Jak se žije cizincům v Praze?

V Motole asi nejspíš razí myšlenku – jsi v Čechách – mluv česky. Jak jinak si mám vysvětlit, že na příjmu pro cizince není ani jeden nápis v angličtině??? Nejvíce mě pobavilo – Prosíme neklepat!!! – vše tučně a 3x podtrženo. Když tomu nerozumíte, může to být podtrženo i stokrát. Při jedné z mých posledních návštěv v nemocnici jsem si celou čekárnu prošla, protože jsem nikomu nechtěla křivdit. Opravdu, ani jedna věta v cizím jazyce. Ani rusky – prostě nic. V Praze jsou dvě místa, kam může zraněný nebo nemocný cizinec přijet a tam by ho měli ošetřit ve světovém jazyce, což je angličtina nebo čínština. Požádala jsem kamaráda Američana – jmenuje se Mike, který si pořád stěžoval na bolesti břicha. Podezřívala jsem ho, že je to z přemíry českého piva, ale nakonec se nechal přemluvit k návštěvě Motola. Doprovodila jsem ho tam a nechala ho chovat se tak, jako kdyby tam byl sám.  I když už tady žije půl roku, v čekárně si nevěděl rady. A pak se to stalo: ZAKLEPAL! Za chvilku vyběhla vzteklá sestra a říká mu česky: „Vy neumíte číst? Tady je neklepat!“

Na to on jí slušně ale v angličtině odpověděl, že se omlouvá, ale že neumí česky. Ona mu jen řekla: „Waiting!“ což asi mělo znamenat – počkejte si prosím, jen se to slovo „prosím“ někam ztratilo a to neřeším gramatiku a její chování. Po dvou hodinách čekání, kdy jsem věděla, že mě můj experiment bude stát večeři a pár piv se konečně objevil doktor, který trochu anglicky uměl. Vyšetření trvalo asi 2 minuty. Když jsme odcházeli, vyběhla ta sestřička znovu a česky volala: „Kdyby vám to nepomohlo, tak zase přijďte.“

Mike pochopil o co mi jde, a tak se mnou bez protestů navštívil 3 pošty, kde chtěl poslat pohled, 2 lékárny, 2x si šel koupit lístek na metro a v metru se ptal na zastávku. Ze všech pokusů uspěl v jedné lékárně a na jedné poště, kde zavolali někoho z úředníků, aby pomohl s překladem.

Musím říct, že mě to celé zklamalo. Patřím do generace, která se ve škole ještě učila rusky. Takže prošlo spousty let, a lidé okolo třiceti by už prostě jeden cizí jazyk aspoň trochu zvládat měli. Vím, že je to klišé, ale znalost cizího jazyka opravdu boří hranice. Můžete se sebrat a jet kamkoliv. To je obrovská svoboda, kterou máte ve svých rukou. A co se týče Mikea, ten už umí: Jedno pivo prosím, seš moc hezká, to je dobrý jídlo, děkuji vám já moc, bolí mi hlava, zaplatím prosím, vydrž Prťka vydrž (i když neví proč to říká) a místo OK říká CAJK!

Je smutné, že  takovou dobu po revoluci vládne cizím jazykem pouze 28% Čechů. Bojovalo se za svobodu, možnost cestovat a když se zeptám známých, proč nejezdí na místa, která chtěli vidět, odpovědí mi, že protože se nikde nedomluví. Je smutné, že turisté z celého světa přijedou obdivovat krásy Prahy a dalších míst a setkají se jen s posunky a velmi špatnou angličtinou a  je  velmi smutné, že si stěžujeme na to, co všechno nemůžeme a přitom si  ty bariéry stavíme sami.