Příběh čtenářky: Můj přítel má děti s bývalou, se mnou už nechce

Rozvádí se až polovina párů, a tak není divu, že si často nabalíme chlapíka, co už jednou ženatý byl. Někteří rozvedení muži ale už nechtějí další svatbu a děti. Období, kdy jim po domě běhaly malé ratolesti a oni se v noci nevyspali, mají úspěšně za sebou a už si přejí jen užívat života nebo mají pocit, že na výchovu dalších dětí už nezbývá dost sil. Ale když si začnou něco se ženou, která ještě vlastní děti nemá, nastává potíž. Přeci kvůli tomu, že se jejich láska už necítí na další děti, nezůstanou bezdětné. Přichází pak dilema, které zrovna řeší naše čtenářka Jitka (32 let).

Začátek jako z pohádky

Se svým přítelem jsem se seznámila před dvěma lety náhodou, když mi v obchodě při placení chyběly dvě koruny. Za mnou ve frontě stál muž, co mi ty dvě koruny nabídl a rovnou přidal i pozvání na kafe. Byla jsem zrovna sama, a tak jsem přikývla. Vyklubal se z něj moc milý a galantní společník a schůzka se opakovala, až z toho bylo chození. Zaujal mě tím, jak je vyrovnaný, jak toho hodně ví o životě a na rozdíl od mých vrstevníků neřeší žádné blbosti. Bylo mu tehdy čtyřicet jedna let a hned na prvním rande mi prozradil, že už je rozvedený a má dvě děti. Osmiletou holčičku a pětiletého kluka.

S jeho dětmi si rozumím od první chvíle

Já v tom neviděla žádný problém. Navíc jsem se brzy s jeho dětmi seznámila a zamilovala si je. Překvapily mě svou bezprostředností a schopností se bavit v podstatě s kýmkoli. Ani ony neměly problém s tím, že jejich táta si našel novou ženu. Oslovovaly mě teto Jitko a braly mě jako svou kámošku. Nebyla tam žádná nevraživost a nedělaly mi naschvály. Tak jsem si říkala, že jednou budeme taková velká rodina. Plánovala jsem totiž, že i já budu mít jednou děti. Aby toho štěstí nebylo málo, dokonce i jeho bývalá žena neměla potíže s tím, že její ex manžel má doma přítelkyni a víkendy, kdy měl Pavel děti u sebe, jsem trávila s nimi.

Zdroj: Shutterstock.com

Podle něj mi mají stačit jeho děti

Všechno tedy nasvědčovalo tomu, že jsem potkala lásku s velkým L, a že prožiji krásný život. Pavel je prostě úžasný člověk. Až na jednu věc. Nechce už mít děti. Před rokem jsem na to téma hodila řeč, ale on to zahrál do autu. Brala jsem to tak, že jsme spolu teprve rok, a ještě nejsem tak stará, abych musela okamžitě rodit. Takže jsem to nechala být, ale před několika měsíci jsem s tím opět vyrukovala. Vlastně jsem na to narazila náhodou, když jsme seděli v kavárně, kde byla žena s miminkem a zrovna ho kojila a já to komentovala slovy, že až budu mít dítě já, taky se nebudu nikde schovávat, ale že s dítětem se dá dělat prostě cokoli, klidně jít do kavárny. A Pavel se jen zasmál a řekl, že dvě děti snad stačí. To jsem nepochopila. Jak dvě děti stačí? To jsou přeci jeho děti, ne moje. Taky jsem mu to tak řekla a jeho to naštvalo. Že si prý myslel, že jsem jeho děti přijala, že je mi s nimi dobře. Vůbec mu nedošlo, že já chci mít vlastní děti, chci být něčí máma a chci mít malé miminko.

Nekonečné dohady

K tomu tématu jsme se pak vrátili ještě doma u vína. Pavel seděl u stolu, tvářil se vážně a řekl mi, že mi v klidu vysvětlí, proč už nechce mít děti. A pak následoval půlhodinový monolog o tom, že mít děti je sice hezké, ale náročné a on si touhle etapou už prošel a vlastně ještě prochází, že už nechce znovu zažívat bezesné noci, kdy v bytě pláče mimino. A že je konečně rád, že si může se svým časem nakládat, jak chce. Pohladil mě po ruce a pokračoval, že chce se mnou prožívat krásný život, jezdit na dovolené, chodit do divadel a podobně. Zůstala jsem na něj hledět jako opařená. Copak s dítětem by život nebyl hezký? Pohádali jsme se a pak spolu několik dní nemluvili. K usmíření udělal první krok on s tím, že chápe, že chci mít dítě, ale on už ne a jako důvod ještě přidal, že by na výchovu dalšího dítěte už neměl peníze. Řekla jsem mu, že je sobec a že o penězích to snad není. „Tohle bys právě pochopila, kdybys to dítě měla. Budeš chtít pro něj udělat první poslední, jako já pro své děti, chci jim do života dát nějaké našetřené peníze, chci, aby ten život měly hezký,“ oponoval Pavel. Měl pravdu, to jsem opravdu nechápala. Vždyť může udělat krásný život i třem dětem.

Čtěte také:

• O čem nemluvit na prvním rande? Zapomeň na řeči o politice, majetkových poměrech i tvém ex
• Zdá se ti o tvém ex? Rozchodový snář ti odhalí, co to znamená
• Nejlepší a nejrychlejší test chlapa. Víme, jak na něj!

Mám odejít?

Čas od času se o tom bavíme, nebo spíše dohadujeme a snažíme se přesvědčit jeden druhého. K tomu se ještě přidaly dohady o tom, jestli vůbec někdy budeme mít svatbu. Podle něj není důležitá. On už přeci jednu měl a stejně to nedopadlo. Ale takhle jsem si to nepředstavovala. Že se nikdy nevdám a nikdy nebudu mít děti. Moje máma mi radí, ať jdu od něj pryč, dokud je čas. Ale já ho miluji a někdy se smiřuji s myšlenkou, že to bude tak, jak chce on, ale aspoň budu s ním. No a pak mě taky občas napadá, že prostě vysadím prášky. Ale to by byl podraz, já vím. Ale netuším, jak z toho ven…

Jitka je  bezradná a dodává, že se bojí možnosti, že svého partnera opustí a pak s někým jiným zjistí, že stejně nemůže mít děti. „Co když to tak prostě má být?“ ptá se sama sebe.

Co bys jí poradila? Má zůstat s mužem, o kterém je přesvědčená, že je ten pravý, i za cenu toho, že nebude mít vlastní děti? Nebo je podle tebe Pavel sobec a Jitka by se měla poohlédnout jinde? Napiš nám do diskuze.

text: z vyprávění čtenářky Jitky (jméno bylo redakcí změněno) sepsala Alžběta Bublanová, Foto: Shutterstock.com