Umíte se správně hádat?

Pohádat se tak, aby konflikt vyčistil vzduch a přitom ani jeden z partnerů neměl pocit viny a podřízenosti, je skutečně umění, které málokdo ovládá. Někdo se proto hádkám raději vyhýbá, ale to není žádné řešení. Jenom tím kumulujeme problémy a oddalujeme jejich řešení, které jednoho dne bouchne. Jaké chyby v hádkách děláme?

Úplně nás rozhodí už první hádka ve vztahu

V zamilovanosti vidíme všechno růžově, kolem svého protějšku tancujeme jako kolem nedotknutelné křehké vázy. Jakmile ale dojde k první neshodě, hroutí se nám svět. Je to nesmysl. Na světě neexistuje žádný člověk, který se s námi ve všem shodoval a všechno nám odkýval. Rozdíly jsou koření vztahu, a pokud nejsou tak zásadní, abychom kvůli nim protějšek odmítli, je potřeba se s nimi naučit žít a mluvit o nich. Náš život mohou hezky obohatit.

Partneři se chtějí vzájemně ukřičet

Skáčou si do řeči, překřikují se, jejich hlasy postupně nabírají na takové kadenci, že se brzy ozve bušení na zeď. Sousedi nemají pro vaše problémy pochopení. Hádka se přelomí do situace, kdy už neříkáme logické argumenty, ale jednoduše chceme svému protějšku co nejvíce ublížit a uřvat ho. Snažte se v hádce přistoupit na systém, kdy chvíli jeden mluví a druhý poslouchá jeho argumenty a pak se role vymění. Otupíte tak hrot vypjaté situace a budete mít čas vstřebat partnerův názor a uvědomit si svůj vlastní.

Vytahujeme na partnera staré křivdy

V zápalu boje o tu svoji jedinou pravdu zákonitě dříve či později dojde k situaci, kdy oběma hádajícím se dojdou argumenty k aktuálnímu problému. Začnou proto na sebe vytahovat různé staré křivdy. To je velkou chybou. K věci, která byla jednou provždy vyřešena, bychom se už neměli vracet a rýpat se v ní. I když máme dodnes pocit, že tenkrát nedopadlo vše tak, jak by dopadnout mělo.

[[related]]

Každý chce za každou cenu dokázat svoji pravdu

Oba jsou ochotni se i bít kvůli tomu, kdo z nich má pravdu. Ta přitom bývá někde uprostřed. Špatné je, i pokud do konfliktu taháme někoho třetího, kdo nás má soudcovat. Kromě sami sebe se tak akorát pohádáme ještě s dalšími přáteli. Partnerství není souboj, kdo z nás je lepší, schopnější, chytřejší, ale dohoda a spolupráce.

Neumíme zvládat své emoce

Ženy pláčou, křičí a volají SOS kamarádce, muži bouchají do stolu a dveřmi a nakonec zmizí do hospody. Žádná hádka se bez emocí neobejde, ostatně emoce jsou obvykle její příčinou. Je ale špatné pustit se do debaty pod přílivem vlny negativních nemocí. Řekneme pak věci, které bychom za jiných okolností vůbec nevyslovili. Není proto od věci jít se projít a problém, tak říkajíc rozchodit a potom o něm teprve začít mluvit.

Nedokončíme řešení problému

Na počátku je často snaha problém řešit, mluví se o něm, ale nakonec zůstane jaksi nedokončený. Nikdo z partnerů se k němu nechce vracet, protože se bojí dalšího konfliktu. Každý si potom jeho neřešení vyloží po svém a událost zametená pod koberec se stane časovanou bombou. Vykoukne ve chvíli, kdy to nejméně čekáme a v podobě, která by nás ani nenapadla a může zničit celý vztah. Snažte se proto po hádce dojít k závěru, který bude pro vás oba srozumitelný.

„Hádky jsou u nás na denním pořádku, mám pocit, že už se jenom hádáme,“ stěžuje si devětadvacetiletá Simona. „Bohužel se nedokážeme na ničem dohodnout a ani se v klidu usmířit. Napětí se u nás dá krájet. A myslím, že se ani dohodnout nedokážeme. Neumíme si odpouštět, vyčítáme si první poslední a hlavně vytahujeme neustále ze skříně staré kostlivce….“

Zapálit dýmku míru bývá těžké. Oba partneři jsou ale většinou schopni alespoň popřemýšlet o argumentech druhé strany a sami si kriticky zrekapitulovat svoje postoje, tedy ustoupit z pozice: „Já mám vždycky pravdu.“ Právě to je nejtěžším krokem na cestě k dohodě. Důležité je, aby došli k tomu, že jejich vztah stojí za to, aby se dohodli. V hádce nebývá vítěz ani poražený.