Soukromé pasti: Tak trochu jiná láska

…některé už možná tehdy tušily, že netouží po lásce nejoblíbenějšího kluka ze školy, ale po jeho dívce. Jiné si to možná neuvědomovaly, stejně jako hrdinka dalšího dílu Soukromých pastí třiatřicetiletá učitelka Eva. Ta má poměrně spokojený život, dvě děti a prima manžela, se kterým si rozumí ve všem. Teda skoro ve všem. Sex s ním jí nic neříká. Není proto divu, že zahoří láskou. Ovšem tak trochu jinou láskou. Objektem jejích citů se totiž stane její kolegyně z práce – šestadvacetiletá učitelka Daniela. Nikdy nepoznaný cit a vášeň jí zcela ovládnou a změní život nejen jí, ale hlavně celé její rodině.

Osobně nepatřím k těm, kteří homosexualitu odsuzují. Ve škole jsme měli spolužáka, který se hrdě hlásil ke své bisexualitě a já si s ním i o tomto ráda povídala. Zajímalo mě všechno, to jak pozná, kdo je a kdo není stejně zaměřený, jak to probíhá mezi ním a dalším mužem (i když teda bez skurpulí přiznávám, že si to neumím a ani nechci představovat) i jak to berou jeho rodiče. Měl štěstí v tom, že jeho rodičům záleželo především na něm.

Ale ne všichni mají takové štěstí, pětatřicetiletý Marek žije právě díky strachu z reakce svých nejbližších už celou řadu let dvojí život. „Neumím si představit, že bych mému otci, který by mohl dělat předlohu pro dokonalého muže se svým mužným vzhledem, lásce ke sportu, rychlým vozům i ke krásným ženám, jednou po rodinném obědě s klidem oznámil, že mám přítele.“ Krčí rameny Marek. „Pod jeho tlakem jsem si našel přítelkyni, se kterou jsem se později oženil, narodily se nám dvě děti a já se tvářím, že jsem strašně šťastný. Přesvědčit sám sebe o tom, že má orientace je jen výmysl a blud se mi nepodařilo a tak jsem vše vyřešil milencem. Nikdo si neumí představit, jak moc je to těžké. Přítel mě tlačí do definitivního rozhodnutí mezi ním a manželkou, manželka je nešťastná, protože o ni nejevím zájem a vyhrožuje mi milencem, aniž by tušila, jak by se mi ulevilo. Nejvíc bych se ale styděl před dětmi. Vůbec nevím, co mám dělat.“ Uzavírá Marek a opravdu mu není co závidět.

Přiznat svou orientaci společnosti je asi mnohem těžší než sám sobě a člověk musí být hodně silná osobnost, aby to v naší až zbytečně puritánské a nepříliš tolerantní společnosti zvládnul. Co ale nepochopím je to, že vědomě vystavují své „společensky uznatelné“ protějšky trápení. Ať si kdo chce, co chce, říká, muž, který ví, že ho více přitahují muži, nikdy nebude svou manželku plně uspokojovat. Najde v něm parťáka do nepohody a skvělého kamaráda, ale asi těžko úžasného milence. A co víc, jednoho krásného dne jej může přistihnout v posteli in flagranti.

Pro každou by to byl minimálně šok, ale musím říct, že pro mě asi podstatně stravitelnější, než kdybych jej přistihla s jinou ženou. Jak to máte vy? Chápali byste partnerovu náklonost ke stejnému pohlaví? Nebo snad sama máte tajné představy, v nichž nefiguruje váš přítel, ale jeho sestra či kolegyně? A vůbec co vy a homosexualita, jste puritáni nebo jí tolerujete? Chápala byste jí i u svých dětí?