Pro svého muže nejsem dost dobrá

Poznali jsme se už na základní škole, kamarádství však přerostlo v lásku mnohem později. Měla jsem pocit, že mě potkalo nevýslovné štěstí. Vždyť jsem si po sedmi letech vztahu brala svého nejlepšího kamaráda a parťáka do nepohody. Rozuměli jsme si úplně ve všem. Nebylo snad nic, v čem by se naše názory rozcházely.

Když jsme si pořídili společné bydlení, zařizovala jsem byt jen já. Manžel měl stoprocentní jistotu, že to udělám tak, jak by to udělal on. Trávili jsme spolu volný čas a vůbec jsme byli šťastní. Tedy alespoň do doby, než jsem dostala v práci výpověď. Podnik šel do konkurzu a mně hodně dlouho trvalo, než jsem si našla nové místo.

Absolvovala jsem i rekvalifikační kurz úplně jiného zaměření, než jsem vystudovala. Přesto jsem byla téměř půl roku bez práce. Manžel mě uklidňoval, ať si z toho nic nedělám, že máme nějaké peníze našetřené a zvládneme i tohle. Byla jsem ráda, že to tak bere.

Tím víc jsem se snažila, aby měl doma veškeré pohodlí, když vydělával za nás oba. Vařila jsem, uklízela, pekla a vymýšlela program na víkendy, abychom se nenudili. Jenomže čím déle jsem byla doma, tím více rostl rozdíl mezi námi. Já jsem každým dalším neúspěšným konkurzem zahrabávala své sebevědomí, zatímco manžel s každým zvýšením platu naopak sebevědomí nabíral a začal se chovat trošku nadřazeně.

článek

Mluvil se mnou jako se svými podřízenými, občas utrousil, že se mnou o tom nebude mluvit, protože bych to stejně nepochopila. Postupně začal chodit z práce později. I o víkendech musel najednou do kanceláře nebo na školení. Těžko říct, jestli jsem se mu tak zhnusila neschopností najít si práci nebo jestli si našel milenku. Možná obojí. V každém případě ze mě udělal zakomplexovanou husu, která se tetelí blahem, když jí pochválí večeři či se na ni usměje od fotbalového zápasu.

Mé sebevědomí zadupal a udělal ze mě jen služku. Před týdnem jsem však úspěšně prošla výběrovým řízením na místo asistentky v jedné mezinárodní společnosti. Nástupní plat mám více než velkorysý a kolektiv, do kterého nastupuji, je mladý.

Vyrazila jsem na nákupy, pořídila jsem si vhodné oblečení, šla jsem ke kadeřníkovi a výrazně změnila svůj vzhled. Manžel se mnou zase chce mluvit, chválí mě, a co víc – náhle chodí z práce včas. Jenže já mu nějak nedokážu odpustit. Už pro mě není přítel, ale soupeř. Člověk, který mě potopil ve chvíli, kdy jsem ho potřebovala nejvíc. Ani nevím, jestli ještě chci s takovým člověkem vůbec být.

Foto zdroj: profimedia.cz