Audrey Tautou: Křehká roztomilost

Narodila se ve střední Francii, ale přesně nevíme kdy, udává se rok 1976 i 1978. Zato se už nepochybuje, že její otec pracoval jako zubní chirurg a matka jako učitelka. Rodina žila severně od Paříže a malá Audrey snila o tom, že bude studovat primáty. Jednou jí ale rodiče za odměnu za dobré známky ve škole zaplatili dvoutýdenní letní kurz na prestižní pařížské divadelní škole Cours Florent. A pobyt zapůsobil nejen na Audrey ale i na kantory, kteří jí nabídli rovnou místo v ročníku. Budoucí hvězda u toho zvládla vystudovat ještě i literaturu na Sorbonně.

Když v roce 1998 vyhrála talentovou soutěž organizovanou televizí Canal +, o její kariéře bylo definitivně rozhodnuto. Úspěch se pak dostavil rychle. Už za druhou filmovou roli ve filmu Venuše, salón krásy dostala řadu ocenění, včetně Césara, francouzské obdoby Oscara. A díky osmé roli Amélie z Montmartru se z ní stala hvězda. Nejen ve Francii, ale všude.

Málokoho totiž tato hravá něžná romantická pohádka Jeana-Pierre Jeuneta neuchvátila a nedojala a kouzlo typově dokonale obsazené Audrey na tom měla velkou zásluhu. Přitom Tautou roli získala až poté, co z projektu vycouvala Angličanka Emily Watson, jíž režisér psal Amélii na tělo. Pak Jeunet naštěstí viděl plakát Venuše a našel perfektní náhradu.

„Bylo to docela těžké, za tak krátko se přesunout z relativní anonymity k obrovskému úspěchu. Nemyslím profesionálně, před Amélií jsem vždycky pracovala a věděla jsem, že budu i po ní. Vím, jakou mám jako herečka cenu, že nejsem nejlepší na světě, ale nejsem špatná. Ale osobně to nebylo snadné. Nemohla jsem jít, kam jsem chtěla. Nemohla jsem jet metrem. To bylo trochu drama,“ vyprávěla o tom, jak se její život díky Amélii změnil.

Úspěch měl ale i své pozitiva. Vysloužilo jí třeba pozvání do americké filmové akademie, která volí Oscary. Hollywood ji pozval i do filmu, adaptace kontroverzního protivatikánského bestselleru Šifra mistra Leonarda, na kterou kývla, přestože studovala na katolické škole a věří v Boha.

„Nemyslela jsem si, že jsem pro tu roli ta pravá. Ale užila jsem si ten luxus letět do L. A. na půl dne na casting, užila jsem si to celé dobrodružství a práci s úžasnými herci. A nebyl to Hollywood, natáčelo se hlavně v Paříži a v Londýně. Nesním o tom, jak všeho nechám kvůli Hollywoodu. Francouzské herečky to tam mají těžké. A potřebujete tam ambici, odvahu, drajv, který asi ani nemám. Sedí mi tenhle rytmus práce,“ vysvětluje herečka.

Do Los Angeles se tedy nepřestěhovala, ale svět na ni nezapomněl díky filmům jako Špína Londýna či Příliš dlouhé zásnuby, naopak dokázala přitáhnout do francouzského filmu zahraniční producenty.  V roli Coco Chanel potvrdila klišé o Francouzskách jako ženách s šarmem a smyslem pro módu. Pro Chanel taky dělal reklamu na parfém.

O jejím milostném životě se ví ještě méně než o jejím narození. Jednou se v rozhovoru přiznala, že se jí líbí Adrien Brody, po jejím boku se ale neobjevuje ani tento oscarový americký herec, ani nikdo jiný. Pro veřejnost prostě pořád zůstává Amélií, roztomilou, neobvyklou dívkou se svými tajemstvími.