Sakra, zase Valentýn!

Je fajn, že existuje den, v němž si mohou zamilovaní připomenout, že se mají, ale to by asi měli dělat každý den, no ne? Přijde mi zvláštní slavit lásku na povel.

Ale mé romantické druhé já by lákalo strávit jednoho Valentýna v Americe, kde tímto dnem prostě žijí. Líbí se mi nadšení s jakým tento den prožívají, točí o něm filmy, vyznávají si lásku o sto šest, posílají si kytice a to v takové míře, že to až normální člověk ani nedokáže pochopit, chodí na večeře do luxusních restaurací, žádají se o ruku,  a kdo je na Valentýna sám, je zpravidla v těžkých depresích.  Možná, že je ten den pro osamělé duše ještě horší než Vánoce, kdo ví…

Naštěstí pro všechny single u nás, je Valentýn chápán jako něco převzatého, něco, co u nás nemá svůj původ a tak je možné to zatracovat (což mimochodem hromada lidí skutečně dělá). A ten zbytek se snaží alespoň malým dárkem potěšit svého partnera.

Nevím, jak to máte vy, ale já jsem také podlehla a na Valentýna svému partnerovi vždycky dám nějakou maličkost. Nejsem příliš originální, takže mu nekupuji ani trenky se srdíčky, ani let v balonu, ani ho se zavázanýma očima nepašuji na zápas v boxu, vystačím si s málem, většinou s večeří a bonboniérou. Navzdory mému rozporuplnému vztahu k tomuto svátku musím říct, že jsem ho jeden rok oslavila skutečně velkolepě. To když mě můj chlap vzal na rande na místo, kde jsme se poznali a tam mě opravdu krásně požádal o ruku.

A co vy a Valentýn? Máte s ním spojené nějaké opravdu super romantické zážitky, nebo ho jen přežíváte bez povšimnutí?