Šikana, přílišné přetěžování, vyhoření… Jak zvládat stresové situace v práci?

Čtenářky bude určitě zajímat, jak jste se dostala zrovna k oblasti duševního zdraví při práci? Máte nějakou osobní zkušenost?

Ano, právě osobní zkušenost se syndromem vyhoření, kterým jsem si prošla hned dvakrát, mě dovedla k navržení komplexního firemního programu péče o duševní zdraví. Je z velké části online a pojmenovala jsem ho Soulmio, přeneseně “moje duše”. Od svých dvaceti let jsem působila ve vysokých manažerských funkcích a pracovala jsem vždy na 150 procent. Ale teprve až druhé vyhoření mi ukázalo, že mé nesmrtelné tempo má i své zdravotní limity. Během rekonvalescence z vyhoření jsem si prošla spoustou psychoterapií, odborných sezení a workshopů a díky tomu si na vlastní kůži vyzkoušela mnoho způsobů, jak se dostat zpět do rovnováhy.

S čím nejčastěji pomáháte?

Nejčastěji s úzkostmi, depresivními stavy, vyhořením, pocity samoty, ztráty sama sebe, ale i s mentálním rozvojem osobnosti. Snažila jsem se, aby si vybral opravdu každý. A to od prevence, až po řešení konkrétního problému. I vzhledem k velkým změnám a nejistotě, které do našich životů přinesla krize spojená s COVID-19, získalo téma prevence duševního zdraví zaměstnanců na důležitosti. Lidé začali vnímat, jak zásadní je pro jejich další rozvoj a úspěch. K dispozici je klientům online sezení s psychologem nebo pokročilá video psychodiagnostika, kterou zpracovává psycholog a vy tak získáte nezávislý pohled na vaši osobnost. Nechybí možnost připojení se k anonymnímu virtuálnímu sezení nebo řízené online meditaci. Součástí celého programu je i nepřeberné množství vzdělávacího obsahu, ale i workshopy zaměřené na předávání zpětné vazby nebo otevřený mindset.

Jaké problémy nejvíce trápí ženy v práci?

Když použiji výsledky z našeho dubnového průzkumu ve firmách, který z 82 procent vyplnily právě ženy, pak 54 % dotazovaných někdy zažilo úzkosti a 40 % lidí se potýkalo buď s vlastním vyhořením nebo znají někoho takového ve svém okolí. Až 60 % lidí někdy využilo služeb psychologa nebo terapeuta. Velmi zajímavé také je, že každý třetí člověk by se cítil lépe, pokud by fungovala transparentní komunikace mezi zaměstnanci a vedením. Specificky ženy podle našeho průzkumu často trpí i tím, že se necítí plně respektované.

Jak se mohou bránit?

V případě duševního zdraví je samozřejmě nejlepší obranou prevence. Pokud už ale žena začne pociťovat úzkost, ztrátu sama sebe, zažívá depresivní stavy, pocity samoty a opuštění, trpí dlouhodobou nespavostí nebo vysokou nervozitou, pak je vhodné jít cestou psychoterapie. Jednoduše se nebát a vyhledat odborníka. Myslím si, že se dnes návštěva terapeuta už nebere tak negativně, jako tomu bylo ještě před několika lety.

Zdroj: Shutterstock.com

Co poradíte ženě, která se na pracovišti setkává se šikanou nebo obtěžováním, s neúměrnou pracovní zátěží a bojí se přijít o práci, protože je třeba samoživitelka?

Aby svou situaci aktivně řešila, a nenechala se využívat a nečekala, že se něco samo od sebe změní. Co ale vidím jako důležitější, je práce se samotným vnitřním strachem. Pokud si svůj strach vědomě uvědomujeme, dá se s ním velmi dobře pracovat a rozpustit ho. Život je pak výrazně jednodušší. Lidé se k nám budou chovat vždy tak, jak jim to my sami dovolíme. Zní to tvrdě, ale pokud dovolujeme, aby nás druzí neúměrně pracovně přetěžovali, je to naše volba. Tady lze zapracovat nejen na strachu, ale také na naší sebelásce a sebehodnotě. Úcta a důvěra ke svému já je hlavním klíčem k tomu, abychom se do podobné situace už nemuseli dostat.

Řešíte také to, jak zvládnout práci a rodinu a nezbláznit se z toho?

Ano, rovnováha mezi pracovním a osobním životem je základ naší duševní pohody. Rovnováha však neznamená striktní dělení našeho bdělého času 50:50. Omezení práce, ve které nevidíme smysl a která nás „vysává“, na max. 8 hodin denně, nám rovnováhu nezaručí. Na druhou stranu, pokud pracujeme na tom, co nám dává smysl a „nabíjíme se“ pozitivní zpětnou vazbou, můžeme být v rovnováze i při větším časovém vytížení a zbude nám dost energie i pro rodinu. Rovnováha není jen o čase, ale o energii, kterou disponujeme a díky níž prožíváme větší kvalitu života v práci i doma. Bez energie nám ani „čas navíc“ nepomůže.

A co taková práce z domova? Má svá vlastní specifika, problémy a řešení?

Při práci z domova jsou na nás kladeny úplně jiné nároky. Dotýkají se zejména sebereflexe, disciplíny nebo time managementu. Proto potřebujeme mít především jasnou vizi, jak podmínky upravené pro domácí práci budou vypadat, a této vize se držet. Náš mozek si spojuje různá prostředí s různými myšlenkami, emocemi a činnostmi. Proto, pokud je pro nás práce z domova nová, hůře se soustředíme, máme tendenci odbíhat, nacházet si zástupné úkoly. Náš mozek zkrátka jede v jiném módu. Zároveň nám chybí atmosféra prostorů zaměstnavatele, kancelářský cvrkot, fyzická přítomnost kolegů, to jsou další podněty, které mozek naopak měl spojené s prací, a nyní je postrádá. To je přirozené a nezbývá, než svou mysl vytrénovat na nové podmínky. Všichni máme potenciál na to, se adaptovat. Jsou 3 zásadní věci, které nám v tom pomůžou: Zachovejme si otevřenou mysl, nezasekávejme se u toho, proč to nejde, ale aktivně hledejme způsoby, jak to zvládneme.

Velké téma je určitě vyhoření. Jak mu předejít?

Především bychom měli poslouchat sami sebe. Naslouchat své intuici, pocitům a fyzickým projevům. Obecně máme v tomto směru tendence podceňovat signály vyčerpání, přehlížíme varování okolí a často dobrovolně potlačujeme vnitřní i vnější projevy vypětí. Je těžké si to přiznat, avšak čím dříve se k tomu postavíme čelem, tím dříve se vyléčíme.

Co bychom měli dělat, abychom udrželi duševní pohodu? Co vy sama děláte pro svou pohodu?

Tvořit si takový život, aby byl v rovnováze. Já sama jsem si musela srovnat sebehodnotu, odpustit si, že jsem stav vyhoření vůbec dopustila a dodnes se sama sobě 10-15 minut každý den věnuji. Prodýchávám se, soustředím se jen na sebe, jezdím na kole, medituji a spojuji se sama se sebou. Všechno, co potřebujeme k psychickému zdraví, máme uloženo v nás, jen je potřeba naslouchat našim individuálním biorytmům a potřebám.

Čemu se věnujete ve svém volném čase?

Sportu, čtení, vzdělávání, cestování, přátelům, vaření a v neposlední řadě i samotě. Být sama se sebou a svými myšlenkami je nesmírně náročný, ale moc důležitý čas. Proto mám ve svém volném čase hojně zastoupeny meditace, protahování, dýchání nebo třeba posezení s přáteli u vodní dýmky.

Před námi je podzim, co na něm milujete?

Stromy. Nejdříve hrají všemi barvami, ale jakmile začnou jejich listy opadávat, ukazují nám, že i opuštění všeho starého, co nám již neslouží, může být krásné. Jen díky tomu přece dostávají možnost na jaře začít znovu. Myslím, že v přírodě je nevyčerpatelný zdroj moudrosti a energie.

Děkuji za rozhovor

Zdroj: Simona Zábržová

O Simoně Zábržové

Simona se pohybuje v byznysu více než 15 let. Po dokončení brněnského gymnázia vedla její cesta do USA, kde sbírala zahraniční zkušenosti. V 21 letech spoluzaložila IT firmu, která vyvíjí vlastní redakční systém pro tvorbu webových stránek. Firmu v 28 letech prodala. Dále její kroky následovaly do ecommerce agentury, pracovala 2,5 roku na CEO pozici. Nápad na vlastní startup Soulmio v oblasti mental health vznikl již v roce 2016, kdy se Simona poprvé setkala s vyhořením a sama si prošla stovkami terapeutických hodin, sezení a seminářů.

V roce 2019 dotáhla myšlenku programu Soulmio pro firmy. Letos v květnu ve spolupráci s odborníky uvedla na trh unikátní komplexní program péče o duševní zdraví, prevenci vyhoření a mentální rozvoje osobnosti. Soulmio je online platforma, která se specializuje na cenově dostupnou prevenci psychického zdraví ve firmách. V srpnu 2020 bylo Soulmio organizací Medical Startups zařazeno mezi 61 mental health startupů na světě, které stojí za to sledovat.