Veronika Žilková: Někdy je lepší rozvod, než se trápit

Veronika Žilková je plná energie, chuti do života a ve věcech má jasno. Miluje nade vše svou rodinu i svou práci. Málokdo však ví, že i přesto, že ztvárnila spoustu divadelních a filmových rolí a dokonce vyhrála Českého Lva za vedlejší roli ve filmu Zapomenuté světlo, oznámila v roce 2015, že už nechce hrát, protože chce podpořit svého manžela, Martina Stropnického, v jeho politické kariéře. Moc dlouho jí to ale naštěstí nevydrželo. Herectví jí chybělo a tak ji můžeme dále vídat na prknech divadelních, ale i na filmovém plátně. A co momentálně připravuje, kde ji můžeš vidět a jak se cítí jako babička? To vše prozradila čtenářkám Feminy!

Jaký byl pro tebe start do nového roku?

Musím se přiznat, že novoročních předsevzetí a přání se bojím. Už jsem ve věku, kdy si přeju jen zdraví a umět se radovat.

Co se u tebe profesně chystá nového?

V prosinci jsem stihla premiéru ve svém kmenovém divadle v Činoherním klubu. Jmenuje se to „Urna na prázdném jevišti“, ale nebojte se, jedná se o komedii o herečkách a popelu z režiséra (smích). Na podzim se chystám natáčet krásný film „Sešlost“, už jsme dokonce začali zkoušet. Mám tam bezvadného manžela Davida Vávru, tak se moc těším!

Blíží se svátek lásky – sv. Valentýn. Slavíte ho s manželem?

Ano. Vloni mi dal vázu, co dostal na oficiální návštěvě v Iránu. Nejdřív jsem ho s ní chtěla praštit a pak jsem mu raději poděkovala. Láska je i brát toho druhého takového, jaký je.

S Martinem Stropnickým tvoříte, alespoň dle mediálního obrazu, stabilní pár v českém showbyznysu. Prozradíš našim čtenářkám recept na spokojené manželství?

Mít se rádi. Někdy to dá práci, ale stojí to za to! Umět se podřídit, obětovat a omluvit.

Myslíš, že v současné době mají vztahy i manželství obecně šanci na úspěch?

Pro nás oba je to třetí manželství. Tak snad už jsme se poučili a dotlučeme to spolu do konce. Myslím si, že někdy je ale lepší rozvod, než se trápit u stolu s někým, s kým to neklape.

Vychovali jste a stále vychováváte s manželem společně spoustu dětí. Je u vás doma někdy ona pověstná Itálie?

Jojo… Slunná Italie! Tam je krásně a hádky tam nepatří (smích). Ale ne, nehádáme se.

Jak u Stropnických probíhá všední den?

Všedně, jako v ostatních rodinách. Posnídáme, rozejdeme se za prací a večer si před usnutím vyprávíme, kdo co zažil a snažíme se být jeden druhému oporou i rádcem.

Před šesti lety ses stala babičkou. V čem je to pro tebe jiné narozdíl od mateřství?

Je to bezvadné! Nejsem zodpovědná za výchovu, takže si užívám toho, na co jsem u svých dětí neměla čas. Třeba chodíme na ryby. Kryšpín je velmi nadaný lovec!

Chodí si Agáta k tobě pro rady s výchovou nebo jí do toho vůbec nemluvíš?

Snažim se mlčet, ale vždycky se mi to nepodaří…

V Divadle Bez zabradlí jsi minulou sezónu nazkoušela netradiční pojetí Shakespearovy hry „Mnoho povyku pro nic“. Přiblížíš nám, v čem se tato produkce liší od klasického zpracování?

Jedná se o živou nahrávku rozhlasové hry, která se vysílá v Anglii během 2. světové války vojákům na frontu. Velmi se bavíme vyráběním zvuků i tím, že všichni hrajeme více rolí a různě měníme hlasy. Nejraději hraji starého popleteného mnicha, ale nebudu více vyzrazovat – přijďte se pobavit! Jsme skvělá parta vojáků – amatérských herců.

Veroniko, děkuji ti za rozhovor a přejeme hodně spokojených diváků.

Foto: Profimedia.cz, archiv Veronika Žilková, Angelina Nga Le