Femina.cz > Komerční prezentace > Příběh čtenářky: zapomětlivost maminky se mi vyplatila
Příběh čtenářky: zapomětlivost maminky se mi vyplatila
Zapomenutý rodinný poklad může mít cenu i několika desítek či stovek tisíc korun. A nemusí se jednat pouze o starožitnou vázu, obraz z půdy nebo vzácné knihypo babičce. Naše čtenářka Jarmila (41) se svojí maminkou našla rodinné peníze tam, kde by je nikdy nečekala. I díky tomu alespoň na chvíli zapomněla na nepodařený vztah.
Sen o velké rodině
Vždycky jsem snila o velké rodině. Byla jsem tak vychovávána. Maminka se starala o domácnost, se sestrami jsme jí pomáhaly. Táta vydělával. Ani na prahu dospělosti jsem si neuměla představit, že by to v mé vlastní rodině mělo být jinak. Když jsem potkala Marka, věděla jsem, s kým si chci své touhy splnit. Marek to měl v dětství těžké, a přestože si také přál rodinu, nikdy se nechtěl oženit. Ačkoli pro mě nebylo snadné to přijmout, nakonec jsem jeho rozhodnutí akceptovala. Během několikaletého vztahu se nám narodil syn a dvě dcery. Moje pohádka ale měla brzy skončit.
Marek pracoval jako manažer v jedné středně velké stavební firmě. Měli jsme tak slušný standard, který mi dovoloval se naplno věnovat dětem a domácnosti. O veškeré finance se staral Marek. Vše fungovalo perfektně – aspoň do jisté doby. Časem se Marek začal vracet z práce stále později. Jelikož se mu v zaměstnání dařilo, namlouvala jsem si, že delší pracovní doba souvisí s jeho povýšením. Varovné signály jsem neviděla, nebo spíš vidět nechtěla. Jenže někdy se vracel až po několika dnech a mně časem došla trpělivost. Když jsem na něj zatlačila a zeptala se přímo, přiznal, že už dva roky udržuje poměr se svojí kolegyní. Víc jsem vědět nepotřebovala. Ihned jsem ho opustila. Chvíli jsem bydlela u rodičů – na mateřské a bez vlastních peněz.
Článek, který měl cenu zlata
Trvalo dlouho, než jsem si našla stabilní zaměstnání v menší cukrárně. Práce mě bavila, jen peněz už tolik nebylo. To, co pro mě a děti dříve bylo samozřejmostí, jsme si nyní mohli dopřát jen za odměnu. Jednoho dne jsem brouzdala internetem a zaujal mě článek o projektu Zapomenuté miliardy. Princip byl jednoduchý – kdo chtěl zkusit, zda nemá někde akcie pořízené v rámci kuponové privatizace, mohl se přihlásit. Nález ve zlínském kraji byl i více jak 400 tisíc korun. Nikdy jsem žádnému rychlému zbohatnutí na internetu nevěřila. Přesto mi ta myšlenka vrtala hlavou. S maminkou jsem o svém objevu hovořila hned druhý den. Ve chvíli, kdy jsem jí vysvětlovala, jak vše funguje, zpozorněla. Prý tenkrát také nakoupila. Zkusily jsme zadat potřebné údaje a skutečně se nám ozvali. Prý máme akcie, které odkoupí za 121 tisíc korun. S mámou jsme se o nečekanou odměnu rozdělily. A i když zázračně nalezené peníze nevyřešilymé problémy, mohla jsem své děti po letech opět vzít na dovolenou. Aspoň chvíli jsem secítila jako za starých časů, kdy jsme každé prázdniny trávili u moře.