Úklidem posedlá

Její úklid o víkendu je zase podobný tomu, který já provádím dvakrát do roka. Co provozuje před Vánocemi a Velikonocemi, si ani nepřejte vědět.

Úklidem je zkrátka posedlá. Přitom jí nejde ani tak o samu činnost jako spíš o to, že hosté ji chválí, jak má útulno a čisťounko. To se blahem přímo tetelí. Jejich kluci, dnes v pubertálním věku, jsou odmalička pérováni jako na vojně. Ve skříních musejí mít komínky s ostře řezanými hranami, najíst se jinde než u stolu nebo na terase je téměř životu nebezpečné. A nechat si na topení sušit zimní oblečení? Jasná sebevražda.

Nejen k dětem je takhle přísná. Jejímu pořádkumilovnému běsnění se nevyhne ani manžel. Ten, znaven tvrdou prací, si odpoledne rád odpočine u televize. Avšak jen do chvíle, než ho ostřížím zrakem uzří jeho ženuška. Začne ječet, jako by ji na nože brali, proč se po tom gauči proboha válí, vždyť ho celý zmačká a ona to bude muset přerovnávat. Dát si pak k tomu odpočinku pod hlavu polštářek, jichž je na gauči rovný tucet, ani chudák nezkouší. Vždyť by je musela prát. Nejraději by svou rodinu viděla jen sedět venku na lavičkách nebo postávat.

[[related]]

A tak jim tahle ženská posedlá úklidem otravuje život, jen aby před každou návštěvou, hlavně neohlášenou, vypadala jako dokonalost sama. Její manžel ji nemůže ani cítit, protože místo sobotního výletu s dětmi uklízí, synové si z ní utahují a před návštěvou pak rovnou dělají naschvály. Při mytí nádobí se baví dost hlasitě na to, abychom je slyšeli: „Ty jo, dneska jsem vynášel z koupelny obrovskýho pavouka. Tu pavučinu, co měl za záchodem, to jsi neviděl! Byla plná chuchvalců prachu a malých much. Hnus.“
Druhý kontruje: „Jo, tak to já ze špajzu vyhodil zase další myš. Já nevím, co je tam tak táhne. Ale tuhle si pochutnávaly na takovým tom salámu. Jo,“ plácne se do čela a ukáže na obloženou mísu, jež leží před návštěvou, „támhle na tom. To je von.“ Známá nejdřív zrozpačití, potom rudne a pak začne hystericky křičet.

My už jsme si zvykli, hlavně můžeme kdykoli odejít, ale její rodinu skutečně obdivuji. Být jejím manželem, dávno bych ji vystřelila na Měsíc nebo do nejbližší léčebny. Možná se jednoho dne bude divit, až jí muž uteče k nějaké normální ženské, kluci se ožení a ona zůstane sama se svým koštětem.

Za nás v redakci úklid ano, ale zastáváme názor, že byt či dům má sloužit nám a ne my jemu. Tak na to při tom vánočním shonu myslete a nepodléhejte panice, že jste nestihla umýt okna. 🙂