Příběh čtenářky: Chci se rozvést, ale rodina ani přátelé s tím nesouhlasí

Zatímco spousta mých kamarádek řešila to, že jejich nastávající nezapadl do rodiny, můj Radek udělal dojem okamžitě. Když jsem ho v pětadvaceti přivedla domů, otec i matka byli nadšení. Taky aby ne, vystudovaný 32letý inženýr, manažer ve velké firmě, dobře oblečený a slušně vychovaný. Mé mámě při příchodu okamžitě podal kytici růží a pro mého tátu přinesl francouzské víno. Jelikož mí dva předchozí partneři byli volnomyšlenkáři, co kravatu snad ani neviděli, udělal Radek opravdu dojem. „Toho se drž! S ním budeš mít hezký život,“ řekla mi máma, když pak Radek odešel a táta přizvukoval s tím, že mu stejně nejde do hlavy, jak někdo tak vzdělaný, kultivovaný a s obrovským přehledem o čemkoli, může chodit s takovým trdlem, jako jsem já.

Prudký elegán, kterého neodmítnete

Radek zkrátka dělá dojem. Udělal ho i na mě, když jsem ho potkala v jednom baru a dostal mě svým elegantním chováním. Do té doby jsem chodila úplně s jinými muži. S muži, kteří pomalu neměli ani na zaplacení útraty v hospodě. Netrvalo dlouho a Radek mě požádal o ruku. Divila jsem se proč tak brzy. Ale on to zdůvodnil tím, že proč čekat, a že chce mít hezký život ve velkém domě se svojí rodinou. Když jsem doma oznámila, že asi bude brzy svatba, máma řekla, ať neváhám, že lepšího už nenajdu. Ve skrytu duše jsem doufala, že mi to bude spíše rozmlouvat, když se neznáme tak dlouho, ale ona to vzala jako hotovou věc a začala okamžitě s přípravami.

I když já si vlastně už tak nejistá nebyla. Přeci jen je to krok na celý život, ale všichni byli tak nadšení, že jsem neměla sílu říct ne. Máma, táta a s Radkem si rozuměl i můj bratr.  Přeci jen můj bratr je také kultivovaný a vzdělaný člověk, to jen já jsem černá ovce rodiny, co ani nedostudovala.

Zdroj: Shutterstock.com

Tlačil mě do dítěte

Takže jsme se vzali a já na chvíli uvěřila, že z velké lásky. Zpočátku to bylo fajn, přestěhovala jsem se do Radkova domu, který měl už dávno postavený, a užívala si dny novopečené manželky. Dokonce můj muž přišel s tím, ať dám v práci výpověď a starám se o teplo rodinného domu. Ale po půl roce se začal měnit. Nejdříve přišel s tím, že chce mít rodinu a to hned. Odpověděla jsem mu, že na to se ještě necítím. A to bylo poprvé, kdy na mě zvýšil hlas. „Na to se necítíš? Ale za mý prachy se tady válet, tak na to se cítíš, že?“ řval na mě. Dost mě to vyděsilo, ale účinek to splnilo. Ustoupila jsem. Ne hned, ale po měsíci, kdy jsem si vlastně opravdu za jeho peníze užívala v jeho domě, jsem si začala připadat blbě. Z práce se vracel kolikrát pozdě večer, a mně ho najednou přišlo líto. Sice jsem se snažila, aby dům byl pořád uklizený a čekala na něj teplá večeře, ale bylo na něm vidět, jak je smutný.

Po porodu jsem se pro něj stala neviditelnou

Otěhotněla jsem téměř okamžitě. Během těhotenství se ke mně choval Radek ukázkově, přeci jen jsem mu měla porodit jeho vytoužené dítě. Ale po porodu se jeho chování změnilo. O syna nejevil takový zájem, jaký jsem čekala. Prostě byl rád, že má pokračovatele rodu a tím to haslo. S ničím mi nepomohl a dokonce mi dával tak malé příděly peněz, že jsem s tím jen tak tak vystačila. Rodičovský příspěvek jsem měla vzhledem k tomu, že jsem před tím nepracovala, malý. Ale nešlo jen o peníze, přestal si mě zkrátka všímat. A jeho galantnost byla pryč. Najednou jsem měla před sebou cizího muže. Nepohladil mě, neobjal, o sexu ani nemluvě. Tak jsem se ho na to zeptala, ale on mi jen řekl, že toho má v práci hodně a nemůže se pořád okolo mě točit.

Kam jít?

Asi rok po porodu se jeho chování začalo lepšit a já si říkala, že to bude zase dobré, ale pak přišel s tím, že chce ještě jedno dítě. To byla pro mě ledová sprcha. Tak on se najednou začal snažit jen proto, abych mu dala dalšího potomka? Byl to jen kalkul. Věděla jsem, že musím pryč. Všechno jsem řekla mámě, které jsem se občas svěřovala, ale jako vždy mi řekla, že vše vidím černě. „Manželství je o toleranci, je jasné, že to nebude jako na začátku,“ smetla moje stížnosti ze stolu.

Nevím, jak z toho ven. Mí rodiče jsou zásadně proti tomu, abych se rozvedla, a já se bojím, že bych pak u nich nenašla podporu. A kam bych vlastně šla? Bez peněz a s malým dítětem. K bratrovi, který Radka obdivuje, asi těžko. A co když má moje máma pravdu a jen si prostě nevážím dobrého bydla? ptá se sama sebe Monika.

Co bys poradila Monice ty? Má si dodat odvahy a od Radka i přes nepřízeň rodiny odejít? Nebo se má pokusit vztah zachránit a být ráda za to, co má? Napiš nám do diskuze.

Foto: Shutterstock.com