Recenze: Čtyři slunce
Bohdan Sláma patří k našim nejvýznamnějším současným režisérům. Ale obávám se, že fakt, že se jeho novinka jako první český zástupce dostala do soutěže Redfordova festivalu Sundance, víc vypovídá o jeho renomé než o kvalitách Čtyř sluncí.
Syté barvy a vesměs rozesmáté obličeje známých herců na plakátu by možná mohly někomu asociovat veselohru, ale ti, co viděli něco od Bohdana Slámy, asi vědí, že komedii čekat nemůžou. Přes režisérovo oblíbené téma a místo mimo velkoměsto tu je ale něco jinak. Třeba mystický new age, filozofie, kterou tvůrce jakoby celý film ironizuje, než mu v rádoby duchovním závěru přizná, že by na něm něco je. Akorát že onen závěr svou náhlostí dost poničí dojem ze všeho povedeného i ze své civilní poetiky. Zvlášť když před ním došlo ke zvratu, který přišel bez vysvětlení, jako ten nejjednodušší, odhadnutelný a trochu zbabělý způsob jak najít v jinak nekonečném plahočení změnu a ve filmu o něm konec.
Zatímco ve skvělém Štěstí nebo Venkovském učiteli hlavní hrdinové, loserové s pochopitelnými slabostmi, se sympaticky stále pokoušeli vzdorovat osudu a přírodě a hledat štěstí, Čtyři slunce vyprávějí o méně sympatických postavách, které se v životě pouze kvůli svým slabostem zmítají odnikud nikam. Starat se dokážou o své zahrádky, ne o své vztahy.
Pokud v předchozích hrdinech Pavla Lišky byla dávka nějaké obyčejné vznešenosti, Jaroslav Plesl tu neumí působit jinak než jako zanedbaný chlap, co nikdy pořádně nedospěl. Herecky schopnější Karel Roden dostal podivnou a nevyrovnanou roli místního samozvaného guru, který nevnímá, jako ho jeho víra odcizuje od ostatních. Jediná zcela přesvědčivá Anna Geislerová tu vystupuje jako unavená manželka, která z manželského stereotypu uteče špatným směrem, vedoucím k postavě deklamujícího Igora Chmely.
A pak tu jsou ještě „děti“, dobrý ale nevyužitý Jiří Mádl s jen načrtnutou postavou pankáče a talentovaný Marek Šácha jako dospívající syn z prvního manželství – oba jsou přecitlivělí, hodně brečí a všechny jejich problémy, deprese a delikvence tu má vysvětlit fakt, že nenávidí svou mámu a chybí jim pořádné otcovská figura.
Ne úplně propracovaný a uspokojivý scénář nevyvažuje ani režie, která se zhlédla v populárním artovém a vizuálně docela nepříjemném (zvlášť v multiplexu) syrovém stylu ruční kamery nacpané co nejblíže hercům. V takové spoustě detailů občas vypadává širší obraz. Sláma býval mistr nenápadných příběhů, které se zdály tak blízké a tiše lámaly srdce. Tady se podařilo dosáhnout autenticity spíš na povrchu, v tom, jak známě všechno vypadá. Ještěže dneska máme na scéně už i Zdeňka Jiráského, čerstvého držitele Českého lva za Poupata.
Čtyři slunce, ČR 2012, 105 minut. Režie Bohdan Sláma, hrají Jaroslav Plesl, Anna Geislerová, Marek Šácha, Karel Roden, Klára Melíšková, Igor Chmela, Jiří Mádl. Premiéra 8. 3. 2012.
Hodnocení: 50 %
