Učení není mučení

Existuje nesčetně knih, které se tímto tématem zabývají. Existují také jednotlivé vědní disciplíny, jejichž cílem je právě samotné učení. Konec (anebo začátek) tvoří „láska  k vědění“, filozofie. Tak daleko se my ale nedostaneme, jen si pojďme říci, co učení vlastně je.

Můžete jej chápat jako získávání zkušeností – takové to „neuč se, život tě naučí“. Jednou z rovin je také utváření jedince během jeho života – něco jako dospívání. Hlubší smysly učení je možné chápat jako opak vrozeného nebo jako každou změnu v chování nebo prožívání.

To je pěkný výčet, že? A teď si vezměte, jak těžké musí být pro malé dítě naučit se orientovat v tolika rovinách.  Proto je důležité, aby rodiče chápali, jakým způsobem je možné se učit:

•    Děti začínají tím, že něco poznávají (osvojení znalostí).
•    Pak se jim do života začnou plést nohy, ruce a začínají chodit, manipulují s hračkami (smyslově pohybové učení).
•    Ve škole pro dítě začíná období řešení problémů, prochází novými myšlenkovými procesy (učení intelektových činností).
•    Během svého života se nejen dítě, ale i my dospělí stále potýkáme se sociálním učením – tedy se zádrhely v komunikaci, interakci, formujeme své motivy a charaktery.

Pokud to jen trochu jde, snažte se s dítětem kombinovat jednotlivé formy učení. Rozhodně neseďte jen v pokojíčku u psacího stolu, ale přistupujte k učení aktivně. Učí se vaše dítě číst? Tak jděte na procházku a čtěte si nápisy třeba na obchodech nebo billboardech. Procvičujete počty? Spočítejte, kolik stromů je ve vaší ulici. Opakujete si anglická slovíčka? Hrajte spolu cizojazyčné pexeso. Už Komenský hlásal „škola hrou“, tak se pokuste na něj navázat.

Moudrost je přeci krásná a vzdělání je v dnešní době základ!

Co možná nevíte: Psychologové odhadují, že až 80% poznatků si člověk osvojuje mimo školu.