Nejhorší rande v životě

Denně si psali a vždy večer i volali. Ivě Roman velmi imponoval. Byl to novinář, jednu chvíli i učitel, politik a tiskový mluvčí . Byl chytrý, celkem pohledný a vypadalo to, že o ni má opravdu velký zájem. Stále ji zahrnoval komplimenty a ona z jeho chování byla v rozpacích, jelikož nikdy předtím se se zájmem mužů nesetkala. Když Roman po čtrnáctidenním flirtování navrhl, že se setkají, Iva v tom neviděla problém. Rozbila porcelánové prasátko, aby měla peníze na cestu a plna očekávání počítala minuty do zastavení rychlíku na pražském nádraží. Během cesty jí ještě Roman psal, jak bude oblečený, aby se poznali. Tmavě hnědá kožená bunda a tmavě modrá pánská kšiltovka. Představila si ho podle fotky, co měl na internetovém profilu, a uznala, že to musí být opravdu fešák. Ale nebyl.

Bloudila halou hlavního nádraží, až došla ke vstupu na metro, kde na sebe měli počkat. Než se stačila rozkoukat, zaklepal jí na rameno on. Muž dobře o deset centimetrů menší než ona, poznamenaný životními zkušenostmi a věkem. A to si ani nevzala podpatky, o kterých si myslela, že by v nich vypadala elegantněji. Místo toho zvolila boty s kožíškem a sportovnější, ale teplou zimní bundu a huňatou šálu. Pod kšiltovkou byly místo krásně hnědých vlasů vidět prosvítající šediny a pleš. Iva se zhrozila, co tu dělá, ale Roman působil klidně a byl v dobré náladě, vtipkoval, tak se trochu uklidnila.

Vydali se procházkou k Pražskému hradu. Roman si však vzpomněl, že doma zapomněl dárek, co Ivě koupil. Tak se tedy vydali do jeho bytu. Bydlel s babičkou. Ta s ním sdílela však jen koupelnu, ze svého pokoje téměř nevycházela. Když byla Iva obdarována přívěškem na klíče, Roman navrhl, že by si u něj v tak sychravém počasí mohli dát čaj. Iva nebyla proti, venku byla zima a byt byl příjemně vytopený. Než Roman přichystal čaj, rozhlédla se po bytě. Byl malý, starý, nemoderní. Všude byly velké masivní skříně a police plné tlustých zaprášených knih starších víc, než Jeruzalém.

Roman navrhl, že by si místo chladné procházky mohli pustit nějaký film. Otevřel velkou zásuvku a vybral film Santa je úchyl. Pohovka byla zavalena krabicemi s knihami tak, že se na ní nedalo sedět. Od stolku nebylo vidět na televizi, tak nezbývalo nic jiného, než sednout si na postel. Roman se na ni mile usmál a přisedl si těsně vedle ní. Byla z jeho blízkosti celá nesvá. Už jí nepřipadalo, že je tak skvělý a chápavý, jako když si telefonovali.

Naklonil se k ní a lehce se dotkl rty jejího krku. Pak se posouval, až skončil na rtech. Začal ji líbat a ona neměla sílu, aby mu odporovala. Poddala se mu. Líbilo se jí, jak krásně umí líbat. Nebo líbal jen průměrně? Nevěděla to, nikdy s žádným klukem nebyla v takové situaci. Když jí přetáhl tričko přes hlavu, jen tiše zakňourala, aby dala najevo, že je tu taky. Krajkovou podprsenku rozepl až příliš jednoduše. Nejspíš měl zkušenosti. Iva chtěla vzdorovat, ale omámilo ji, jak jí sahal na prsa a co dělal s jejími bradavkami. Líbilo se jí to. Bylo to jemné a něžné. Když na chvíli přestal, chtělo se jí křičet ještě. Ovšem přestal jen proto, aby jí stáhl kalhoty i s kalhotkami.

To už Ivu probralo. Zastavila ho a se začervenáním mu prozradila, že je ještě panna a že to nechce. Roman slíbil, že k pohlavnímu styku nedojde, tak se znovu naivně uklidnila. Hladil ji a líbal na choulostivá místa a jí se to ohromně líbilo. Zažívala krásné neznámé pocity a vlny rozkoše. Po chvíli však zpozorovala změnu. Prsty vystřídala špička penisu. Iva se bleskurychle probrala z extáze a odtáhla se. Ani nevěděla, kdy se svlékl. Roman ji ale namluvil, že se jí jen lehce dotkne, že chce jen ponořit žalud mezi její pysky a cítit, jak je uvnitř horká.

A ona hloupá mu uvěřila. Ale spíš cítila, že nemá na výběr. Ještě, než se stihla položit na polštář, ucítila, že je Roman mnohem hlouběji, než sliboval. Pak víc přitlačil a Iva ucítila, jak narazil až na dno její samé. Pak trochu sykla bolestí. Než se stihla vzpamatovat, Roman přirážel a nebral na ni ohledy. Otočil si ji na kraj postele a Iva se zalekla, protože nepoužili žádnou ochranu. Zvláštní, že i tohle člověku probleskne hlavou při znásilnění. Vyčetla mu to a v duchu se modlila, aby z toho nic nebylo, ale on ji jen odbyl a za pár vteřin dopadlo jeho teplé sperma na Ivanino plnoštíhlé břicho.

O chvíli později se oblékli a Iva žádala jediné. Doprovod na vlak. V Praze byla podruhé v životě a vůbec netušila, v jaké její části se nachází a kudy se dostane na nádraží. Roman ji mlčky vedl zaprášenými ulicemi. Ještě navrhl, že jí zaplatí lístek na vlak a vytáhl z peněženky pětistovku. Iva ji ale odmítla. Připadala by si jako děvka, která přijela do Prahy pro peníze.

Nejdříve jeli metrem, potom šli podchody a potkávali spoustu podivných lidí. Iva si přitáhla kabelku blíž k tělu a uvědomila si, co všechno by se jí mohlo stát. A pak si uvědomila, co se jí vlastně stalo a měla chuť si pořádně nahlas zanadávat. Omezila to však na nadávky pouze ve své hlavě. Šli mlčky. Když Iva uviděla osvětlenou halu nádraží, trochu se zaradovala. Povídala Romanovi, že teď už to zvládne, ale on trval na tom, že ji doprovodí až na nástupiště a počká, než vlak odjede.

Našla si kupé, kde seděly jen dvě starší ženy a rozvášněně mezi sebou o něčem diskutovaly. Posadila se co nejvíc na stranu a otočila v šeru hlavu pryč od žen. A pak povolila stavidla a nechala slzy stékat přes pracně nalíčené oči. Když dojela do své cílové stanice, rychlík byl téměř prázdný a venku byla černá tma. Oči měla zarudlé od pláče. Plížila se tmou a nechtělo se ji domů, vysvětlovat mamince, kde má tašky s oblečením, když jela do Prahy nakupovat. Místo toho zamířila ke kamarádce, aby jí mohla vypovědět, co jí tíží a vyplakat se ji na rameni.
[[related]]
Poslední, co jí Roman napsal, bylo, jestli dojela v pořádku domů. Zpráva ji zastihla zrovna, když byla s kamarádkou v klubu. Iva byla opilá. Po paměti naklapala odpověď „ano“ a připojila slovíčko sbohem. A tím skončila jedna etapa života pro Ivanu. Děkovala bohu, že vyvázla bez následků, ať už šlo o těhotenství či o pohlavní nemoci. V dnešních dnech je Iva velmi šťastná. Má přítele, milují se a jsou spolu šťastni. Ale nikdy nezapomene, co se jednoho dne v Praze stalo. Na poprvé se totiž nezapomíná nikdy. Bohužel.