Zachránila jsem kamarádku, pro ni jsem ale zrádce.

Společně jsme jezdily s dětmi na plavávání, chodily do cvičení i do mateřského centra. Ale ponejvíc času jsme trávily na procházkách nebo na návštěvě u té druhé. Děti si spolu hrály a my mohly spokojeně plkat o všem možném, vymýšlet nové recepty nebo sedět nad střihy nových kalhot pro děti. Společně jsme se také pustily do boje s kilogramy. Přeci jen porod, potom starosti kolem dětí a minimum času na sebe na zhubnutí nestačilo. A tak jsme se snažily omezit sladké i pamlsky v podobě brambůrek. Přestaly jsme s dětmi mlsat zmrzlinu a začaly jsme jíst zdravěji.

Já začala běhat, Jitka cvičit aerobic a plavat. Měly jsme opravdovou radost z úspěchu té druhé a zároveň jsme se dokázaly smát drobným prohřeškům v podobě zhltnuté celé tabulky čokolády nebo kousku dortu.

Rozuměly jsme si natolik dobře, že jsme si řekly i to, co bychom nikomu jinému neřekly. Řešily jsme spolu manželské krize, podezření z nevěry i problémy s dětmi. Náš vztah je založený na důvěře, a tak když jednou Jitka začala větu: “Musím ti něco říct, ale nech si to pro sebe…“, očekávala jsem nějakou rodinnou hádku, finanční krizi, hádku s tchýní. Ale to, co mi řekla, mi vyrazilo dech.

Řekla mi totiž, že už si několikrát po večeři strčila sama prsty do krku. Samozřejmě, že jsem se zhrozila a hned se pustila do vysvětlování, nabádání a přemlouvání, aby toho okamžitě nechala. Jitka byla jako beran, prohlásila, že jí jdou kila náramně dolů a může jíst všechno, co jí chutná, a bez cvičení. Den ode dne to s ní bylo horší. Nedalo se s ní prakticky mluvit o ničem jiném než o hubnutí a jídle.

Několikrát jsem ji prosila, ať vyhledá lékařskou pomoc, ale ona tvrdila, že má všechno báječně pod kontrolou. Bála jsme se o ni tak, že jsem to raději řekla jejímu manželovi. Ten na ní udeřil a začal problém ihned řešit. Donutil ji jít k doktorovi a pomalu ji z problému dostával. Jenže ačkoliv je z ní zase ta správná veselá holka, která se umí bavit o čemkoliv, se mnou nechce mít nic společného.

Plivla mi do obličeje, že jsem zrádce, jakého nepoznala, a že už mi nedůvěřuje. Ačkoliv spolu dál chodíme do mateřského centra i na cvičení rodičů s dětmi, už se se mnou nebaví. Skoro mě nepozdraví, a dokonce nechce, aby se spolu kamarádily naše děti. Je mi to líto a nějak nevím, co s tím. Jak jí vysvětlit, že jsem to udělala ze strachu o ni?!

Foto zdroj: profimedia.cz