Vbočený palec aneb Operace halluxu. Co tě čeká?

Operace vbočeného palce patří k nejčastějším operacím nohou. Nejde jen o to, že vypadá ohavně, ale vbočený palec ovlivňuje držení celého těla a ve finále může způsobovat nejen urputnou bolest celého chodidla, ale i páteře v bederní oblasti. Příčinou je nejčastěji dědičnost, v závěsu za ní pak nevhodná volba obuvi. Pokud na podpatcích vynášíš i koš, může tě hallux potrápit. Genetika ale hraje větší roli a není výjimkou, že se vbočený palec objevuje i u dětí.

Prevence? Funguje, ale začni včas

U počínajících případů lze zhoršení odvrátit pravidelným speciálním cvičením a volbou vhodné obuvi. Při nákupu tedy hlídej nejen design nových botiček, ale také tvar stélky, aby byl ergonomicky vytvarován podle tvaru nohy. Na vysoké jehly nebo špičaté botky rovnou zapomeň. Do bot s rovnou stélkou si kup ortopedické vložky, které můžeš přehazovat z jednoho páru do druhého.

Abys předešla zhoršení, zajdi včas k ortopedovi, který ti předepíše rehabilitaci, kde tě naučí, jak cvičit, aby se obnovila ochablá funkce některých svalů na chodidlech, které se vybočením kloubu atrofují. Doktor ti také může předepsat ortopedické vložky, které vytvarují přesně na tvé nohy. Jejich nevýhodou je, že jsou tak objemné, že se často nevejdou do tvých bot, ani když vytrhneš původní vložku.

Další možnosti, jak noze ulevit a zpomalit zhoršování stavu, je vkládání korektorů mezi palec a ostatní prsty, nebo tejpování, kdy se palec pomocí tejpů odtáhne od ostatních prstů do správné polohy. Sama s tím dobré zkušenosti nemám, respektive, síla vbočení vždy za krátkou dobu zvítězila nad tejpem a palec se vrátil do původní polohy. Při méně závažných případech ale může jít o dobrou pomůcku.

Zdroj: Shutterstock.com

Operace ne vždy pomůže

Operace je pak posledním řešením. Ale pozor! Argumentem pro pojišťovnu není to, že si nemůžeš koupit boty. Problémy musí být zdravotního charakteru jako třeba velké bolesti. To byl i můj případ. Hallux v kombinaci se zborcením příčné klenby mám na obou nohou, přičemž na levé noze již více než deset let, ale nemám s ním žádné problémy, krom toho, že mám zničené všechny levé boty. Na pravé noze začal asi před pěti lety, ale poslední dva roky před operací jsem měla velké bolesti. Chytaly mě nesnesitelné křeče, při kterých jsem nemohla ani stát. Poslední rok jsem nepřetržitě kulhala a dokonce začal kloub otékat a objevovala se v něm voda.

Příčinu potíží žádné z mnoha vyšetření nezjistilo a tak jsme se s ortopedem dohodli na operaci, která by mohla, ale také nemusela pomoci. Druhů operací je popsáno asi 130, některé zdroje hovoří o 200, každý lékař volí jinou. Mně dělali rekonstrukci palcového paprsku podle Barouka a rekonstrukci příčné klenby. Popisuji jen laicky, ale v podstatě jde o to, že přeřežou kosti vedoucí ke kloubu, narovnají je do správné pozice a prošroubují v nové poloze. Co přečnívá, zabrousí. Také zkrátili palec asi o 3 mm, aby byl kloub méně zatěžován. Jde o docela velkou operaci s dlouhou rekonvalescencí. Ale samotná operace proběhla bez sebemenších komplikací, v pondělí v osm mě vezli na sál a ve středu dopoledne už jsem byla doma.

Musím se ale také zmínit, že někdy se vbočení palce po operaci vrátí. Znám i případ z okolí, kdy si paní nechala dělat obě nohy a po půl roce šla s jednou nohou podruhé na operaci, protože se hallux vrátil.

Léčba je dlouhá

Každý člověk je jiný, jinak se hojí a reaguje na léčbu. To je důležité si uvědomit a přijmout, není to jen lékařská fráze. Je to fakt. Proto se každý hojí jinak a tak se může úplné zhojení lišit i v řádu mnoha měsíců.

Já jsem po operaci víc než půl roku a stále trpím otoky nohou a do většiny bot se nevejdu. Když více chodím, večer mám velké bolesti a musím nechat nohu odpočinout. Prý to může trvat i více než rok, než bude noha úplně v pořádku. Naštěstí pracuji z domova a tak mohu režim přizpůsobit noze. Kdybych chodila do práce nebo pracovala třeba jako prodavačka, co je celý den na nohách, asi bych do toho nemohla jít. Neumím si představit, že bych byť v superpohodlných botách byla celý den na nohou. Vím ale, že v některých případech je léčba mnohem kratší. Píši o tom hlavně proto, abys počítala i s možností, že se to může hodně protáhnout. Lékaři to ne vždy řeknou.

Čtěte také:

• Aktivní sezení. Nový trend, který stojí za to zkusit
• Léčba tmou. V čem ti může pomoci a kdy se jí raději vyhnout?
• Pomoc, umírám! Jak se žije s panickou poruchou?

Co před operací?

Nejvíce jsem před operací přemýšlela, jak se budu mýt. Nakonec to bylo to nejjednodušší. Pomohlo, že mám doma sprchový kout. Stačí si pořídit stoličku. Mně se ohromně osvědčilo takové to běžné plastové zahradní křesílko, protože jsem se mohla opřít. Operovanou nohu jsem měla ven ze sprcháče položenou na další stoličce, aby mi do obvazů nenatekla voda. U vany to lze vyřešit sedátkem a nechat nemocnou nohu z vany ven. Asi se trochu nacáká, ale to je to nejmenší. Dále doporučuji další stoličku nebo židli postavit k umyvadlu. Skvěle poslouží při čištění zubů a péči o pleť.

Pak si kup sádlo nebo modrou indulonu na mazání jizev. Doporučují je kvůli vyloučení vzniku alergických reakcí. Sádlo je skvělé mazadlo, ale pokud máš domácí zvířata, kteří ti po namazání okamžitě sádlo olížou, asi to moc hygienické není. Pak si připrav kupu polštářů, protože noha by měla být po operaci ve zvýšené poloze. Čím víc tím líp. Zkus si vychytat nějaké vypodložení i v noci.

Zdroj: Shutterstock.com

Co po operaci?

Při propuštění z nemocnice bys měla dostat poukaz na rehabilitaci. Kvalitní zařízení jsou vytížená s objednáním delším než měsíc. Snaž se proto domluvit co nejdříve, abys mohla začít ihned po zhojení nohy do plného zatížení. To u mě nastalo po šesti týdnech, do té doby jsem chodila po patě. Ideální rehabilitace je alespoň 2 x týdně, celkem alespoň deset hodin, ale víc neuškodí, naopak.

Důležité je, abys měla první týdny po operaci někoho, kdo ti pomůže s domácností a postará se o tebe. Sice dostaneš francouzské hole, takže nejsi úplně nepohyblivá, ale přeci jen… Čím víc budeš ležet, tím méně noha otéká. Když jsem sundala po asi třech týdnech obvazy, během dvou dnů jsem měla nohu oteklou tak, že mi málem popraskaly jizvy. Jela jsem do nemocnice na kontrolu, kde mi doporučili, co nejméně chodit – takže znovu do postele. A to jsem dělala jen ty nejzákladnější práce a v posteli byla skoro celý den. Plně chodit jsem začala asi po třech měsících, auto jsem řídila asi po dvou, ale jen na krátké vzdálenosti.

Co pomůže po operaci?

Nejdůležitější je rehabilitace, pravidelné cvičení a masírování nohy, aby se lépe prokrvovala. To pomáhá k regeneraci jemných krevních a lymfatických cév a tím i k hojení. Také pravidelně maž a masíruj jizvy. I ty ovlivňují hojení a zanedbání může bolet. Určitě budeš chtít v létě obout sandálky a ne nohy schovávat v teniskách.

Když otok neopadal, vyzkoušela jsem lymfatické masáže. Pomohly, ale úlevu poskytly vždy jen bezprostředně po masáži. Nemám to lékařsky potvrzené, ale předpokládám, že jemné cévky nebyly ještě dobře zhojené a tak se tekutina v noze začala brzy hromadit. Každopádně bych je nezavrhovala, mohou hodně pomoci. Jedna ale nebude stačit. Počítej se sérií alespoň šesti v průběhu zhruba dvou až tří týdnů.

Šla bych do toho znovu? Někdy toho mám plné zuby, ale po pravdě můžu chodit bez kulhání (většinu času) a věřím, že i otoky dřív nebo později zmizí. Kdybych ale věděla vše, co vím teď, měla bych menší očekávání a lépe komplikace a rekonvalescenci snášela.

A co ty? Máš za sebou operaci halluxu? Poděl se s námi o své zkušenosti.

Text: Jana Truksová, Foto: shutterstok.com