Krize mužství aneb Kde ti správní chlapi jsou?

Muži jsou v tom nevinně
Tedy alespoň ti současní. Krize mužství souvisí s proměnou tradiční role rodiny a jejích členů. Dnešní mladí muži, manželé či otcové už často neměli možnost poznat v dětství vzorce chování pravého muže. Moderní společnost již několik generací nedává mnoho příležitostí k předávání toho „co dělá muže mužem“. Když k tomu připočteme vysokou míru rozvodovosti, kdy výchova dětí zůstává v mnoha případech jen na ženě, a feminizaci školství, je jasné, odkud se problém s muži bere.

Jeho otec
Jeden humorný postřeh ze života říká, že pokud chce muž ve fázi zamilovanosti do mladé a krásné dívky poznat, s jakou ženou bude za pár let žít, má se podívat na její matku. Dá se s jistotou říct, že to samé platí o opačném pohlaví. Vendula, maminka na mateřské dovolené, si dnes jen povzdychne: „Manžel vyrůstal bez otce, a i když se s ním v dospělosti stýkal, jejich vztah byl velmi napjatý. Teď si čím dál více uvědomuji, že se neumí chovat k našim synům. Nemají k němu respekt ani důvěru.“

Výměna rolí
Nic proti emancipaci, ale všeho s mírou. Blanka, která pracuje jako prodavačka, si stěžuje: „Pavel je na jednu stranu skvělý, uvaří, vypere, dokonce mi i přišije utržený knoflík, ale já pak musím skládat uhlí nebo měnit žárovky. Po několika letech už mě to začíná štvát, protože mám i fyzicky náročnou práci a někdy se vracím domů opravdu unavená. Místo hotové večeře bych pak raději uvítala odhrabaný sníh nebo opravený kapající kohoutek. Jenže jsem něco podobného viděla i u jeho rodičů, takže se asi nemohu příliš divit.“

[[related]]

Bezcita nebo citlivka?
Bára a Katka jsou kamarádky. Když se spolu sejdou u kafe, probírají naprosto opačné situace. Bářin přítel je tak citlivý, že ho rozhodí snad každá hloupost. Bára ho celý život drží nad vodou a řeší jeho záležitosti. Katka naopak říká, že její manžel v sobě nemá snad kousek citu, v práci i doma se chová naprosto chladně, slzy v jeho očích snad nikdy nezahlédla. Oba tyto extrémy jsou také dány výchovou. Chlapci, kteří si nikdy nemuseli nic vybojovat, to často neumí ani v dospělosti a při prvním problému se sesypou. Druhým doma naopak stále vštěpovali, že musejí být tvrdí a nikdy nedat najevo slabost. Obojí je samozřejmě špatně.

Co s tím?
Máme tedy rezignovat a smířit se s tím, že opravdoví chlapi už opravdu vymřeli? Nebojte se, nebude to tak hrozné. V posledních letech se opět objevují muži, kterým není cizí jejich role, jen v ní občas tápou. Důležité ale je, že se chtějí změnit. Být úspěšní v práci, ale zároveň trávit čas se svými dětmi a nestydět se za to, že doma pomáhají. A jak poznáte, že jste na takového narazila a že se opět nespálíte? Jedna psychologická příručka k tomu říká: Zatímco nezralý „chlapec“ přistupuje k ženě s touhou brát, opravdový muž má tendenci dávat. Pokud to současná generace mužů opět pochopí a vštípí svým potomkům, má svět napůl vyhráno.