Zájmové kroužky: Organizovat dítěti program nebo ho raději nechat být?
Osmiletá Jana se s nechutí oblékla. Čeká ji taneční kroužek tak jako každou středu. Vůbec ji to nebaví, raději by si šla hrát s kamarádkou, nebo si někam zalezla s knížkou. Jenže jak to vysvětlit mámě? Její máma měla kdysi dobře našlápnutou kariéru tanečnice a nebýt úrazu, možná by se tancem mohla i živit. Teď všechny svoje naděje vkládá do dcerky.
Zdroj: archiv redakceK tenisu cítí odpor kvůli mámě
„Ze všeho nejhorší je, když si rodiče promítají do dětí svoje nesplněné ambice a touhy,“ říká čtyřicetiletá Jitka a dobře ví, o čem mluví. Matka ji už od malinka nutila hrát tenis. Raketa byla tehdy málem větší než Jitka. Její matka se ale prostě rozhodla, že bude mít dceru šampionku, když už se to nepovedlo jí samotné. „Ve sportu jsem byla už od mala spíš průměr. Když jsem v patnácti letech odešla na internát do města vzdáleného asi osmdesát kilometrů, měla jsem z toho obrovskou radost z jednoho prostého důvodu: Už jsem nemusela chodit na tenisové tréninky,“ vzpomíná Jitka, jak skončila její matkou nalinkovaná sportovní kariéra. Dodnes prý nemůže vidět ani televizní přenos z tenisových utkání, vzbuzuje to v ní nechuť. „Přitom ten tenis za to samozřejmě nemůže,“ dodává s úsměvem.
Líný rodič má pohodové děti
Jako matka dvanáctileté slečny a sedmiletého chlapce volí Jitka úplně jiné metody, jak svým dětem vyplnit volný čas. „Sleduju, co je baví a snažím se je v tom maximálně podporovat. Když Markétka projevila v osmi letech zájem malovat, přihlásila se do výtvarného kroužku. Mladší Petr zase hraje fotbal. Uvidíme, třeba z toho něco bude, hlavní ale je, že je to opravdu baví a těší se tam,“ uzavírá svoje vyprávění s tím, že svým dětem rozhodně nehodlá předepisovat, jaké by měly mít zájmy a čím by se měly v budoucnu živit. Nechává všemu volný průběh, dává jim také prostor trochu lelkovat, objevovat sama sebe. Podobný trend se dnes objevuje často a říká se mu líné rodičovství, jak ho hezky popisuje ve své knize britský autor Tom Hodgkinson. Nenutí dítě k něčemu, co nechce, dává mu svobodu. Děti to rodičům nakonec vracejí: Samy jsou schopny se účelně zabavit, jsou samostatnější, uvažují dospěleji.
Spousta kroužků pro hyperaktivní
Druhým pólem jsou ovšem rodiče schopní svému potomkovi organizovat každou minutu jeho dne. Už v předškolním věku ho ženou na angličtinu, na tancování, na keramiku, na míčové hry. Jsou tací, kteří svému dítěti naservírují klidně i dva zájmové kroužky denně. Ruku na srdce, je tohle to pravé? Dítě samozřejmě může vyzkoušet víc kroužků, některé ho třeba zlákají proto, že tam chodí jejich nejlepší kamarád či kamarádka. Brzy ale poznají, že to prostě není ono. V takovém případě není správné děti do čehokoli nutit. Pakliže budeme dítěti vnucovat nějaký program bez ohledu, zda mu to vyhovuje a neustále ho převážet z jednoho kroužku na druhý, nevychováme z něj nic jiného, než vystresovaného neurotika, a to přece nechceme. Velké množství kroužků je vlastně dobré jedině pro hyperaktivní a všestranně nadané děti, které potřebují vybít energii, a nedělá jim problém zvládnout víc různorodých aktivit. V ostatních případech bychom raději měli volit přístup Jitky z našeho příběhu.
A co vy? Snažíte se svým dětem vytvářet program, nebo vše necháváte na jejich zájmech a aktivitě?
Foto zdroj: profimedia.cz
