Překvapení v čekárně
Kdo by řekl, že návštěva u lékaře může mít i příjemnou dohru? Nikdy v životě bych nečekala, že zrovna při návštěvě mé kožní lékařky se může stát zrovna tohle? Ano, život je opravdu jen náhoda, jak se zpívá v té písničce.
Zdroj: archiv redakceTen den jsem byla na půl jedné objednaná k mé dermatoložce. Samozřejmě jsem zase nestíhala, neboť se mi nakupilo mnoho věcí najednou. Vzala jsem tedy auto, aby mi přesunutí k lékaři trvalo co nejkratší dobu. Na místě jsem byla celkem rychle, po necelých deseti minutách jsem vyskakovala z auta a chystala se vstoupit do čekárny. Dveře však byly otevřené a já už z dálky viděla, že hned u vchodu stojí nějaký mladík.
Z dálky hezký, černé vlasy, snědá pleť, ale nemohla jsem s jistotou říct, jestli se nemýlím. Neustále na mě zíral, tak jsem sklopila oči a nevšímala si ho. Když jsem však vstoupila do dveří, mladík mě pozdravil. Teď už se mi v hlavě rozsvítilo, znali jsme se. Byl to kamarád od mého bývalého přítele. Po rozchodu s ním jsme se nikdy moc nebavili, ale od jistého večera se to trochu změnilo. Lukáš se totiž jedné páteční noci opil a trochu neomaleně se mnou začal flirtovat u baru. Problém byl v tom že já ho poznala okamžitě. Když jsem se ho zeptala, jestli mě zná, zjevně šlo vidět, že nemá vůbec potuchy, kdo jsem. S radostí jsem mu oznámila, ať se nesnaží, že je to trapný, když mě ani nepoznal. Na ten jeho obličej nikdy nezapomenu.
V čekárně jsem byli jen my dva, což také nebývá zvykem, neboť u mé dermatoložky je vždy narváno k prasknutí. Jedno, jestli je člověk objednán, vždy se čeká nejméně hodinu. To mě těšilo také, neboť jsem se mohla vrátit brzy do práce. S Lukášem mi čekací doba uplynula mnohem rychleji, to musím uznat. Když přišel na řadu, zůstala jsem v čekárně na chvilku sama. Během pár minut se čekárna začala postupně plnit. Zanedlouho vyšel Lukáš ven, rozloučili jsme se a já vstoupila do ordinace. U paní doktorky jsem strávila asi necelou čtvrt hodinku. Když jsem vycházela ven, nestačila jsem se divit. Lukáš stál před budovou a čekal na mě. „Máme společnou cestu, tak jsem si říkal, že na tebe počkám.“ oznámil. Začala jsem se smát a řekla jsem mu, že mám tady stejně auto a musím jet ještě do lékárny. „To není problém, můžeš jít k nám.“ Lukáš totiž pracoval jako administrativní pracovník v jedné z lékáren u mého bydliště. „Takže tě mám svézt?“ prohodila jsem. „No, kdybys byla tak hodná.“ Oba jsme se začali smát. „Opravdu velice nenápadné.“ odpověděla jsem, ale neřešila jsem to. Lukáše jsem měla svým způsobem ráda, byl zábavný, vtipný, hezký a dobře se mi s ním povídalo. Na jeho alkoholové snažení jsem už dávno zapomněla.
Při cestě jsem však pocítila náhlé mrazení. Byla jsem nervózní z toho, že seděl vedle mě, a zároveň vzrušená. Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna s ním bych tohle mohla cítit. Lukáš se na mě podíval těma svýma hnědýma očima, usmál se a chytil mě za ruku. V minutě nám bylo jasné, že do lékárny nepojedeme. S jasným cílem jsem si to namířila na nějaké odlehlé místo, kde by nás nikdo nemohl přistihnout. Vypla jsem motor, podívala se na něj a moje vzrušení stoupalo. Lukáš mi prohlábl vlasy, strčil mi jazyk do úst a šikovně si pohrával s mým. Nevěřila jsem tomu, že se to děje. Mé myšlenky se rozplynuly a zůstaly v hlavě jen ty sprosté a erotické. Začala jsem ho vysvlékat. Lukáš měl vypracovanou postavu, na můj vkus byl sice moc hubený, neboť hrál závodně fotbal, ale v tom momentě jsem to neřešila. Škrabala jsem ho nehty na zádech a nechala se unášet tou chvílí. Sklopili jsme sedačky a já mu nenápadně rozepnula džíny, abych konečně viděla, co se pod nimi skrývá. Jeho penis se tyčil v celé své kráse, tak jsem ho vzala do pusy, abych ho co nejvíce potěšila.
Užívala jsem si tu chvíli, jak pomalu vzdychal a zajížděl mi do vlasů. Krouživými pohyby jsem jezdila po špičce, olizovala ho po celém obvodu a opět zajížděla hluboko do úst. Jeho vzdechy se postupně zrychlovaly, tak mě uchopil, rozepnul mi kalhoty a oplácel mi laskání v mém klíně. Netrvalo dlouho a tvrdě do mě proniknul. Vykřikla jsem vzrušením. Chtěla jsem ho cítit a chtěla jsem to tvrdě. Na žádnou romantiku jsem zvědavá nebyla. Mačkal mi prsa a tvrdě přirážel. Slovně jsem jej pobízela a s rukama na jeho zadku jsem s ním držela tempo. Nutila jsem jej, aby přirážel jako divý. Ladnými a zároveň svižnými pohyby mi to udělal jako nikdo jiný. Usmál se, chvíli si hrál s mými bradavkami, políbil mě a za pár minutek jsme to už směřovali do místa určení. Neříkám však, že jsme si to ještě nezopakovali. Ještě týž den jsme se setkali a dováděli jako smyslu zbavení.
Foto zdroj: profimedia.cz
