Ženy rády uklízejí – mužům to ale neřeknou

Řada dotázaných přiznala, že po několika hodinách úklidu domácnosti pociťuje určité uspokojení. Nejen že je na byt jako ze škatulky příjemný pohled a můžeme s chutí pozvat návštěvu, navíc je to dobré odreagování od pracovního zápřahu. Pro téměř polovinu žen je uklízení dokonce jakousi „terapeutickou“ záležitostí. Přesto ale do domácích prací zapojují i své partnery – a vnitřní dobrý pocit z vlastního úklidu před nimi zatajují.

Že má uklízení domácnosti relaxační účinky, potvrdila i psycholožka Jane McCartneyová: „Udržování pořádku v bytě navíc dává ženě možnost vdechnout domovu osobitý vzhled a vůni. Domov tak vlastně vyjadřuje její osobnost a může být na něj hrdá.“

Právě vůně je prioritou pro tři čtvrtiny dotázaných. „Když přijdete do bytu, kde to voní nelibě, nepomyslíte si nic dobrého. Navíc to ve vašem podvědomí evokuje nedůvěru, pramenící z dob, kdy zápach znamenal nečistotu a nemoc,“ vysvětluje McCartneyová.

Není ovšem úklid jako úklid. Zatímco si ženy plně užívají luxování, ukládání věcí do poliček a utírání prachu, některé domácí disciplíny z duše nenávidí. Mezi nenáviděné práce patří v první řadě čištění trouby a toaletní mísy. Populární není ani žehlení, i když jeho zastánci tvrdí, že se při něm dobře kouká na televizi.
[[related]]
Tak jsme se vlastně dostali k vysvětlení, proč se našim mužským polovičkám zdráháme prozradit, že nás uklízení v podstatě baví. Ono nás na něm totiž baví jenom něco. Protože si dnešní muž nechce připadat jako sexistický despota, většinou nabídne pomocnou ruku (nebo se k tomu aspoň nechá dokopat). A tak nám může vynést zapáchající odpadkový koš, vycídit záchody, umýt vanu (včetně odstranění vlasů z výlevky) a odmrazit lednici. Jednu výsadu si totiž i přes všechnu emancipaci navždy ponecháme – vždycky zůstaneme hlavním organizátorem chodu domácnosti a rozdělování úkolů bude pod naším patronátem. Jsme to ale vychytralé plémě… 🙂