Zamilovala jsem se a chci vzít dětem tátu.

Zamilovala jsem se, a to tak, že bláznivě. Na tom by asi nebylo nic divného, kdyby mým princem nebyl ženatý muž. Má dvě děti a já sama mám také svou rodinu, kterou chci rozbít, jenže…

Mezi mnou a mým manželem už to hodně dlouho neklape. Jsme každý z úplně jiného těsta, několikrát jsem mu přišla i na nějakou tu „kamarádku“, s níž si psal smsky. Po tom, jestli bylo něco víc, jsem raději nepátrala. Od mého prvního porodu jsme se milovali jen sporadicky. Vlastně jen proto, abychom měli druhé dítko, a pak zase celibát.

Čím víc jsem se snažila, aby náš vztah fungoval, tím horší byl. Hádky, nedorozumění, bouchání dveřmi a jeho odchody za kamarády, mé osamělé večery se dvěma malými dětmi. Bylo mi tím bídněji, že jsem byla na mateřské. Sice jsem chodila mezi ostatní maminky, plavat a vůbec jsme si to moc hezky užívali. Jenže po celém dni a honičce kolem rodiny jsem potřebovala teplou ruku, která mě pohladí, člověka, který si se mnou popovídá.

O tom jsem si mohla nechat leda zdát. Tak jsem začala chodit na internet a našla jsem si nové kamarádky. Jakmile se mladší dcera trošku osamostatnila, spěchala jsem navzdory manželovým protestům zpátky do práce. On nechtěl přijít o všechen servis, na který byl dosud zvyklý.

V práci jsem spokojená. Najednou jsem byla mezi lidmi, práce mě bavila a baví, zkrátka se cítím jako znovuzrozená. Pravda je, že za nadšení a elán, s jakým chodím do práce, může nejen skvělé složení mých spolupracovníků, ale i jeden kolega, s nímž jsme si padli do oka.

Strávili jsme hodně času na cestách za klienty, a měli tedy dost času si povídat. Zjistili jsme, že oba doma máme nemalé problémy, a to nás ještě víc sblížilo. Nakonec jsme se do sebe zamilovali a rozhodli se udělat ten nejzásadnější krok – odejít od svých partnerů.

Netoužím po ničem jiném než být s ním. Vlastně bych klidně byla i sama. Vztah, v němž žiji, mě neskutečně svazuje a neuspokojuje. Mám ale strach, jak to ponesou naše děti. Jak už to bývá, o našich problémech v manželství nikdo pořádně nic neví, navenek působíme spokojeně, jako rodina, v níž žije jeden pro druhého. Jen my víme, že je to naopak. A ta touha po změně je silnější než já… Chci nový začátek, ale bojím se následků. Máte někdo zkušenost?

Foto zdroj: profimedia.cz

2.5.2013 8:00| autor: Lucie

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa žen?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@femina.cz

TOPlist