Sally Hawkins: Optimistické štístko

Podobně jako její postava z Happy-Go-Lucky, sveřepě optimistická učitelka ze školky Poppy, je i Sally Hawkins žena, která se dívá na svět pozitivně. Je šťastná, že se jí daří, že mohla pracovat na několika „inspirujících projektech“ nebo že opakovaně točí s režisérem Mikem Leighem, jedním z nejlepších, které Británie v posledních letech má.

Taky je šťastná, že vyrostla v kreativním prostředí, obklopená stovkami knih, a že už se v devíti letech setkala s něčím od Shakespeara a s divadlem, kterému propadla tak moc, že se do dneška hraní nemůže nabažit. Je prý i šťastná za to, že žije sama jako singl. „Jsem docela optimistka, docela usměvavá,“ říká o sobě.

Do Poppy, která svým nadšením do života některé diváky až štvala, má ale prý ještě daleko. „Víc se nechám od života zraňovat, moc věci analyzuju a komplikuju. Takže bych se od ní mohla ještě učit. Ráda bych byla tak odvážně drzá jako ona,“ přiznala v jednom rozhovoru pro britský Guardian.

I v Happy-Go-Lucky Sally režíroval její nejoblíbenější filmař, Mike Leigh. Ten samý pán jí v roce 2002 dal i první větší hereckou příležitost, v dramatu Všechno nebo nic a spolupracovala s ním i na filmu Vera Drake – Žena dvou tváří. Dcera autorů a ilustrátorů dětských knížek, která vystudovala prestižní Královskou akademii dramatického umění RADA, ale jako většina ostrovních herců začínala na divadle.

Zajímavé role jí pak nabídla i televize, často sešněrované v dobových korzetech, jako třeba Anna Elliotová v nové adaptaci posledního románu Jane Austen. Po roli Poppy, za níž kromě Globu získala i Stříbrného medvěda na Berlinale a řadu dalších cen, se objevuje stabilně a v různorodých rolích ve filmech, viz tituly Škola života, Květ pouště, Neopouštěj mě, Vyrobeno v Dagenhamu. Vidět je i ve dvou předpremiérách z programu karlovarského festivalu Jana Eyrová a Jmenuji se Oliver Tate, kde hraje nespokojenou matku hlavního hrdiny.

„Pamatuju si být v Oliverově věku. Myslíte si, že jakmile do vás narazí dospělost, budete najednou víc schopní a připravení zvládnout život. Ale to se nikdy nestane, že ne?“ přemýšlí Sally. Krizi víry v to, co dělá, ale už naštěstí překonala. „Dlouho jsem s tím bojovala. Jak můžu herectvím lidem pomoct? Nemám dělat něco jiného?“ Nakonec ale došla k závěru, že i když filmy životy nezachraňují, můžou je podstatně ovlivnit. „Pro umění je na světě místo, a když máte to štěstí, že jste v něčem dobří a dostáváte práci, není to tak špatná věc,“ myslí si Sally.

Další fakta o Sally Hawkins:

Díky profesi svých rodičů prožila podle svých slov magické dětství. Se starším bratrem se mohli nořit do světů pohádek obývaných piráty a čarodějnicemi. „Mí rodiče pořád něco malovali a podporovali nás, abychom se taky nějak kreativně vyjadřovali. Co se týče vzdělání, do ničeho nás nenutili. Mí rodiče mají silnou pracovní morálku, ale jejich životní filozofií je: cokoliv tě činí šťastnou.“

Její rodiče jsou taky velmi činorodí. Pracovat nepřestali, ani když se před lety přestěhovali z Londýna do Irska.

Sally taky ráda maluje. „Tvořím abstraktní obrazy a čmáranice a někdy jdu na hodiny malování podle živého modelu. Je to opravdu pěkné hobby.“

V období po škole se musela živit jako servírka nebo záskok, když třeba i půl roku nesehnala hereckou práci. Herectví ale milovala tolik, že všechno vydržela.