Femina.cz > Blogy > Blog - Petra >Svět, ve kterém chceme žít?!
Svět, ve kterém chceme žít?!
Právě v těchto dnech si připomínáme hrůznou událost, která změnila chod dějin. 11. září 2001 zaútočili teroristé na Spojené státy americké a rozpoutali tak válku, která nevypadá, že by měla konce, a která je hrozbou pro všechny vyspělé státy.
Celkem devatenáct členů teroristické organizace uneslo čtyři letadla. První z nich na cestě z Bostonu do Los Angeles narazilo v 8:46 do Severní věže Světového obchodního centra v New Yorku. Druhé letadlo mířilo stejným směrem a v 9:03 narazilo do Jižní věže téže budovy. Jen o čtyřicet minut později se letadlo z Washingtonu do Los Angeles zřítilo na budovu Pentagonu. V posledním z unesených letadel na trase New York–San Francisco se cestujícím podařilo zabránit plánovanému útoku na hlavní město USA. Zřícení stroje však nezabránili. Letadlo havarovalo v západní části Pensylvánie.
Zatímco lidé po celém světe s hrůzou sledovali šokující obrázky „dvojčat“ řítících se k zemi, strach, paniku a hrůzu ve tvářích prchajících obyvatel New Yorku, ve všech zemích světa zasedaly krizové štáby, uzavíraly se vzdušné prostory a snažily se odhadnout další kroky teroristů, kteří se krátce po útocích ke svým činům přihlásili.
New York a celé USA tragédie ochromila. Zvedla se vlna solidarity s pozůstalými obětí, lidé hromadně dávali krev, tisíce záchranářů a dobrovolníků se snažily v sutinách zřícených mrakodrapů najít alespoň někoho živého. A s každou přibývající hodinou byla naděje menší a menší.
V troskách letadel i zřícených budov zahynulo celkem 2992 lidí, z toho devatenáct únosců. A přestože prezident Bush začal s válečným tažením proti Afghánistánu a terorismu vůbec, útoky se o dva roky později odehrály znovu ve Španělsku a poté i v Londýně. I při nich umírali nevinní lidé.
Hrozba terorismu je tu stále a my se s ní musíme naučit žít. Ovšem není to jediná hrozba, která hýbe světem, stále se množící útoky ve školách i na ulicích, únosy, vraždy a zlodějiny. Také máte občas pocit, že svět se zbláznil? Že už nic není jako bylo dřív? Že bychom se měli možná začít bát vystrčit nos?