Helen Mirren: Vládkyně se smyslem pro dobrodružství
„Herectví má hodně co dělat s akceptováním té jiné osoby, kterou ve vás lidé vidí,“ říká herečka, které musela během své kariéry vydržet sexistickou nálepku necudné krásky zastiňující její kvality umělkyně. Herečka, jejíž kariéra se naplno rozjela až po šedesátce.
Zdroj: archiv redakceV mládí jí nevadilo objevovat se ve filmech nahá a bulvár zajímal její někdy divoký soukromý život. I dnes, v 66 letech, je internet plný jejích fotek v bikinách a bulvár se rád diví, že žena v jejím věku může být pořád tak atraktivní a sexy.
Ve svém věku se ale Helen Mirren svou dráždivou přitažlivost naučila využívat a často hraje emancipované soběstačné ženy. Agentky (jako teď v Dluhu). Čarodějky (loni v adaptaci Shakespearově Bouře v roli tradičně mužské). Vládkyně. Stephen Frears, režisér filmu Královna, uvedl, že ji obsadil, protože potřeboval „někoho, kdo vás znervózní.“
Drama o tom, jak se Alžběta II. chovala po smrti princezny lidských srdcí Diany, konečně výrazně ukázalo, že to nejzajímavější na téhle herečce není vnějšek, ale talent a její dokonalé přeměny do svých postav. Zasloužený Oscar, kterého za Královnu dostala, ji pak aspoň částečně osvobodil od pochybností, jestli něco dokázala a jestli se její kariéra nechýlí už ke konci.
„Vyhrát Oscara bylo skvělé kvůli tomu, že jsem cítila, že už si nemusím dělat starosti. Všechny ty malicherné pocity – proč to dostala ona a ne já, přes noc zmizely. Připadá mi, že teď můžu dělat přesně to, co chci,“ svěřila se Mirren, i když upozorňuje, že ani teď nemá na stole nekonečně nabídek na výběr. Vybírat si ale může, což lépe vyhovuje jejími „cikánskému smyslu pro dobrodružství.“ „Jsem vždycky připravená vyhodit věci do vzduchu a čekat, kam dopadnou.“
Možná něco z téhle nátury zdědila po předcích z Ruska. Její děda, důstojník v carské armádě a později diplomat, se během bolševické revoluce zasekl v Londýně, kde vyjednával nákup zbraní. Začal se tam živit jako taxikář a dožil jako člen domácnosti svého syna, jeho anglické ženy z řeznické rodiny a jejich tří dětí, prostřední holčičky jménem Ilyena. Po dědově smrti v roce 1955 se rodina z Mironoffů přejmenovala na Mirreny, z Ilyeny se stala Helen.
„Je těžké vydolovat to, co je ve vás. Můj otec se velmi chtěl asimilovat. Chtěl britskou rodinu, ne žít v minulosti jako jeho otec. Ale jakkoliv se snažil, v srdci to byl Rus,“ vypráví Helen. V ní samé se britská rezervovanost dívky z církevní školy mísí s ruským smyslem pro velkou tragiku, díky níž miluje role, kde se může emocionálně odvázat. Pro herečku takových kvalit a inteligence jako je ona, to je příhodná kombinace.
Další fakta o Helen Mirren:
Její prababička byla ruská komtesa. Helen šlechtičny umí skvěle zahrát. Za Alžbětu II. má Oscara, za královnu Alžbětu I. má Emmy (oboje navíc za stejný rok), na divadle třikrát hrála Kleopatru, za manželku šíleného krále Jiřího byla poprvé na Oscara nominovaná (v roce 1995), za urozenou manželku Lva Tolstého v Last Station byla na Oscara nominovaná zatím naposled. Oscarovu nominaci ovšem získala i za roli mlčenlivé služebné v Gosford Parku. V roce 2003 dostala řád britského impéria a sama má tak titul Dame.
Nemá děti. „Ne že bych je nemilovala. Ale nikdy jsem je nechtěla. Jednu dobu jsem se opravdu snažila je chtít, myslela jsem, že bych je měla mít. Ale nikdy jsem se k tomu nepřesvědčila.“
Poprvé se vdala, když jí bylo 52 let, za o rok staršího rozvedeného amerického režiséra Taylora Hackforda (známého hlavně díky životopisnému filmu Ray), s nímž žila už od roku 1986. Manželství ale nenechala, aby ji zasáhlo do její práce. Dvojice teď žije střídavě v Los Angeles a v Anglii, New Yorku a v Provence.
