Umíš si přát a svá přání proměňovat v realitu?

Osobní příběhy řady dospělých klientů, se kterými jsem pracovala při individuálních sezeních s pomocí metody Životní mapy, mě přesvědčily o tom, že až příliš mnoho z nás se velmi brzy rozloučilo se svým vnitřním světem fantazie, se světem bláznivých přání (projet se na Jednorožci, stát se pilotem) a tužeb. Jako děti jsme často strádali v emocionální rovině tak dlouho, že jsme si bránu do svého vnitřního světa zavřeli, aby nás naše nenaplněné touhy opakovaně nezraňovaly.

Jak tě v dospělosti ovlivňuje to, jak s tvými přáními  v dětství nakládali rodiče?

Příběh Marty

Klientka, říkejme jí třeba Marta, si moc přála červenou zimní bundu. Po dlouhém žadonění nakonec dostala sice přesně tu, po které toužila, byla však modrá a asi o dvě čísla větší. Podobné situace se děly opakovaně a tak dlouho, že klientka nakonec jako dítě usoudila, že přát si něco konkrétního nemá cenu a co hůř, že není hodna toho, aby si dovolila uskutečňovat svoje sny v přesné podobě. Výsledek tohoto vzorce, který si jako dítě vytvořila na svou obranu je ten, že se v životě do nekonečna přizpůsobuje názoru a přání druhých, pokud má pocit, že jsou ta její naplněna alespoň z části… přijímá zkrátka vše, co jí vnitřně nesedí, navíc s „falešným“ pocitem vděčnosti, že dostala alespoň něco…

Někteří rodiče šli však mnohem dál a použili nás jako nástroj pro plnění svých vlastních dětských snů. Někteří z nás tak uvěřili, že to jsou jejich sny, protože odměna za úspěchy, ať už ve škole nebo tenisu byla sladká – a sice rodičovská láska. A protože po lásce toužíme všichni, rychle jsme si osvojili, za jakých podmínek tuto lásku dostaneme a snažili se vyhovět nárokům, které na nás byly kladeny i přesto, kolik úsilí nás to stálo.

Příběh Tomáše

Další z mých klientů je typickým příkladem nenaplněného otcovského snu o studiu medicíny. Rodiče mu již v raném dětství nalinkovali jeho profesní kariéru s vědomím, že to je pro něj to pravé a nejlepší a po celou dobu studia ho postrkovali k cíli, který pro něj vytyčili. Výsledkem je, že ve třiceti letech Tomáš ani po 10 let trvajícím studiu medicíny školu zatím nedokončil, „neví čí je“, neví, co chce v životě dělat a dochází na individuální sezení, aby se to dozvěděl.

Výše uvedené příklady jsou jen dvěma střípky z celé mozaiky možných příčin a následků, které v našem dětství a dospívání ovlivnily, jak a co si přejeme a jak svoje sny v našem současném životě uskutečňujeme.

Zdroj: Shutterstock.com

Rodiče nejsou odpovědní za to, jakou kvalitu má tvůj život dnes

Je víc než jisté, že naši rodiče jednali podle svých nezdravých vzorců a modelů nevědomě a jejich záměrem nebylo, aby nám jakkoli ublížili. A co víc, jednali z přesvědčení, že pro nás dělají to nejlepší… Jejich postupy by se na první pohled mohly zdát nevinné, jako modrá bunda z příběhu Marty, nebo o něco agresivnější příběh Tomáše, ale na nás je právě teď, v tuto chvíli, abychom si uvědomili, jak dalekosáhlé důsledky na náš život měly a dost často ještě mají.

Jednoduché desatero ke zkoumání přání a snů

Uvědomění je vždy nutným prvním krokem k tomu, abychom se odhodlali v životě ke změně, zkus si najít pár minut pro sebe a v klidu si upřímně odpověz na několik následujících otázek:

1. Pamatuješ si, co sis jako dítě přála? Čím/kým jsi chtěla být? Zpěvačka, kosmonaut nebo popelář jsou naprosto v pořádku.
2. K jakým koníčkům jsi tíhla?
3. Měla jsi v dětství možnost zkoušet rozmanité aktivity?
4. Která dětská přání ti splnili rodiče, nebo sis je v dospělosti splnila sama?
5. Šli si tví rodiče za svými sny, nebo se přizpůsobovali a na sny rezignovali?
6. Jaká přesvědčení ve vztahu ke vzdělání a práci jsou ve tvé původní rodině zažitá?
7. Kolik času a úsilí rodiče práci věnovali/věnují?
8. Kdyby v ložnici rodičů visel plakát vyjadřující jejich vztah k životním snům, jaké motto by na něm bylo?
9. Čím dalším kromě práce žili tví rodiče – koníčky, záliby, aktivity?
10. Jakou jsi měla u rodičů podporu při rozhodování na jakou školu, kam po škole?

V dalším kroku pečlivě prozkoumej, jak tvé odpovědi utvářejí to, jakým způsobem si DNES naplňuješ svoje životní přání a potřeby. Bez ohledu na to, k jaké generaci patříš a kolik je ti let, změnit v životě můžeš jen to, co znáš.

Alchymistická dílna Vize 2018 – jak žít šťastnější a spokojenější život je příležitostí zkoumat, přehodnotit a třeba i změnit osobní paradigma nejen ve vztahu k osobním přáním a snům, ale také ke studiu, vlastnímu růstu a k práci.

Odpovědi na výše uvedené otázky a víkendový prožitkový workshop Vize 2018 ti s tím mohou pomoci.

Co jsou to životní mapy?

Životní mapy (Kops method) jsou českou autorskou metodou Petra a Kamily Kopsových. Životní mapa je jednoduchý diagram, jehož tvorba zabere maximáně 2 hodiny a velmi názorně ukáže nefunkční vzorce a modely chování, které negativně ovlivňují tvé prožívání, ale také to, že drobnými změnami našich postojů lze dosáhnout efektivních výsledků nejen v oblasti osobního růstu, ale take na poli vztahů nebo kariéry. Metoda je určena také dětem a to již od věku 3 -4 let! Více na www.zivotnimapypraha.cz

Autorka článku je koučka a facilitátorka. Mrkni na její web www.zivotnimapypraha.cz, sdílej článek na facebooku nebo si ji přidej do přátel.