Ryba rybě
Ryba na našem jídelníčku zaujímá přední místo, zvláště potom o vánocích. I naše předchůdkyně kuchařinky holdovaly rybině, ale připravovaly docela jiné šupinatce. A představte si, že doba, kdy se na jejich plotnách vařily chutné tradice, není až tak daleko…..
Na vánoční stůl prý neodmyslitelně patří kapr. Kuchařinky tohoto šupinatce tradičně obalují do třívrstvého obalu z mouky, rozšlehaného vejce a strouhanky. V některých rodinách se naopak připravuje „kapr na modro“. Vždy tomu tak ale nebývalo.
Možná vás překvapí, že kapřík „zdomácněl“ až v první polovině 19.století. Než se stal symbolem, pochutnávaly si na jeho mase pouze movitější rodiny. Tzv. „spodní vrstva“ si nahrazovala vůni rybiny těstem, které ve tvaru ryby pekla ve smaltovaných formách. Otrhaná dítka si před skromným nadělováním smlsla na pomyslné mřence, stojící na nožkách.
Dnes jsou již vánoční trhy, s káděmi plnými nazelenalých chodů, vstřícné tradičním nárokům kapřích vyznavačů. Však jsou také bachratá ožábrovaná těla chloubou a vyvrcholením úsilí našich rybářů. Jsme-li zvyklí na kapra není důvod se jej tedy zříkat, ale pokud si slavnostní večeři hodláme zpříjemnit i nějakou tou změnou, můžeme se poučit z poznámek našich předchůdkyň v zástěrách.
Na začátku minulého století měl na vánočním talíři rozhodně místo pstruh, který se pekl na pekáčích dokřupava. Mezi vyhledávané rybí pochoutky potom patřily štiky. Pravděpodobně proto, aby neničily násadu ostatních druhů ryb, staly se štiky dominantou vánočního prostírání. Na žebříčku ryb, předkládaných ke sváteční večeři se umístily i recepty na úpravu sušené tresky, lososa, a podržte se, dokonce i raka. Příjemný den a dobrou chuť
