Národní divadlo ho bude hostit 17. a 18. listopadu 2007. Na prknech naší první scény se představí pouze třikrát, a sice s Prokofjevovým baletem Romeo a Julie v objevném minimalistickém pojetí svého uměleckého šéfa – choreografa Jeana-Christophe Maillota. Jedna z nadšených kritik dílo výstižně charakterizuje: „Sjednocuje klasický a současný styl a dává prostor nahé a kruté vášni, smyslovosti a kráse první lásky.“
Balet Monte Carlo založila v roce 1985 Její královská výsost Caroline, princezna hannoverská a monacká, jako oficiální a národní soubor Monackého knížectví. Panovnické dvory ctí, když podporují umění. V Monte Carlu však ještě navíc žila vzpomínka na někdejší slavné období prvních dekád 20 století: Ďagilevův legendární Ruský balet tehdy okouzlil nejprve Paříž a pak se usadil právě v Monte Carlu. Tehdy také taneční novátorství Nižinského při Stravinského Svěcení jara s Picassovou scénografií způsobilo nejprve skandál, ale především se stalo základem nového pojetí tance.
Novodobý soubor založený princeznou navazuje na objevitelského ducha někdejších slavných předchůdců, rozhodně se však nesnaží pietně rekonstruovat staré choreografie: „Nádherná tradice tance v Monaku má význam jen tehdy, když připomíná především zanícení pro tradici modernity. Nejde o nostalgické tíhnutí ke slavné minulosti, spíš je pečlivě zaštítěná objevováním nových výrazových prostředků,“ prohlásila princezna.
„Její královská Výsost je prezidentkou Les Ballets de Monte Carlo,“ dodává k tomu J.-Ch. Maillot, „zná všechny naše kreace a sleduje všechny aktivity souboru.“
Princezna ho povolala do vedení company v roce 1993 právě proto, že poznala jeho schopnosti objevitele. Avšak lidské tělo má přeci své hranice! I když se člověk vyjadřuje tancem od pradávna, lze vůbec v tanci ještě objevit něco nového? zeptali jsme se.
„Mé dílo spočívá právě v užívání mého vlastního a velmi osobního jazyka prostřednictvím tanečníků,“ odpověděl nám J.-CH. Maillot. „Sám jsem se přesvědčil, že je v choreografii možné stále hledat nové postupy a znovu nacházet nové výrazové prostředky.“
Tento tvůrce to dokazuje i v Prokofjevově Romeu a Julii. Téměř formou filmového střihu zpracovává drama mladistvé touhy po absolutnu, po absolutní lásce. Vášnivé vzepětí duší veronských milenců a křehkost dospívání patří k hlavním tématům jeho pojetí shakespearovského příběhu. Originální choreograf se nesoustřeďuje na politiku, na znesvářené rody Monteků a Kapuletů, jde mu především o to, co je věčné…
Překvapením pro diváky by mohlo být také co nejjednodušší a přitom nápadité řešení scény Ernesta Pignon-Ernesta, kdy v balkónové scéně pouze stoupá a klesá rampa… Kostýmy Jérome Kaplana a světelný design (Dominique Drillot) jen zdůrazňují erupci emocí vyjádřených pohybem v osobitém choreografickém rukopise. J.-Ch. Maillot je na tento tvůrčí tým velmi hrdý, je si jist, že se na úspěchu a výlučnosti díla spolupodílí.
Slávu ovšem sklízejí i další Maillotova díla. Proč vybral pro Prahu právě Romea a Julii? „Moje verze Romea a Julie je jedním z nejreprezentativnějších děl našeho repretoáru. Je to první příběhově laděný kus vytvořený v Monaku v roce 1996 pro Les Ballets de Monte Carlo a následovaný dalšími, jako je Cinderella (Popelka), La Belle (Kráska), Le songe (Sen). Je to moje přepracování klasických baletů. Již tradičně a s oblibou takovouto produkci navrhuji právě tehdy, představujeme-li se v nějakém hlavním městě poprvé. Je totiž pro nás charakteristická, je jakousi značkou, symbolem našeho souboru,“ prozradil autor. „Zvláštností a specialitou Baletu Monte Carlo je také to, že se na něm podílí přes 20 národností! Tato pestrá národnostní směsice vede nepochybně k našemu obohacení: jsme multikulturní soubor.“
Vrcholným způsobem se tu propojuje styl klasického baletu s moderním tancem. „Linie mezi Ruským baletem a naší společností vskutku existuje,“ podotýká slavný tvůrce. „Osobitost Ruského baletu spočívala především v bohatství umělecké spolupráce – a právě taková spolupráce je v našem souboru dosud živá. Od svého příchodu do Monte Carla v roce 1993 jsem zval na hostování mnohé významné choreografy i výtvarníky, hudebníky i designéry světla, aby spojili svůj talent a schopnosti,“ doplnil J.-Ch. Maillot.
Mistr choreografie, jehož zásluhy ocenil francouzský ministr tím, že ho jmenoval Rytířem Řádu umění a literatury, se nemusí bát konkurence. Je velkorysý a sám plný nápadů. Zasedal též v komisi Prix de Lausanne a až do své nehody býval mimo jiné sólistou proslulého hamburského baletu u Johna Neumeiera.
Pozval k hostování řadu významných choreografů, jako jsou William Forsythe, Jiří Kylián, Sidi Larbi Cherkaoui, Lucinda Childs a mnoho dalších, ale také skladatelů jako Bertrand Maillot, Yan Maresz, Daniel Teruggi, Ivan Fedele, Bruno Mantovani, Ramon Lazkano. V Monte Carlu se vystřídali též jedineční scénografové: Ernest Pignon Ernest, Philippe Favier, George Condo, či tvůrci kostýmů Karl Lagerfeld, Philippe Guillotel, Jérôme Kaplan, Hedi Slimane.
Balet našeho Národního divadla ctí, že zve do Zlaté kapličky nejlepší světové tvůrce a soubory. Takovéhostování znamená nejen konfrontaci, ale i inspiraci a je přínosem a zároveň objevem pro české diváky.
ROMEO A JULIE
Balet o třech dějstvích podle hry Williama Shakespeara
Choreografie: Jean-Christophe Maillot
Hudba: Sergej Prokofjev
Scéna: Ernest Pignon-Ernest
Kostýmy: Jérôme Kaplan
Světelný design: Dominique Drillot