dostane na masivní dřevěný stůl a postel v obyčejné chalupě než na hypermoderní kovový a skleněný nábytek. Nikomu ale neberu právo rozhodovat si o podobě svého životního prostoru, zrovna tak ale chci, aby ho nikdo nebral mě.

Uvolněte prostor novému
„Zařiďte se tu jako doma,“ říkává se vítaným návštěvám. Jenže i kdyby sebevíce chtěly, stejně se jim to nepodaří. Někde nám je zkrátka dobře, jinde ne. Nemám ráda precizně naklizené byty, kde má člověk pocit, že už sednutím na židli naruší předem pečlivě naplánovanou rovnováhu. A co když mu, nedej bože, upadne smítko nebo drobeček z jídla? Na prostoru ale přece musí být vidět, že v něm někdo žije! Vytvářím si svůj prostor podle sebe. Čas od času proberu své věci a těch, které nepotřebuji, se zbavím. Někomu se přece ještě mohou hodit a já potřebuji ve svém životě uvolnit prostor novému.

A co vy, jak si zařizujete svůj byt a životní prostor? Necháváte si do toho od někoho mluvit a ovlivňovat se? Máte doma spoustu nepotřebných věcí, které vám jenom překáží, a přesto se neodvážíte se s nimi rozloučit?

Foto zdroj: profimedia.cz