Zápisky z Tinderu: pan Oříšek

Je jaro. Hurá! Teď bude už pořád hezké počasí, budu chodit na svou oblíbenou chůzi v tempu a třeba někoho potkám v přírodě u sportování. Až na to, že jsem chodila na tu chůzi i v zimě, protože šlapu pravidelně, a sporťáky jsem sice míjela, ale do řeči se se mnou nikdo nedal. Jednak, kdo by se chtěl seznamovat v propoceném sportovním outfitu a taky mají všichni sluchátka a každý je tak nějak ve svém světě.

Na Tinderu to bylo poslední dva měsíce slabší. Teda ne že by to předtím byl trhák, ale měla jsem pocit, že tam bylo více živo a lajky jsem rozdávala tak nějak s větším nadšením. Kromě jednoho rychlorande, kterému kapitolu nevěnuju, protože to bylo ve stylu večer si napsali a druhý den se sešli, aby zjistili, že se k sobě vůbec nehodí, jsem si psala s pár zajímavými muži, ale většinou konverzace utichla, vyčpěla, zanikla, odešla, umřela… jako s jedním, co rád střílel ze vzduchovky. Když jsem navrhla osobní setkání, tak si odmlčením vystřelil i ze mě. 😉

Začátkem května si začnu psát s velmi příjemným klukem. Z fotek mě zaujalo to, že působí normálně a pohodově. Občas stačí málo. Nemá moc vlasů a nosí hodně kšiltovku, alespoň podle fotek, které si na profil vybral. Není to extra fešák, ale mně přeci nejde o krasavce, a hlavně mi znovu naskočí maminčina rada, že z pěkné misky se nenajím. Vím, ale ze škaredé to zas tolik nechutná. 😊Píše velmi mile a hodně se vyptává na moje zájmy, práci, kde žiju, domácího mazlíčka atd. V hlavě mi utkví, že pracuje ve firmě, která buď vyrábí nebo zajišťuje obaly/logistiku (to už přesně nevím) ořechů a suchých plodů. Spolupracují se značkami, které samozřejmě znám a kupuji. Ořechy mám ráda, nemám na žádné alergii a pan Oříšek k nim má velmi blízko.

Navíc je to sporťák, který jezdí pravidelně na kole se svým šéfem i sám. Konečně si dotáhnu od našich to kolo ze sklepa a projezdíme cyklostezky kolem Prahy a na svačinu si vezmeme kešu ořechy a sušené švestky. Hihi. Taky rád lyžuje stejně jako já. Letos poprvé, jako většina českých lyžařů, vynechal. Sněhu bylo všude hromady, ale naše moudrá vláda usoudila, že bude lepší nechat lyže a prkna v komorách, sklepích a garážích, protože co kdyby se někdo u sjíždění kopce nakazil.

Píšeme si každý den a je to vždy velmi příjemné. Už se dokonce těším přes den, že si večer otevřu apku a budu tam mít od něj zprávu. Do toho plánuji s Marcelou dovolenou, na kterou se taky těším, protože loni jsem dojela nejdále k našim. Poletíme na Tenerife. Těsně před odletem jsou nutné testy, takže poslední týden se chtě nechtě držím víc doma, mám home office a chodím akorát sportovat ven. A samozřejmě bych ráda před odletem viděla pana Oříška.

Nakonec se domlouváme na rande tady v Uhříněvsi. Procházka a drink cestou. Značka ideál. Zrovna ten den je hodně horké počasí. Doslova hic! Kouknu se na sebe v zrcadle a vypadám jak vápenka. Nohy běloučké, jako by nikdy nebyly na slunci. Vůbec netuším, co si za pár hodin obleču, ale na mé oblíbené džíny to fakt není. Holt se před pátou hodinou nacpu do džínové sukně a topu. Je dobré se hned na prvním rande ukázat v plné parádě, ať vidí, do čeho případně jde. Je přesný a čeká na mě před barákem samozřejmě v kšiltovce. Jdeme rovnou mojí oblíbenou trasu přes oboru Prknovka. U Splavu mě pozve na limču a pokračujeme do vinárny k náměstí, kde sedáme na lavičku a kupuji si dvě deci prosecca. Je hodně upovídaný a mluví takřka pořád, ale naštěstí to není monolog, zajímá se i o mě. Je pořád o čem se bavit a přes koníčky, práci, dovolené se dostáváme i k bývalým vztahům. Taky to měl pestré, pomyslím si. Ale nesoudím, mám něco za sebou a taky jsem byla zamilovaná do chlapa, který nebyl zrovna perspektivní. Člověk do toho nastoupí poměrně rychle, a tak dlouze se z toho vystupuje…

Rande po cca třech hodinách pomalu končí. Loučíme se před barákem pusou na tvář s tím, že po mé dovolené se uvidíme. Ještě mi stihne ukázat fotky jeho baráčku, a jak staví pergolu. Zlaté ručičky, pomyslím si. Ze schůzky mám velmi příjemný pocit. Bylo mi s tím člověkem fajn, ač se mi kolena nepodlomila. Proč by se mi taky měla podlamovat hned, že jo? Může to přijít později a jsem nakloněná dalšímu setkání. Zhruba za hodinu mi od něj přijde zpráva, že děkuje za dnešní hezky strávené odpoledne a přeje mi dobrou noc.

Druhý den si píšeme zase večer a rekapitulujeme navzájem každý svůj den. Vše se zdá být úplně v pohodě až do doby, kdy mi zničehonic napíše, že mě taky rád poznal, ale z jeho strany tam jiskra nepřeskočila, ale přesto mě určitě rád uvidí a rád něco podnikne. V tu chvíli dostanu amok a najednou nesnáším upřímnost. Moje hlava nepobírá to, že když chcete ještě někoho znovu vidět a je vám s ním fajn, tak přeci nepošlete takto demotivující zprávu. Já mu taky nepsala, že se mi nepodlomila kolena. Proč se to děje zrovna mně? Je zvláštní, že s Dobrákem z Úval jsem o případné kamarádství zájem měla, ale tady ani náhodou. Ta jeho upřímnost mě vytočila natolik, že odepisuji něco v tom smyslu, jak jsem popsala výš, o demotivaci. Naštěstí je natolik inteligentní, že už nato nereaguje. Mohla jsem mít kámoše na kolo, ale moje hrdost to neunesla. Nebudou ořechy, ale zato letím za pár dní na Tenerife, kde načerpám novou energii… a dovča to byla opravdu vydařená!

Zdroj: Zuzana Štefanková

Zajímá tě, jak Zuzky dobrodružství na Tinderu pokračovalo? Příští týden se můžeš těšit na další kapitolu… A první část si můžeš přečíst tady.