Femina.cz > Komerční prezentace > Příběh šampaňského a vdovy Clicquotové

Příběh šampaňského a vdovy Clicquotové

Když se správní lidé setkají ve správném čase a na správném místě, musí z toho zákonitě vzejít něco jedinečného a neopakovatelného. Francouzi ještě dodávají, že by u takového sekání nemělo chybět dobré víno. V našem příběhu o něj skutečně nouze nebude a je to víno z těch nejlepších, neboť se vydáme do kraje Champagne, rodiště ušlechtilého moku, známého jako šampaňské.

Zdroj: moët

Zde, ve starobylém městě Remeši, se roku 1798 konala slavná svatba. Ženil se François Clicquot, syn váženého obchodníka s vínem a majitele několika vinic – Philippe Clicquot. Ten jako mladý muž z rodiny bankéřů a obchodníků založil v roce 1772 obchodní společnost s vínem pod názvem Clicquot a rozhodl se s ní „překonat hranice“.

Šťastnou nevěstou syna Françoise pak byla dvacetiletá Nicole Barbe Ponsardinová, pocházející z místní šlechtické rodiny. Brzy po svatbě otec zřejmě usoudil, že tímto aktem François dospěl, a přizval ho tedy do vedení firmy. Díky tomu se pak mohl o tři roky později setkat s dalším člověkem, který hraje v našem příběhu důležitou roli.

Jmenoval se Louis Bohne a do firmy nastoupil jako obchodní cestující. Byl to ctižádostivý člověk a Francie se mu brzy zdála malá. Vydal se proto do Anglie, procestoval Holandsko, Německo a Maďarsko, navštívil Terst. V roce 1804 absolvoval cestu do Ruska, které se mělo zanedlouho stát nejdůležitějším odběratelem rostoucího podniku.

Zdroj: www.shutterstock.com

Rok nato však přichází těžká rána: François Clicquot umírá. Zůstává po něm nejen sedmadvacetiletá vdova s dcerou, ale také podnik, který je třeba udržet při životě. V tu chvíli se Veuve Clicquot, tedy vdova Clicquotová, projevuje jako rozhodná a cílevědomá žena. Přes odpor tchána se ujímá řízení firmy a opírá se při tom zejména o nepostradatelného Bohnea.

Neměla to rozhodně lehké. Napoleonské války uvrhly Francii i Evropu do hospodářského chaosu, obchodu bránila blokáda. Obrat způsobilo až znovuobnovení obchodních styků s Ruskem. V tom jí pomohla intuice a výjimečná předvídavost. Zatímco konkurenti se předháněli, kdo pošle Bonapartovi do Moskvy to nejlepší víno, aby jím oslavil porážku nepřítele, Madam Clicquot počkala a pak nabídla své zboží skutečným vítězům – ruským generálům. O čtyřicet let později tak mohl francouzský časopis Prosper Mérimée napsat: „Madam Clicquot zásobuje Rusko pitím. Její víno tu nazývají Klikofskoje a nechtějí pít nic jiného.“

V roce 1814 tedy začíná firma prosperovat. Kniha objednávek je brzy naplněna na rok dopředu a ne vždy je možno uspokojit rostoucí poptávku. Vdova Clicquotová, kterou v kraji nazývají „grande dame de la Champagne“, proto přikupuje další pozemky. Intuice ji ani tentokrát nezklame: vinice zde vysazené jsou dnes hodnoceny jako Grand Cru.

Zdroj: www.shutterstock.com

Zájem o detaily výroby ji o dva roky později přivedl k nápadu, jak zbavit nápoj kvasných usazenin. Ve stojanu na setřásání kalů se láhve umístily dnem vzhůru a pak se po osm týdnů ručně protřepávaly, aby sedliny sklouzly k hrdlu. Výsledek v podobě čirého šampaňského slavil nebývalý úspěch a dále posílil přední pozici firmy.

Po smrti Louise Bohneho v roce 1821 nastupuje do podniku Édouard Werlé a zahajuje tím novou etapu jeho historie. Nejdříve pracuje jako pomocný sklepmistr, ale záhy se stává partnerem a po dvaceti letech nakonec firmu oficiálně přebírá.

Vdova Clicquotová umírá roku 1866 na svém zámku Château Boursault, když se už dávno předtím stala živoucí legendou.

Ani v českých zemích nebyla značka Veuve Clicquot neznámá. Už v březnu 1777 si jistý pan Bertoni z Prahy objednal sto láhví šampaňského a dvacet láhví vína „koroptví oko“. Ve firemním archivu se dodnes nachází účetní kniha, v níž je tento obchod zaznamenán. Po roce 1803 pak následovala, zřejmě zásluhou Louise Bohnea, další města – Opava, Brno, Olomouc, Plzeň. Pravidelnou odběratelkou byla zejména vévodkyně Rosa Kinská, zakladatelka zahrad na svahu pražského Petřína.