Veronika Kubařová: Nosila jsem opravdu kuriózní talismany!

V posledních letech jste jí mohli vidět v Rafťácích, v pohádce Z. Trošky Nejkrásnější pohádka, ve filmu Westernstory, také si zahrála po boku Elišky Balzerové v románu J. Vejdělka Ženy v pokušení, ve velkofilmu  Lidice a teď nejnověji ji můžete vidět v roli Johany ve filmu Můj vysvlečenej deník. To je celkem slušný výčet za tak krátkou dobu, nemyslíte?

Pocházíš z umělecké rodiny?
No jak se to vezme. Nikdo z mojí rodiny se vyloženě uměním neživil. Ale mamka i babička a děda z maminčiny strany hráli loutkové divadlo pro děti, takže jsem vyrůstala ze spoustou vyprávění pohádek a zpívání pohádkových písniček.

Jaká byla tvá cesta z Rakovníka na prkna, co znamenají svět?
Od někoho jsem se dozvěděla, že je možné jít na střední hereckou školu, to jsem do té doby nevěděla. A chtěla jsem to aspoň zkusit. Věděla jsem, že mají být tři kola, tak jsem si moc přála, dostat se aspoň do druhého. No a nakonec jsem se dostala a dělám to, co dělám.

Jak jsi prožívala první měsíce bez rodičů?  Byla jsi samostatná, nebo jsi to nesla těžce?
Musím se přiznat, že jsem to ze začátku nesla dost těžce. Vůbec tu změnu prostředí. Člověk přišel nejen mezi nové lidi na škole, nové předměty, úplně nová dimenze, ale i po škole přišel na intr, kde byl ráno budíček, večer večerka, zapisování pořádku do sešitu, vycházková knížka, no prostě ne domov. Ale jsem ráda, že to tak bylo, moje vztahy s rodinou to nezměnilo, skoro naopak, byli jsme si vzácnější a já se musela za těchto podmínek naučit žít sama za sebe.

Jak vypadá takový tvůj normální den?
Vstávám většinou na zkoušku tak kolem osmé, pak mám od půl desáté do půl druhé zkoušku, pak se jdu někam najíst, odpoledne mívám ještě zpěv, nebo angličtinu a večer představení, když ho nemám, tak jdeme s přítelem třeba do kina.

Co děláš ve volném čase nejraději?
Většinou se snažím být prostě s těmi, které mám ráda, buď jen s přítelem, nebo i s rodinou, nebo kamarády. Co podnikneme už je jedno, hlavně, že jsme spolu. Ale mám ráda výlety do přírody.

Věříš na něco mezi nebem a zemí?
Věřím v nebe a v zemi a ve všechno mezi tím! Tím chci říct, že moje náboženství je víra v to, že jsme na zemi všichni součástí nějakého koloběhu.  My jako lidi nejsme nic víc než stromy, nebo třeba papoušci, jeden bez druhého bychom vymřeli. A věřím v lidskou duši.

Máš nějaké talismany, které sebou nosíš třeba  na konkurzy?
Ty jsem mívala dřív, pamatuji si dokonce, že jsem je měla na přijímačky na konzervatoř a měla je zastrkané různě po těle a doufala, že se mi při pohybové zkoušce nevysypou, protože některé byly opravdu kuriózní (smích). Teď mám jednoho – takový malý dřevěný andílek, kterého mám na jedno konkrétní představení. Už ho znají i rekvizitáři v divadle a dokonce jeden z nich, Míša, byl tak skvělý, že mu vyrobil malou postýlku a naposledy mu přidělal ještě i skříňku, takže má full service:-)

Zaujalo by mě, jaké kuriózní talismany sis mohla schovávat?
Tak např. malá figurka prasátka pro štěstí. Pamatuju si, že to byla velmi dobře propracovaná figurka. Myslím, že to byla dojnice (smích).

Co by sis chtěla zahrát, jaký charakter, role tě nejvíce láká?
Já bych moc ráda měla velkou škálu různých charakterů, takže nemůžu říct jeden. Ideální by bylo, mít šanci je střídat a objevovat nové.

[[related]]

Co říkáš na současnou politickou situaci?
Občas je to k smíchu, ale uvědomuji si, že to není jednoduché povolání. Ale měli by si ti lidé především uvědomit nějaké morální hodnoty a snažit se jednat čestně, aby byl čas na to, co se tam má řešit a projednávat pro lidi, nebo pro stát, ne řešit svoje křivdy a házet špínu jeden na druhého.

Máš ráda zimu?
Zimu miluji. Mám ráda zasněženou Prahu a lyžování. Beru to tak, že sníh všechno přikryje a sjednotí a my se můžeme uklidnit a ponořit sami k sobě. I když já jsem se narodila v létě, takže to je pro mě asi o kousek bližší období. Každé roční období má své krásy.  Máme luxus v počtu ročních období, když nad tím tak uvažuji…

Co tě inspiruje při zkoušení tvých postav?
Lidi kolem mě. Snažím se čerpat ze života kolem sebe, aby moje postavy byly uvěřitelné a zajímavé. Někdy si k různým postavám určuju i takové abstraktní věci, jako jakou má ta postava barvu, nebo jaké připomíná zvíře. Může to hodit zajímavý podnět třeba pro pohybovou stránku.

Máš nějakou oblíbenou?
Mám je ráda všechny:-) Pochopitelně s těmi většími jsem strávila víc času a víc se jimi prokousávala, ale mám ráda opravdu všechny…

Na co by jsi z tvého repertoáru naše čtenářky pozvala do divadla?
Loni v létě jsem měla  premiéru Romea a Julie v divadle v Celetné. Také mě čtenáři teď nejnověji můžou vidět ve hře Rváč od Antonína Máši podle Turgeněnovi povídky v Městských divadlech pražských. Pokud mají chuť na něco veselého, tak třeba na Bedřicha Smetanu, to je takový činoherní muzikál seskládaný z oper Bedřicha Smetany – s veškerou úctou k němu. Tam moje maličkost i zpívá (smích). A nesmím opomenout ani mou oblíbenou hru Důkaz, kde hraju společně se Stáňou Jachnickou, Martinem Písaříkem a Oldou Víznerem a je to krásná hra o rodinných vztazích, o údělu geniálních lidí a o světě-hlavně duševním-matematiků.

Foto zdroj: profimedia.cz