Rozhovor s Mirem Žbirkou

Čím se nové dvojalbum liší od předešlých CD a co znamenají čísla v názvu?
Obvykle to bylo tak, že starší hity jako Biely kvet nebo Atlantida vyšly na jednom nosiči a ty novější u jiné firmy na dalším nosiči. Tentokrát Opus a Universal vydávají společně v jednom projektu na dvou CD všechny hity od Bieleho kvetu až po Čo bolí, to prebolí. Tím je toto Best Of unikátní. Mapuje písně od roku 1977 do roku 2007, začíná písní Zažni z roku 1977, prvním autorským hitem, a končí písní Daj mi z roku 2007. Skladby jsou řazené chronologicky, samozřejmě se mnou zpívají ve známých duetech Marika Gombitová, Martha, Iva Frühlingová, Jana Kirschner, Barbara Haščáková.
Protože se hitů sešlo víc, nevešly se na jedno CD. Je to dvakrát 22 písniček. Také mám shodou okolností píseň 22 dní a v předvečer 22. října slavím pětapadesáté narozeniny, rozhodli jsme se proto pokřtít dvojalbum právě toho 22. října.

To je hotová numerologie…
…takže vydání dvojalba souvisí i s mým jubileem a logicky i s mým bilancováním. Vydavatelé mi dali možnost podílet se na výsledném tvaru. Jsem rád, že to nedělali beze mne, i když s ním mám tolik práce jako s novým albem. Není to tak, že bychom tam něco jen tak naházeli. I zvukově se písně vylepšují, aby se přiblížily technické kvalitě obvyklé v naší době, také na tom se výrazně podílím. Znovu a znovu se probírám staršími písničkami z mých 15 alb, vybírám písně, řadím je za sebou, občas přizvu i manželku, děti nebo kamarády. Je náročné posoudit sám sebe, posloucháte-li vlastní hlas, nemůžete být vždycky objektivní.

Jak to na vás působilo?
Některé písně jsem už dávno sám neslyšel. Ty, které jsou považovány za hity, jsem samozřejmě slyšel nebo i hrál, ale na některé skladby jsem už zapomněl a samotného mě překvapily.

Která písnička vás například překvapila?
Třeba Dnes som ťa videl s iným stáť. Je to pravděpodobně píseň s mým prvním vlastním textem, která byla nahraná. Ze začátku jsem totiž většinou skládal pouze hudbu. Úplně jsem na tu píseň zapomněl a najednou se mi vynořila na albu Sezónne lásky.
Mnozí moji kolegové se také vyznají líp v cizích albech než ve vlastních! Kdybych měl seřadit album Beatles Perný den, pravděpodobně se mi to podaří. Kdybyste však po mně chtěli seřadit třeba mé album Zlomky poznania před tím, než jsem se pustil do této práce, asi bych ho správně nezařadil. Vlastní skladby člověk většinou poslouchá jen do chvíle, než vyjdou, a pak to na dlouhou dobu končí. A vyprovokuje ho až takováto akce. Zpočátku si myslívám, že na tom budu pracovat jen zlehka, ale pak mě to chytí a měním se v pracovního fanatika, kdy se jedná o detaily, které slyším pouze já.

Ale když v dubnu skončilo vaše turné po Čechách, které bylo oslavou vašeho třicetiletí od prvního hitu, složil jste jistě víc nových skladeb?
Po turné jsem složil víc písní, ale na tento výběr se jich víc nevejde, je to důsledná retrospektiva. Vybojoval jsem si jedno místečko pro novou píseň – Daj mi. Vznikla na jižní Moravě, ve Znojmě. Měli jsme hrát na náměstí, byli jsme tam v akustickém složení – klavírista, kytarista, Martha a já. Ale pršelo, tak se začátek posouval. Čekali jsme v šatně, byla atypická – dokonce s klavírem. Sedl jsem k němu, že využiju čas. A zrodila se tato písnička. Složil jsem ji za přítomnosti Marthy, ta mi do toho zpívala ještě nějaké odpovědi. Když jsem přišel po koncertě domů, píseň jsem hned dopracoval a poslal Kamilovi Peterajovi, který ji otextoval.
Na CD je ještě jedna, která je pro Čechy nová – jmenuje se Skoro dospelá. Právě k ní se váže další příběh. Vyprovokovala mě k ní redaktorka slovenského rádia Expres. Zeptala se mě při ranním interview, zda mohu složit okamžitě písničku. Hned, jak se dostanu k nástroji, slíbil jsem. A tak se i stalo. Často ji pak hráli a stala se na Slovensku známou. V Čechách nikdy nezazněla, tady je to novinka.

Také jste složil průvodní píseň k seriálu Ordinace v růžové zahradě. A dokonce jste tam i hrál…
Existují dokonce dvě verze písničky k Ordinaci v růžové zahradě. Zdá se mi to zvláštní – seriál jde ve stejnou dobu v Česku i na Slovensku, ale v každé zemi je nově natočený a má jiné herce! A v obou zemích mě požádali o píseň – je stejná, jen v Česku se jmenuje Někdy stačí dát jen dech a na Slovensku Tvoj svet je moj. To je také specialitka. Můj herecký výkon trval 3 sekundy a jsem rád, že nebyl delší! Hrál jsem tam Skota, který přišel a odešel!

Vraťme se zpět k bestofce: mohl jste promluvit i k výtvarnému pojetí obalu dvojalba?
Měl jsem možnost oslovit svého přítele Petera Župnika, výborného fotografa žijícího v Paříži, který patřil k nové slovenské vlně stejně jako Tono Stano a Rudo Prekop. Se Stanem i Prekopem jsem už na obalech předešlých alb spolupracoval, nyní se mi to podařilo i se Župnikem.

Na co se ještě mohou posluchači kromě dvojcédéčka těšit?
Televizní stanice Óčko by měla začátkem listopadu promítnout film z mého posledního turné, které je zachyceno na DVD. A pokud Opus splní všechny své záměry, měl by vydat ještě letos všech mých sedm alb, které jsem pro ně natočil ještě na LP.

A tvůrčí plány?
Jakmile dokončím tuto inventuru a dvojalbum uzří světlo světa, vrátím se k novým písničkám a budu přemýšlet o novém projektu.