SOS – Žárlím a je to silnější než já…
Ani, nevím jak začít, snad jen, že díky mé žárlivosti, jsem dostala od přítele dost zásadní ultimátum – buď přestanu žárlit, nebo se rozejdeme.
Zdroj: archiv redakceJsme spolu již tři roky a nikdy jsem neměla pocit, že bych své emoce nezvládala nebo že bych byla snad extrémně žárlivá.
Všechno začalo nástupem nové kolegyně do Pavlovy práce. Je to mladá holka, po škole, která mu každý den dává najevo, jak je dokonalý a úžasný. Z počátku mi byla lhostejná, ale když nám její pracovní aktivity začaly narušovat domov, začala jsem se bouřit.
Sotva si Pavel sedl k večeři, zazvonil mobil a zoufalá Jana nutně potřebovala informace. Jako by nemohla vydržet do rána. Nikdy nešlo o nic zásadního, prostě jen otázky, jestli udělala práci dobře a co si o tom Pavel myslí. Samozřejmě jako chlap, byl potěšený jejím zájmem, když začala zpívat starou obehranou písničku, jak je dokonalý. Málem se blahem rozpustil.
Snažila jsem se, mu vysvětlit, že by si práci domů tahat nemusel, ale pokaždé mne okřikl, že je mladá a potřebuje zaučit. Když to trvalo několik měsíců, začala jsem žárlit a mít všeho plné zuby. Nikdy jsem taková nebyla, ale teď mnou lomcovala zlost, žárlivost i nenávist, že ho drze využívá a on ji na to pokaždé skočí.
Rozhovory nepomáhají, Pavel tvrdí, že jsem hysterka, a pokud budu pokračovat, rozejdeme se. Jsem jako v začarovaném kruhu, jen slyším její jméno a začne to ve mně bublat. Chvíli se držím a pak vybouchnu. Poslední dva měsíce spolu tráví víc času než my a šéf je dokonce posílá na společné služební cesty, jednání i konference. Pavel se už se mnou odmítá bavit a tvrdí, že je to pouze můj problém, ne jeho. Stojí si za svojí prací i novou kolegyní, která se stala součástí také naší rodiny. Telefony, zprávy a maily jsou na denním pořádku, už ani nevím, kdy jsme měli chvilku soukromí.
Jednou přišla také k nám domů a přinesla Pavlovi faktury, snažila jsem se ji vysvětlit, že její pracovní aktivita nám narušuje vztah, ale ona nechápala o čem je řeč. Nakonec vše řekla Pavlovi a ten se se mnou přestal bavit. Týden jen mlčí a mlčí. Vůbec nevím, co mám dělat, přestávám mu věřit a sobě vlastně taky. Rozejít se nechci, ale zůstat v takovém vztahu, mne ničí a nejsem šťastná. Každý den si pokládám otázku, jak z toho ven?
Jak byste řešily tuto situace vy, milé čtenářky? Dokážete poradit, říct svůj názor a vhled? Stalo se vám někdy, že jste se dostaly do podobné situace a dokázaly jste být nad věcí?
Foto zdroj: profimedia.cz
