Radim Uzel a Markéta Harasimová: horor jménem Incest

Incest v rodině není ojedinělou záležitostí

Sexuálnímu zneužívání v dětství se v posledních letech začíná věnovat stále větší pozornost. „Tento trend pozorujeme už od poloviny osmdesátých let minulého století a otevřením tohoto problému v hromadných sdělovacích prostředcích a na sociálních sítích nabyl charakteru téměř jakési sexuální epidemie,“ vysvětluje MUDr. Radim Uzel, CSc. Nepřekvapuje nás pak statistika, kde v různých výzkumech sexuálních zkušeností obyvatelstva se objevuje najednou i 30 – 40 % žen, které uvedly tento zážitek v dětství, a to buď s příbuzným nebo s cizím mužem. Vede to samozřejmě k vyškolení nových odborníků a vytvoření nových programů léčebné a preventivní péče.

Oběti se bojí ozvat

„Obecně se předpokládá, že počet případů, které jsou každoročně oznámeny, je několikanásobně nižší než jejich skutečný výskyt a tvoří tedy jenom jakýsi pomyslný vrchol plovoucího ledovce. Třetina až polovina všech pachatelů sexuálního zneužití dítěte pochází z okruhu jeho bližší rodiny. Výzkumy rovněž potvrzují, že takové rodinné sexuální zneužívání trvá významně delší dobu a má závažnější následky než zneužití pachatelem mimo rodinu,“ říká MUDr. Radim Uzel, CSc. Bývá podle něj také často dlouhodobě utajováno a probíhá latentně. Pro zneužívané dítě mívá dramatické následky týkající se jeho psychosexuálního vývoje a dalšího sexuálního života.

Jak pomoci?

Příbuzní, učitelé a známí by měli být znepokojeni náhlou změnou chování dítěte: potížemi s učením, agresivitou, antisociálním chováním, stažením se do sebe, problémy se vztahem k okolí a ostatním dětem a sebepoškozováním.

„Prevencí sexuálního zneužívání je pak sexuální výchova, která by měla už od útlého dětství upozornit na možné kritické situace a naučit dítě správným společenským dovednostem včetně vyslovení kategorického NE!“ radí MUDr. Radim Uzel, CSc. „A v sexuální výchově pak platí, že vyslovení takovéhoto upozornění je lepší o rok dříve než o pět minut pozdě.“

Incest v literatuře

Není divu, že po zpracování takového aktuálního problému sáhla i zkušená autorka detektivně laděných příběhů Markéta Harasimová ve svém novém románu Smrtelný hřích. Chronické sexuální zneužívání hlavní hrdinky příběhu malé Eriky má typicky incestní rámec se všemi typickými atributy včetně manipulativního charakteru zločinného otce a němé absence záměrně nevědoucí matky. Příběh pak graduje přesahem na Eričinu mladší sestru Niki. Ani tento generační přesun trestné činnosti není žádnou zvláštností a má víceméně učebnicový charakter. Příběh je pak zakončen dramatickým krvavým finále, které autorka přiznává už v prologu, nicméně se však čtenář může těšit aspoň na částečný happy end.

Zdroj: markéta harasimová

A autorku Markétu Harasimovou jsme také k tématu vyzpovídali.

Proč sis vybrala zrovna tuhle problematiku? Máš někoho ve svém okolí, kdo si něčím podobným prošel?

Náměty ke mně chodí obvykle samy, snesou se odněkud shůry. Tento přišel také tak. Bohudíky osobně nevím o nikom, kdo by prošel podobnou hrůzou jako Erika v knize. Naštěstí ani náznakem. Když už si mě ten námět našel, nemohla jsem ho pustit, protože mi přišlo velice důležité tu knihu napsat. Předat čtenářům poselství, i když to nebylo lehké psaní a vím, že i četba je místy náročná. Poslední dobou se v knihách víc zaměřuji na psychologii a témata, která zpracovávám, se tak vždy týkají nějakého hraničního zážitku (ten často propojuji se zločinem, takže namixuji detektivní obsah). Hrdinové se musí poprat s něčím závažným, „neobvyklým“ (uvozovky proto, že bohužel mnohdy jde o záležitosti, které se dějí skoro běžně, jen je nevidíme – jsou skryté pod pokličkou rodin nebo i společnosti). Tentokrát to byl incest, předtím například klinická smrt nebo domácí násilí…

Co tě při rešeršování knihy nejvíc překvapilo?

Asi nemůžu říct, že tak úplně překvapilo, ale trochu mě zarazilo, jak na oběti podobných trestných činů nahlíží naše zákony – tedy v případě, že tak jako Erika vezmou po letech spravedlnost do svých rukou. Nechci prozrazovat nic z děje, ale pravda je, že náš právní řád je někdy nekompromisní. S čím jsem naopak tak trochu počítala, byla skutečnost zjištěná z různých statistik, linek bezpečí apod, které odhalily, jak moc rozšířený incest ve skutečnosti je. I tak to ale bylo strašidelné poznání.

Co myslíš, že by se mělo ještě udělat, aby děti touhle zkušenosti nikdy nemusely projít?

Je těžké přijít s něčím, co tady ještě není, navíc nejsem odborník. Každopádně jsem ale přesvědčená, že by se o této tématice mělo co nejvíce mluvit, aby děti věděly, že se jim něco takového může stát, a pokud k tomu dojde, že je to špatně a musí se bránit. Takže bych určitě doporučila přednášky na školách, případně by se do osnov mohl zařadit předmět, ve kterém by se děti dozvěděly víc o skrytých nástrahách života. Nejen ve smyslu incestu, ale i jiných problémů, například týkajících se drog, nemocí typu anorexie, domácího násilí a podobně.  Taky by mohl vzniknout film, hra nebo appka, skrz které by se k dětem přátelskou formou dostaly potřebné informace. Myslím, že informovanost může přispět k tomu, aby oběti nemlčely, a to je základ. Pouze tehdy, když se o problému ví, ho lze řešit.

Napadlo tě třeba, jaký bys vyměřila takovému nasilníkovi trest?

Upřímně řečeno si skoro neumím představit adekvátnější postih, než jaký potkal násilníka Gustava v knize. Opravdu bych to řešila radikálně – zničený život, rozbitou psychiku, roky trápení a depresí, které pachatel způsobil oběti – nikoli náhodou, omylem nebo nedopatřením, ale z vlastní zlovůle – snad ani nejde vykoupit pár lety vězení. Jelikož ale chápu, že řešení oko za oko není reálné, udělila bych trest výjimečný v nejvyšším rozsahu, jaký může soud nařídit.

Je léto, užíváš si ho a odpočíváš nebo pracuješ? A na co dalšího se mohou čtenářky od tebe těšit?

Léto si užívám pracovně, tak jako vždy, a jak to miluji. Přes rok hodně cestuji s besedami, divadly, knižní talkshow apod, a tak mívám letní období víc tvůrčí. Jsem doma a doháním to, co nestíhám během cest (letos to sice bylo celé nabourané covidem, ale aktivit bylo i tak dost). Aktuálně píšu novou knihu, řeším divadelní hru, kterou bychom chtěli se souborem uvést na jaře příštího roku (z pandemických důvodů se nám vše o rok posunulo), připravuji aktualizaci svých kulturních pořadů s ohledem na knihy, které nově vyšly anebo se k vydání chystají (Koťátka kočičky Ťapičky, Smrtelný hřích, Na kočičí svědomí…) a tak dále. V nejbližší době se čtenářky mohou těšit na novinku Jak chutná strach, tentokrát půjde o krimithriller a na pultech se objeví v říjnu. V zimě (únor) pak vydává nakladatelství Bookmedia knihu Na kočičí svědomí, což je humorně-realistický příběh o tom, jak jedné single třicítce zkříží životní plány „obyčejná“ kočka, a hned nato se připravuje další titul, psychologický román Volným pádem (duben 2022).  No a na začátku jara všechny zvu do pražského Divadla bez Hranic na premiéru hry Já jsem ty, miláčku!, kterou bude režírovat Roman Štolpa a obsazení bude opravdu lákavé.

Děkuji za rozhovor. 🙂

Text: MUDr. Radim Uzel, CSc.