Zápisky z Tinderu – Golfista

Udeřily tropy. Je sice červen, ale Prahu bombardují třicítky a možná bude i hůř. A zrovna ten tropický víkend přijíždí brácha s rodinou ke mně na víkend. Program je jasný – koupačka, ZOO a taky hřiště před barákem brzy ráno a večer při západu slunce, kdy se tam bude dát jakž takž vydržet a nebudeme se muset navzájem křísit. Na terasu dám Aničce lavor s vodou, a to je stejnak nejlepší zábava. Když je šťastné dítě, jsou šťastní rodiče i teta. Jednoduchá rovnice. Jen kdyby teplota klesla pod třicet, tak by se nikdo nezlobil…

Pozdě večer ulehám vyřízená (z neteře i horka) na gauč a najíždím na Tinder, kde mám shodu s velmi sympatickým chlapem, který mi zrovna píše do chatu, jak trávím víkend v tomto počasí, zda u vody či na golfu. V tu chvíli mi dojde, že mimo svého krátkého popisku mám v zájmech uveden i golf. Bag, hole i vozík mám v komoře, ale už dva roky se na to akorát práší. Vymlouvat se, že nebyl čas nebo parťák na golf, je blbost. Holt mám ráda různé sporty, proto v ničem neexceluju, jak sama všem přiznávám, ale golf jsem opravdu zanedbávala, což mě samotnou štve a teď je příležitost to změnit, proběhne mi hlavou. Napíšu mu své plány na víkend a jdu s pravdou ven i co se týče golfu. Po příjemném chatu konečně usínám.

Další den si píšeme znovu a naše rande dostává konkrétní obrysy. A je to tady. Chce jít na driving. První věc, která mě napadne – totálně se ztrapníš u první schůzky, nedržela jsi to dva roky. Píše, že to bude zábava. To každopádně bude – při pohledu na mě stopro! Nakonec i já usoudím, že to není špatný nápad. Jednak to nebude jen povídání u skleničky, ale rovnou aktivita, která nás spojuje a třeba mě to zase chytne.

Zdroj: Shutterstock.com

Tři dny nato vyrážím po práci do Hodkoviček a těším se na „svého“ golfistu. V mezičase mi psal každý večer, takže mimo jiné zjišťuji, že hraje opravdu excelentně a má single HCP, což znamená téměř profík. Ty vado, to bude trapas. Mířím rovnou do kóje č. 2. Už zdálky poznávám ten úsměv z fotek. Měla jsem strach, jak bude vysoký, ale je vyšší než já. Odhadem 185. Paráda! Přivítáme se a jdeme rovnou na věc. Tedy odpalovat. Nakonec musím uznat, že to není taková tragédie a některé odpaly se mi fakt povedou. Jak golfista sám poznamená, funguje svalová paměť. Když odpaluje on, moc si to užívám. Jen sedím a koukám na jeho pohyb hrudníku. Je to skvělá podívaná. Něco dodává o motivaci a fotkách. Moc to nevnímám, mám před očima jeho hrudník, fotky mě momentálně nechávají chladnou. Na závěr dáme soutěž v puttování. Drze si beru jeho putter, který je lepší a on hraje s mým kladívkem. Docela se nasmějeme a nakonec, i přes lepší hůl, prohrávám, a tím pádem platím kafe. No jo no. Dva roky jsem to nedržela, že jo?

Po kávě se nám domů nechce, tak sedáme do aut a jedeme ke mně do Uhříněvsi. Konečně sundám sportovní hadry, narvu se do jeansů a jdeme na procházku směrem k místní hospůdce na zahrádku. Povídáme o práci, dovolených, jeho dceři a soukromé škole, vztazích s bývalýma a tak různě. Je to moc příjemný večer a vlastně se mi ani domů nechce, ale ze zahrádky nás v deset stejnak vyženou. Nakonec končíme u mě na čaji (to je snad poprvé, co si beru někoho po prvním rande domů). Povídáme dále a končí to vášnivou líbačkou. Chemická reakce proběhla. Po půlnoci odjíždí domů a já spokojeně usínám. Probudí mě až jeho zpráva, že je doma a fotka, kterou posílá. Není to vulgární, ale rozhodně odvážné, i když hezky nafocené. To má určitě sérii takových fotek, pomyslím si. Já žádné akty nemám a ani nemám v plánu něco takového fotit a posílat. To mám určitě mínusové body. No, co už. On na to reaguje vtipně, že to bere jako pošťuchování a ať fotky neřeším. Jasná věc. Já rozhodně nic neřeším.

Na víkend za mnou přijíždí moje nejlepší kámoška z Orlové, takže mě čeká holčičí jízda. Hned první večer jí v místní vinárně vyprávím zážitky z Tinderu a popisuji rande s golfistou. Že vše je moc fajn až na ty fotky. Píše mi každý den a v podstatě se to vyvíjí správným směrem. Po pár skleničkách prosecca s Kačkou táhneme Uhříněvsí a končíme u mě před barákem na dětském hřišti. Smějeme se a houpeme se, jako bychom byly zpátky v první třídě. Do toho vtipkujeme, že za chvíli mi třeba pošle další polonahou fotku. Hihi.

Píšeme si každý den. Hlavně večer, když má člověk více času a klidu. Přes chat to mezi námi jiskří a zprávy jsou občas pikantní, což je velmi příjemné a jsem vlastně ráda, že se navzájem přitahujeme. Občas zavtipkuje na téma fotky, ale myslím, že už pochopil, že ze mě nic nekápne. Taky se domlouváme na další rande. Zase středa. Zašla bych na nějakou menší večeři, což mu i navrhuji. Má vymyslet kam. Nakonec je z toho čtvrtek, protože středa vychází na konec školního roku a mají nějakou slavnost ve škole i pro rodiče, což chápu. Trošku mi vadí, že vlastně nevymyslí žádný program, a když si píšeme, kde se sejdeme, tak z toho vyplyne driving v Hostivaři a potom místní hospoda zase u mě. No mohl vymyslet jinou restauraci, pomyslím si, ale co. Za driving jsem samozřejmě ráda, protože musím trénovat.

Jedu do Hostíku a nad Prahou se stahují mračna. To bude buřina. Odpaluje už pod střechou v prvním patře. Trénujeme, tentokrát mi to tolik nejde, a navíc začíná liják, takže se krčím u židličky a na hlavu si dávám plášť z bagu, neb mám vyžehlené vlasy a hned si představím, jak budu asi vypadat. Mokré hadry, krepaté vlasy, rozmazaná řasenka… ideální randíčko. Golfista odpaluje i v dešti a říká něco v tom smyslu, že není špatného počasí, ale jen špatně oblečený golfista. Diví se, že nemám větrovku. No jo no. Moknu i pod střechou a jeho hrudník mě pořád fascinuje, ale nějak míň…

Přejíždíme ke mně domů, kde se dozvídám, že se mu nikam nechce a že už vlastně jedl doma. Vždyť jsme měli jít na véču? Nabízí masáž, která sice zní slibně, ale ne teď. Chci jít ven. Nebudu přeci druhé rande trávit u sebe v bytě. Nakonec vyrážíme do hospody autem, neb jemu se nechce pěšky, ač bouřka už se přehnala a dalo se jít hezky pěšky. Než zaparkuje, poznamená něco o rovnoprávnosti můžu a žen a že dnes platím já. Směju se, neb si myslím, že jde o vtípek a vlastně té informaci nepřikládám žádnou váhu.

V mé oblíbené hospodě, kde znám i několik pinglů, si dávám nakonec jen předkrm a dvojku bílého. Golfista pije birell. Jednak je autem a jednak už mi několikrát řekl, že nepotřebuje k zábavě alkohol. Celkově moc nepije. Vlastně mu trochu závidím. Můj nejoblíbenější dezert je prosecco. Vydržím nejíst pečivo, hlídat si přílohy i sladké, ale prosecca nebo vína se vzdávám jen jednou za rok, kdy si dávám detox. Jinak ne. Proč taky? Přinesou nám předkrmy a během jídla se dozvídám, že neumím držet příbor. V tu chvíli mi ty chilli papričky s omáčkou a lupínky přestanou i chutnat. To mi v životě nikdo neřekl, že špatně držím příbor. Jako asi to nedržím podle etikety Ladislava Špačka, ale koho to zajímá. Ať si takové kecy nechá pro svoji dceru. I přes to se bavím vcelku dobře a probíráme dovolené. Vypravím o Bali a on zase o USA. Při placení jsem v šoku. Servírka donese účet a ptá se, jak budeme platit. Golfista sedí a kouká přímo do očí mně. Je mi jasné, že peněženku nevytáhne, a tak ji vytahuji já a platím celou útratu. Kolem pětikila. Jedeme zpátky ke mně a nálada je trochu pod psa, ale i tak se snažím vtipkovat a něco vyprávím. Jdu do kuchyně a on pořád postává v chodbě, jako by dovnitř ani nechtěl. Nechápu. Vařím čaj, prý nechce. Nahlídnu do chodby a ptám se, co se jako děje. Dozvídám se, že na večeři jsme si neměli skoro co říct, že to nebylo spontánní a že na vztah to nevidí. Ale nabízí mi golfové lekce (zdarma), a když budu chtít, tak i občasný sex. Nevím, jestli si myslí, že ho zatáhnu do ložnice a bude masáž, ale zopakuji mu to, co mám napsáno v profilu. Hledám parťáka, a to on nechce. Pomalu začne couvat z bytu. Tak pá pá.

Sednu si na gauč a deset minut tupě zírám do zdi. Tak dlouho mi dochází, co jsem vlastně v průběhu večera zažila. Volám mámě a říkám jí, že mě nenaučila držet příbor. Pak píšu holkám, že s golfistou je konec a na skupinu marketing píšu kolegům, že se divím, že se mnou chodí na obědy, když neumím držet příbor. Reagují vtipně, že od zítra chodíme do Mekáče nebo na stojáka na sekanou, že tam se jí rukama. Nakonec se i zasměju a píšu naposledy golfistovi. Že mu děkuji za upřímnost a že rovnoprávnost je fajn, ale on minule platil jinou částku než dneska já, a to podstatně nižší. A taky mu poděkuji za to, že mě vrátil zpět do golfu. To je v podstatě jediné pozitivum, které si odnáším.

Zdroj: Zuzana Štefanková

Proč jsem to psala?

Chtěla jsem se podělit o svoje zážitky s jednou z nejznámějších seznamek. Myslím, že spousta žen se v tom pozná a ztotožní. Nejsou to zrovna pozitivní příběhy, ale každá zkušenost je dobrá. Což zní asi jako klišé, ale já si to opravdu myslím. Všechno, co člověk zažije a vyzkouší, ho svým způsobem ovlivní a třeba i posune. Všem ženám, které zkoušejí seznámení takovouto cestou, přeju hodně trpělivosti a taky štěstí.

Když jsem se v devatenácti přestěhovala do Prahy, měla jsem dvě přání. Najít si pořádnou práci a lásku. Vždycky jsem chtěla dělat marketing a takovou práci mám. Baví mě to. Taky mě bavilo psát tento blog. Člověk by se měl pořád posouvat… A nevzdávám to ani v tom druhém bodě. Věřím, že každý najde svůj protějšek a je jedno, kolik vám je. Důležité je nevzdávat to a vydržet. All you need is love!

P. S. Hledám parťáka, který se mnou bude chtít trávit čas! Zuzana