Zázrak i skon bílé krvinky
Nebýt těchto titěrných malých buněk, byl by náš organismus permanentně v nebezpečí. Leukocyty neboli bílé krvinky totiž mají zázračnou moc – ničí viry, bakterie, plísně, nádorové buňky, různé cizorodé částice a vlastně všechny cizí materiály v našem organismu.
Součást krve
Bílé krvinky jsou částí krve a v 1 mm3 jich u zdravého dospělého člověka najdeme zhruba 5 až 8 tisíc. Koncentrace je ale ovlivněna pohlavím, výživou, tělesnou námahou anebo zdravotním stavem. Je zajímavé, že po jídle a při probíhajícím infekčním onemocnění množství těchto buněk stoupá.
Společné znaky
Bílých krvinek existuje mnoho druhů, které se od sebe liší velikostí, tvarem jádra, vývojem i způsobem, jakým brání organismu před cizími vlivy. Ovšem i tak se dají vystopovat společné znaky:
• Bílé krvinky jsou plnohodnotné buňky, jejichž vývoj probíhá v kostní dřeni a v brzlíku. Jsou větší než červené krvinky.
• Jsou to pohyblivé buňky.
• Umí přilnout k různým povrchům.
• Dokáží opustit krevní řečiště a vycestovat do okolní tkáně.
• Mají schopnost fagocytózy – je to hlavní nástroj nespecifické imunity.
Bílé krvinky jsou výkonnými buňkami imunitního systému, čímž jsou pro naši obranyschopnost nezbytné. Dokáží tělo chránit před infekcemi! Nahromadí se v místech poranění a infekce a tvoří součást hnisu (zánětlivé tekutiny). Leukocyty dokáží žít až 300 dní, anebo jen několik hodin.
Je-li něco tak zázračného, je jasné, že může být i ohrožováno. Proto také bílé krvinky trpí chorobami a sleduje se jejich počet při vyšetření krve. Počet bílých krvinek se zvyšuje bějem bakteriální infekce či stresových situacích. Naopak méně jich je v krvi většinou při virových onemocněních.
Velice vážná je situace, když bílé krvinky postihne nádorové bujení, tedy leukemie. V tu chvíli se vytvoří klony buněk a množí se neskutečným tempem. Potom už ale nejsou schopny plnit své základní funkce v ochraně organismu.
