Recenze: Profesionální manželka

Jestli od francouzského režiséra Francoise Ozona znáte jenom jeho barevnou písničkovou ironickou detektivku 8 žen, jeho nejúspěšnější a nejdiváčtější film, tak to stačí. Jeho novinka je podobně zabarvenou emancipovanou komedií o ženách a jejich síle. Opět s Catherine Deneuve v hlavní roli. Opět v schválně kýčovitých retro barvách a retro designu, tentokrát 70. let. A opět adaptovaná z divadelní hry, což je na výsledku a jeho stylizaci vidět.

Deneuve, francouzská ikona, která zapomněla asi před dvaceti lety stárnout, hraje Suzanne Pujol. Ženušku v domácnosti, která každé ráno jogguje, píše si poezii, zdraví veverky a pečuje o mužíčka, neurotického nevěrného kapitalistu. Francouzi mají pro takovou bytost jméno, podle něhož dostal v originále jméno i celý film: Potiche neboli něco jako ozdobná váza. Pak ale muže jednou ze starostí se stávkou jeho dělníků trefí šlak a manželka musí na pár měsíců převzít továrnu na deštníky. A překvapivě jí to jde. A ještě jí to baví.

Gérard Depardieu je taky francouzská ikona, stárnout ale nezapomněl a tloustnout taky ne. Ale je to Depardieu a člověk by čekal, že právě u něj najde Suzanne svůj happy end. Ale Ozonovy příběhy málokdy nepřekvapí. Pro něj taky happy end nepředstavuje něco tak obyčejného, že žena skončí s mužem, co ji miluje. Na to mají jeho hrdinky větší ambice a nezávislého ducha.

Jeho fraška o poslušné ženušce se tak postupně obrací v pohádku o emancipaci a pak ještě v manifest režisérova neutuchajícího obdivu k ženské schopnosti dosáhnout svých cílů. A pod příjemným, nenáročně zábavným retrem, co se nebere vážně, probublává i něco znepokojujícího o genderových stereotypech, z jejichž zajetí se nedokáže dostat Suzannina dcera.

Stejně jako hrdinka odhaluje další malá tajemství ze své minulosti, tak i Ozonův film odhaluje další vrstvy, pokud je chcete vidět. Je velmi francouzský, což znamená i sladce šarmantní, elegantní a hezký napohled. Krásný filmový vánoční dáreček pro nás.

Co mě dostalo:
že Catherine Deneuve nevypadá na svůj věk
že to není jen nezávazná komedie, ale má něco v sobě
šarm a barevná stylizace filmu
vtipně emancipovaný příběh

Co mi vadilo:
že Gérard Depardieu vypadá na svůj věk
že postavy jsou až moc stylizované do potřebných škatulek
že je poznat, že příběh pochází z divadla

Potiche, Francie/Belgie 2010, Režie Francois Ozon, hrají Catherine Deneuve, Gérard Depardieu, Fabrice Luchini, Karin Viard, Judith Godrèche, Jérémie Rénier. Premiéra 23. 12. 2010.

Hodnocení: 70 %