Sex v zeleném

Ano Dita byla plachá, měla z kluků vždycky strach. Když ji nějaký požádal o tanec, byla tak roztržitá a nervózní, že to pokaždé skončilo nějakým trapasem. Tak se jí raději kluci vyhýbali velikým obloukem.

Jarda si ale řekl, že to riskne a požádal ji o tanec, jeden, druhý. Dita v jeho objetí zapomněla na nervozitu a během chvilky i na svoje trapasy s kluky. Začali spolu chodit i přesto, že za měsíc měl Jarda narukovat do té zelené pakárny, jak se vojenské povinné službě tehdy říkávalo. Dita jeho pozvání na rande přijala vlastně jen tak na zkoušku, počítala s tím, že jakmile Jarda odjede bránit vlast, tak se rozejdou. Ale nestalo se tak! Povolávací rozkaz byl změněn a Jarda odveden až za rok. Za celý ten rok se s Ditou dokonale poznali. Byli spolu obden. Každé ráno se chvíli viděli na nádraží, odkud Dita jezdila na učňák. A Jarda v té době pracoval jako mechanik u českých drah, kam také každé ráno od nich z vesnice dojížděl. Stihli se tak před školou a prací pozdravit a domluvit na schůzce, na tom, co ten den odpoledne podniknou.

článek

V té době neexistovaly ještě mobily, internet a podobné vymoženosti dnešní doby. A přesto anebo právě proto spolu byli tak často. Ditina plachost a nezkušenost Jardu úplně fascinovala. Ano Jarda byl Ditin první, se kterým ochutnala zakázané sladké ovoce. Byla dobrá žákyně a Jarda trpělivý, chápající a citlivý učitel. „Miláčku jsi úplně k sežrání, já tě asi sním! Chci tě slíbat úplně celou celičkou! Ani jedno místo nevynechám.“ šeptal Ditě něžně do ouška před prvním milováním. „Vážně úplně všude? Nic nevynecháš? Tomu nevěřím!“ odporovala Dita. Jarek opravdu začal líbat centimetr po centimetru její hebkou kůži. Od hlavy až do pasu. Nejvíc a nejdůkladněji líbal její klín, opatrně odsouval hebké chloupky, kde se skrývala růžovoučká lasturka. Hladil ji z venku velmi dlouho, držel v dlaních jako křehké ptáčátko a moc dobře si uvědomoval, že musí opravdu opatrně.

[[=====]]

Dita se mu zcela odevzdávala, i když s trochou studu. Tušila, že bude opravdu jemný a něžný. Jarda začal pronikat do její lasturky jazykem. S velikou chutí si vychutnával Ditinu vnitřní vlhkost. Její pysky nabývaly na objemu, krásně se prokrvovaly. Srdce ji začalo bít úplně na poplach a krev se řinula do spánků. Takový nádherný pocit ještě nikdy nezažila. Jarda od pasu dolů už nepokračoval. Přesunul se zpět na její krk a ústa. Natolik ho vzrušovala, že už se neovládl a vší silou do ní pronikl svým ztopořeným mužstvím. Zasunul hodně hluboko, až Dita zasténala bolestí. „Přestaň, nech toho, to bolí!“ Ano, Jarda protrhl její panenskou blánu, ale nezpanikařil. Celý zbytek odpoledne Ditu chlácholil, utěšoval a foukal na bolístku.

Rok se s rokem sešel a byl tu tolik nenáviděný den D. Den odvodu. První měsíc vojny byl nejhorší a nejdelší ze všech vojenských měsíců. Celou tu dobu byl Jarda zavřený v kasárnách, žádná vycházka nic, jen stupidní nacvičování na vojenskou přísahu. Každodenní poslouchání řevu vyšších šarží na buzer place, jak se říkalo ve vojenské hantýrce nádvoří kasáren. Naštěstí obden chodily dopisy od Dity, které mu pomáhaly tu pakárnu se zdravým rozumem přežít. Příjímač neboli první měsíc před přísahou konečně uplynul. Jarda i Dita spolu strávili tolik vysněnou první vycházku. Jarní sluníčko zvyšovalo svou intenzitu, a tak se šli projít do nedalekého lesíku, kde se poprvé nádherně pomilovali na vojenském khaki saku.

článek

Za pár dní na to byl Jarda převelen na druhý konec republiky do vojenského opravárenského železničního útvaru. Dita za ním jezdila pravidelně jednou za měsíc. Přijela vždy tak, aby se mohla v klidu ubytovat v objednaném hotelovém pokoji, trochu se po dlouhé cestě, osvěžit a načerpat energii na víkendový milostný maratón. Jarda si vždy zařídil, aby s ní mohl být celý víkend, jen na noc se musel vrátit do kasáren. Jejich touha narůstala už jen při pomyšlení, že jsou si na blízku, ale nemohli být ještě pár hodin spolu. Dokud neuplynula určená hodina k opuštění kasáren. Dita mu šla vždy naproti, aby neztratili ani minutu z vymezeného času pro sebe. Ten den přišla o něco dřív. Jardu si nechala zavolat k bráně. „Dituš, jsi tu brzy, nepustí mě dřív jak za půl hodiny“ řekl ji na uvítanou. Dlouze ji políbil. Její vlasy tak krásně voněly a leskly se ve slunci. Nechtěl se od ní už vzdálit. Po dlouhém měsíci co se neviděli, jejich těla žhnula nekonečnou a nenasytnou touhou. „Já to snad nevydržím a udělám ti to hned teď tady venku“ zasténal. „Pojď, něco mě napadlo“ a už Ditu vtáhl do baráku, jak říkával místu, kde byl ubytován on a jeho spolubydlící muži ve zbroji.

článek

Jarda měl na starost vojenskou knihovnu a nebyl problém trávit v ní každý volný čas. U dozorčího si vyzvedl klíče, že tam něco zapomněl a za chvíli je vrátí. Knihovna byla hned vedle vchodu a tak se v mžiku ocitli v malé místnůstce plné knih. Jarda se usadil na židli a Dita na jeho klín. Jarda si pohrával s jejím zipem u kalhot, který nešel rozepnout. Ve spodní části zipu objevil nedošitý šev, kterým protáhl svůj prst, poodhrnul hodně vlhké kalhotky a plně se soustředil na dráždění lasturky. Na oplátku Dita bleskurychle rozepnula knoflíčky na vojenských kalhotách a vsunula svou ruku do jeho khaki trenýrek, kde už se to Jardovi pořádně bouřilo a vřelo. Dita okamžitě povolila svůj zaseknutý zip, stáhla si kalhoty a kalhotky pod kolena a plnou vahou nasedla na Jardův silně vzrušený úd. Během vteřiny je oba zalil slastný a upokojivý pocit z vyvrcholení. Jako by neexistoval okolní svět, jako by byli jen oni dva na pustém ostrově. Z pevného objetí je vyrušil jeden z vojínů, který zalomcoval klikou. Až v tu chvíli si oba uvědomili, kde vlastně jsou, a že tu přeci jen není takové soukromí, klid a prostor. Byl nejvyšší čas opustit barák a pořádně rozjet víkendový milostný maraton v hotelovém pokoji.

Fotozdroj: profimedia.cz