SOS: Jak přežít s workoholikem

Z obdivu se stala noční můra
„Když jsme se seznámili, jeho pracovní nasazení mi docela imponovalo,“ říká dnes osmatřicetiletá Martina o svém manželovi Honzovi. Tenkrát ještě oba studovali a Martina byla nadšená z toho, že Honza si už při studiu začíná budovat zajímavou kariéru. Zatímco jeho kamarádi posedávali po hospodách, on už spolupracoval s jednou středně velkou počítačovou firmou. „Viděla jsem, že je zodpovědný, chce žít sám za sebe. Já jsem také měla brigádu, a když se dala korunka ke korunce, mohli jsme třeba i na dovolenou,“ vzpomíná na začátky jejich vztahu. Jenže to, co ze začátku na svém partnerovi obdivovala, se postupem času vyvinulo v naprostou oddanost práci a stalo se Martininou noční můrou.

Jestli se nic nezmění, zblázním se
„Dokud Honza ještě neměl svoji vlastní firmu, docela to šlo. Pracoval vždycky mnohem víc, než určovala pracovní doba, ale přece jenom znal míru. Dokázal si udělat čas na mne, a když přišly děti, tak i na ně. Jenže když si založil svoji vlastní servis na počítače, všechno šlo stranou,“ vypráví příběh své rodiny. Martina se zpočátku snažila všechno chápat a snad i omlouvat rozjezdem firmy, ale teď už jí došla trpělivost. Když se jí nedávno zeptal její desetiletý syn, kde je tatínek, že už ho týden neviděl, pochopila, že je něco špatně. „Honza chodí domů, když děti už spí a ráno odchází, když ještě spí. Chci-li s ním mluvit, nezbývá mi, než na něj do noci čekat. Chápu, že se snaží vydělávat, aby nás zajistil, ale mám pocit, že to přehání. Jestli se něco nestane, dřív nebo později se z toho zblázním,“ uvažuje celkem realisticky nad současným stavem Martina.

[[related]]

Já se pro tebe obětuji a ty nejsi spokojená…
Pokud se o víkendu najde světlá chvilka, kdy je manžel doma, zdaleka prý ještě není vyhráno. „Mám pocit, že je stejně duchem v práci a řeší ty svoje komputery. Většinou mi všechno odkývne, ale podle mne vůbec netuší, o čem mluvím. Kdy si naposledy hrál s dětmi, to si vůbec nepamatuji,“ pokrčí smutně rameny. Je jí jasné, že nazrál čas, aby se začalo něco dít. Ráda by změnila situaci, ale neví jak. Co teď? Podle odborníků mají k workoholismu mnohem více sklony muži. Jejich motivem je snaha zajistit rodinu a k tomu jsou přece potřeba peníze. Takže na jakoukoli partnerčinu či manželčinu námitku mají už předem připravenou odpověď: „Dělám to přece pro vás!“ Ženu tak často nechtěně dostávají do role, kdy se může paradoxně cítit za nastalou situaci vinna. Muž se přece pro ni obětuje a ona to nejenom neumí ocenit, ale ještě na všem hledá mouchy!

Raději společný víkend místo drahého hotelu
Jak mu ale vysvětlit, že peníze nejsou všechno? Že nepotřebujete drahou dovolenou v luxusním hotelu na exotickém ostrově, protože vám stačí víkendový výlet na nedaleký rybník spojený s koupáním, kde se vyřádíte vy i vaše děti? Nezbývá než si vyčíhat chvilku, kdy bude mít čas a o všem si v klidu promluvit. Mluvte o tom, že se cítíte sama, že vám chybí jeho blízkost, že byste raději oželela luxusní věci a měla ho alespoň občas doma. Mluvte o tom klidně. Ironické narážky typu: „No, to je dost, že se tu taky ukážeš!“ si ovšem nechte od cesty. Měly by přesně opačný efekt.

Nízké sebevědomí, nespokojenost i strach
Workoholismus může mít různé příčiny. Například nízké sebevědomí muže honí, aby víc úsilí věnoval budování kariéry. Pracovitostí si pak sám před sebou něco dokazuje. Co dělat? Zajímejte se o jeho práci, nechte si o ní vyprávět. Oceňte, že ji dělá dobře. Stejně tak mu dejte najevo, jak je chytrý a šikovný, kdykoli se mu něco povede. Každý z nás přece občas potřebuje pochvalu, která je pro něho potvrzením vlastní hodnoty. Snažte se vcítit do jeho pocitů. Pochopí, že si ho vážíte pro jeho jedinečnost, a to mu sebevědomí zvedne. Muž také může do světa práce utíkat před problémy ve vztahu a v rodině. Tady existuje jediná rada: vyndat všechny kostlivce ze skříně. A konečně příčinou může být i strach, zda zvládne uživit rodinu a obstát tak roli otce a manžela. Tentokrát je nejlepší sednout si a stanovit si, kolik peněz potřebujeme na základní chod domácnosti a zajištění rodiny. Jakmile se přehoupneme přes tuhle hranici, už se nemusíme dál štvát za penězi a raději můžeme s celou rodinou vyrazit na pěkný film do kina.

Foto zdroj: profimedia.cz