SNÍDANĚ PO ČESKU I SVĚTOVĚ Co národ, to jiné zvyklosti, co snídaně, to jiné chutě…
Typická anglická snídaně se skládá především z toastu, másla a džemu, smažených vajíček, slaniny, klobásy, opečeného rajčete, žampionů, fazolí a tradičně k ní patří i tzv. „black puding“. Francouzi většinou snídají bílou bagetu s máslem a džemem, džus, čaj či kávu, café au lait nebo horkou čokoládu. Jednotlivé regiony Francie mají svoje typické snídaně – v Alsasku snídají ‚kouglof‘, briošku plněnou rozinkami a mandlemi a zdobenou moučkovým cukrem. Na jihu Francie se zase při snídani podává speciální chléb „fougasse“ ochucený olivami a ančovičkami.
Klasická německá snídaně se skládá z čerstvého pečiva, marmelády, různých druhů salámů a šunky, vařeného vejce a čerstvé kávy. Němci často konzumují také müsli s jogurtem. Řekové začínají den šálkem silné černé kávy se sladkým koláčem, spoustou ovoce a jogurtem.
Italská, podobně jako francouzská snídaně, se liší region od regionu. Snídaně se většinou skládá z caffè lattè nebo cappuccina s croissantem, ať už obyčejným, nebo plněným čokoládou. Španělské „desayuno“ tvoří čaj nebo káva, toastový chléb namazaný máslem a sladké pečivo. Švédové nejčastěji snídají jogurty či zakysané mléko s cornflakes nebo müsli a tmavý chléb se sýrem a zeleninou.
Zvláštností tradiční ukrajinské snídaně je, že se nijak neliší od ukrajinského oběda či večeře – ráno se běžně konzumují řízky či jiné vařené jídlo. Asijská snídaně obsahuje typické prvky asijské kuchyně – nudle na různé způsoby a sushi.
Zdroj: archiv redakceSnídaně je důležitou součástí gastronomie a stravovacích zvyklostí každého národa, avšak často bývá opomíjena a důraz bývá kladen spíše na večeře či obědy. Když se podíváme o 15 až 20 let zpět, nabídka snídaňových menu u nás byla velmi omezená a skládala se především z bílého pečiva s máslem a marmeládou, maximálně s pribiňáčkem. Po revoluci jsme zažili v České republice obrovský boom v oblasti gastronomie, nabídka produktů a kvalita surovin se znásobila, lidé začali cestovat a klasická česká snídaně se začala obohacovat o vlivy zahraničních kuchyní. Stejně tak propagace zdravého životního stylu a produktová reklama zaútočily na českého spotřebitele, který si pod těmito vlivy začal uzpůsobovat svůj snídaňový jídelníček. Cereálie, ovesné vločky a jogurty zaujaly své pevné místo ve snídaňovém menu a vedle pečiva namazaného „něčím“ nyní patří mezi obvyklou snídani českých lidí.
Čím se můžeme inspirovat ze zahraničí Každý stát má svá specifika, týkající se tradiční skladby snídaní. Jasně patrný trend současnosti je však stírání rozdílů ve skladbě potravin konzumovaných ke snídani v různých státech – Angličané si již většinou nedávají plnou anglickou snídani, ale většinou jedí toasty s džemem a jogurtem, Japonci kombinují snídani západního typu s prvky japonské kuchyně. I Arabové či Turkové napodobují západní kuchyni, z náboženských důvodů však vypouštějí některé potraviny (vepřové maso), a tak si nechají připravovat slaninu např. z krocana. Univerzální snídaní se tedy stává jogurt s cereáliemi, chléb či pečivo namazané rostlinným tukem nebo máslem, sýrem nebo džemem. Často je snídaně doplněna ovocem či zeleninou a pravidlem se stal
i pomerančový džus. Bohatší, víkendová snídaně, která se někdy konzumuje jako tzv. „brunch“ (něco mezi snídaní a obědem) obsahuje i teplý chod – smažená vajíčka, slaninu či párky.
Dalším z trendů, především v USA, jsou snídaně ve formě polotovarů. Americké děti mají stále častěji na snídani zmrazené palačinky, waffle a další speciality připravené v mikrovlnné troubě. Dnešní hektická doba v mnoha amerických rodinách úplně změnila ranní stravovací rituál – místo společné tradiční snídaně složené z vajíček, slaniny, toastů a pečených brambor nyní děti dostanou polotovar připravený během několika sekund.
Pokud lidé snídají v hotelu, kde mají větší nabídku a více času, mají tendenci sníst co nejvíce. Naštěstí však platí staré přísloví „snídani sněz celou, o oběd se poděl s přítelem a večeři dej nepříteli“. Pokud se člověk při snídani doslova „přecpe“, má stále ještě šanci napravit to sníženým přísunem potravy během dne a večer.
Klasickou nabídkou snídaní v hotelích či restauracích je:
– kontinentální snídaně – chléb či pečivo, rostlinný tuk nebo máslo, marmeláda, med, káva nebo čaj;
– anglická snídaně – obsahuje místo pečiva toast a navíc smažená vajíčka a opečenou slaninu;
– americká snídaně – je nejbohatší a obsahuje výběr studené i teplé kuchyně.
V kvalitním hotelu je nabídka snídaní formou bufetu takřka nepřeberná – od výběru čerstvého chleba a pečiva, sladkého pečiva a toastů, cereálií, jogurtů, mléka a jogurtových nápojů, různých druhů salámů, šunky a sýrů po teplé pokrmy – smažená vajíčka, opečená slanina, párky. Nechybí ovoce, zelenina a čerstvé džusy. V lepším hotelu s mezinárodní klientelou navíc naleznete koutek sushi a kompletní nabídku bio potravin. Zatímco cizinci bio potraviny často vyhledávají, Češi na koncept bio potravin ještě nejsou zvyklí.
Stále více obchodních jednání se odehrává při snídani v hotelu či restauraci. Snídaně navodí příjemnou atmosféru, obchodní partneři se uvolní a jednání může probíhat v daleko neformálnějším a konstruktivnějším duchu. Kromě klasických snídaňových menu nabízejí hotely a restaurace i oddělené salónky, kde se při obchodních jednáních podávají snídaně.
Snídaně pro většinu lidí znamená start do nového dne. Měla by proto být pohodová, její složení by mělo být co nejpestřejší a odehrávat by se měla v příjemné atmosféře. Snídani potřebuje každý z nás k tomu, aby po ránu získal potřebnou energii a mohl dobře a bez pocitu hladu fungovat až do doby oběda. Ovšem stejně jako se nedoporučuje hladovění, není vhodné se ráno ani příliš přejídat, jinak se může stát, že je fyzická i duševní výkonnost člověka snížená a start do nového dne tak začíná poněkud těžkopádně. Snídat tedy ano, ale s rozumem.
Miroslav Kubec
šéfkuchař
Hotel Intercontinental Praha
(foto: Google.com)
