Doprovod k porodu – partner, kamarádka nebo dula?

Tiše závidí svým otcům, že ti „následníka“ trůnu nebo malou princeznu viděli, až když si jeli pro manželku do porodnice. Pokud to ovšem pro několik dní nepřerušovanou oslavu a množství alkoholu v krvi vůbec stihli.

Dnes je otec u porodu stejnou samozřejmostí, jako houska na krámě. Pokud se na sále ocitne rodička bez doprovodu, málem zůstávají otevřené dveře v očekávání, že její partner je zpozdilec, který každou chvíli vpadne dovnitř s jazykem na vestě. Pokud je porodní asistentka ženou nadmíru obdařenou smyslem pro humor, zeptá se, jestli vás nemá na chvíli raději ještě zašpuntovat…

Čím dál tím větší množství mužů si přeje být u toho, když přichází na svět jejich dítěte. Chápou výjimečnost této chvíle stejně, jako to, že mohou být partnerce oporou a dokonce jí i pomáhat. Masáží zad, otřením potu z čela, držením za ruku. Již samotná přítomnost člověka, ke kterému má žena důvěru, je cenná. Pro hladký a co nejrychlejší průběh porodu je důležité, aby byla žena uvolněná. To má spojitost s její psychikou. A pakliže se díky partnerově přítomnosti cítí bezpečněji, je uvolněnější. Naopak ve strachu a stresu z neznáma se svaly stahují a porod se může prodlužovat.

„První dítě jsem rodila sama, manžel by na služební cestě v zahraničí a kamarádka se zlomeným kotníkem v nemocnici. Cítila jsem se velmi nejistě, připadala jsem si ztracená. Bylo tolik věcí, na které jsem se chtěla zeptat, ale sestřičky kolem mě jen kmitaly, rodily jsme zároveň čtyři, takže nebyl čas. Když jsem za dva roky rodila syna, byl manžel po celou dobu se mnou. Byl to neuvěřitelný rozdíl. Nebyla jsem na to sama, manžel mně uklidňoval, pomáhal mi prodýchávat kontrakce. Osobně si myslím, že mít při porodu u sebe spřízněnou bytost je důležité. Jste ve větším klidu a lépe snášíte i bolest,“ říká osmatřicetiletá aranžérka Lucie.

Ovšem pokud je nastávajícím tatínkem muž, který omdlí i při pohledu na vykuchané kuře v supermarketu, je diskutabilní do jaké míry může být rodičce oporou. Mnohý takový se přemůže. Většina to udělá kvůli partnerce. Žena pak může mít co dělat nejen sama se sebou, ale přibudou jí navíc obavy o hrdinu v bezvědomí. Jsou ale i takoví muži, kteří na sál vhopkají kvůli tomu, že se to nosí a aby mohli vyprávět kamarádům, jak těžce rodili a dali najevo, že bez jejich přítomnosti by zřejmě dítě zůstalo napořád tam, kde bylo. Vypadá to, jako by rodili oni. Co na tom, že po pár minutách sebou sekli porodníkovi pod nohy a museli být potupně odklizeni? Bohužel, ale npřítomnost na porodním sále z donucení nekončí jen boulí na hlavě, když se muž praští do hlavy o hranu porodního stolu. Ač se jedná o menšinu, někteří po tomto zážitku musí vyhledat pomoc odborníků z řad psychologů a sexuologů. Díky tomu, co viděli, se nedokážou znovu dívat na partnerku jako na objekt svého sexuálního zájmu.

[[related]]

Své o tom ví třicetiletá Katka.
„Obávala jsem se konce šestinedělí, že po mně manžel bude vyžadovat sex a já se bála  bolesti a cítila jsem se v tu dobu stále matkou, nikoliv partnerkou pro postelové hrátky. Takže když po mně manžel nic nechtěl, vyhovovalo mi to. Nejprve jsem mu byla vděčná, že je chápavý, aniž bych mu musela něco říkat. Po dalším měsíci jsem se uklidnila, na svou novou roli jsem si zvykla a milování mi začalo chybět. Manžel na moje narážky reagoval tím, že jsem určitě unavená a mám jiné starosti, než sex, že to chápe a nemusím se přemáhat. Za další měsíc jsem byla podrážděná. Začínala jsem si myslet, že si v době mého těhotenství někoho našel, že jsem mu byla s velkým břichem odporná. Začalo u nás docházet k hádkám, třeba i kvůli tomu, jestli je polévka zavařená krupicovými knedlíčky nebo těstovinovými písmenky, ale příčina byla úplně jinde. Až po půl roce jsem se dozvěděla pravdu. Stalo se to tak, že jsem manžela přistihla u erotického časopisu, jak si sám dělá dobře. Tehdy mi konečně řekl, že mě má pořád rád, miluje mě i naše dítě, ale jakmile mne vidí nahou, vzpomene si na zážitek z porodu, který pro něho byl traumatizující a vášeň je pryč. Vyřešit nám to pomohl až odborník. Trvalo to dlouho. Až tehdy jsem si uvědomila, že manžel k porodu vůbec jít nechtěl, já jsem ho do toho tlačila a byla to chyba. Pokud budu někdy ještě rodit, požádám o doprovod kamarádku. Sama bych tam být určitě nechtěla, manželova přítomnosti mi velmi pomohla. Že jsem ho k přítomnosti u porodu neměla přemlouvat jsem zjistila bohužel pozdě.“

Ne každá žena má natolik dobrou kamarádku, aby byla schopna se s ní dělit o tak intimní chvíli, jakou je porod dítěte. Přesto existuje řešení, aby žena měla u sebe někoho, kdo dokáže pochopit její pocity a být jí oporou. Existují totiž tzv. duly, speciálně vyškolené ženy, které doprovází maminky k porodu. Ty tak mají jistotu, že vedle nich je někdo, kdo je v těžkých chvílí podpoří, kdo je tam jen pro ně a koho se mohou na cokoliv zeptat. Porodní asistentky totiž mají často na starosti více než jednu rodičku a nemohou být s maminkou nepřetržitě po celou dobu porodu, zatímco dula ano. Setkává se s maminkami již před porodem, poznají se, ujasní si ženiny představy o porodu.

Pokud jste si jistá, že váš partner touží být u příchodu miminka na svět a vy si také jeho přítomnost přejete, je to ideální řešení. Navíc stále větší množství párů i v takovém případě využívá dulu, která podpoří oba rodiče. Rozhodně však partnera k přítomnosti u porodu nenuťte. Může váš porod prožít v práci, být s kamarády, zůstat doma, nebo v předsálí. Doprovodit vás může někdo jiný. Můžete vám to být líto a třeba si i popláčete, ale je to pořád lepší, než aby byl „hrdinou za každou cenu“ a už se vás nechtěl nikdy více dotknout.

A co vy a chlapi u porodu? Myslíte, že by měli být? Nebo naopak?

Foto zdroj: profimedia.cz