Poraďte! Mám si vzít muže, který je hrubý ke své matce?
Po letech strávených v náručí chronického nevěrníka jsem seznámení s Honzou brala jako zasloužený lék. Konečně jsem měla pocit, že jsem našla svého vysněného prince. Je pozorný, nosí mi drobné dárky a květiny, přednost ve dveřích je pro něj samozřejmostí. Zahrnuje mě láskou a zároveň mi nechává volný prostor k životu.
Zdroj: archiv redakceBezhlavě jsem se zamilovala a byla jsem šťastná. Po dvou letech jsme se rozhodli pro společné bydlení. Často jsem ho brala k nám do rodiny. Rodiče si s ním rozuměli a mí dva sourozenci také. Honzovi rodiče žijí na druhém konci republiky, takže jsme se k nim dlouho nemohli vypravit. Připadalo mi zvláštní, že je Honza téměř rok a půl neviděl. Vysvětloval to tím, že si s nimi každý den telefonuje a že pracovní povinnosti ho bohužel nepustí.
V duchu jsem si říkala, že bych to svým rodičům udělat nemohla, ale zároveň jsem Honzu omlouvala. Neměla jsem totiž tušení, co za tím vězí. Dozvěděla jsem se to poté, co mě Honza požádal o ruku. Souhlasila jsem a konečně jsme se vypravili také k jeho rodině, abychom domluvili podrobnosti svatby.
Honzova maminka je drobná žena, která má ve svých pětapadesáti letech úplně bílé vlasy. Dnes už se nedivím. Bydlet v takovém prostředí, zešedivěla bych mnohem dříve. Honza se s ní moc mile přivítal, stejně jako s otcem a bratrem. Než jsme se po dlouhé cestě ubytovali a vybalili věci, byl večer, a tak jsme šli spát. Druhý den jsme se sešli hned u snídaně a já nestačila žasnout.
Honza s bratrem Pavlem i s otcem se usadili ke stolu a čekali, až je maminka obslouží. Diktovali si jako v restauraci každý něco jiného a maminka bez muknutí kmitala kolem sporáku. Když jí otec stroze oznámil, že snad na něco zapomněla, běžela a přinesla mu noviny. Celý den jsem nevěřícně zírala na to, jak dělají z jediné ženy, kterou by měli hýčkat, obyčejnou služku.
Večer, když jsme byli s Honzou sami, jsem se ho ptala, proč se k ní tak chovají. Jeho odpověď mi vyrazila dech. Řekl mi totiž, že se k ní nijak zle nechová. Dokonce byl překvapený mým nařčením. Prý je to přeci normální. Matka je od toho, aby se starala, a otec vydělává peníze. A poněvadž ji živí, ona si musí zasloužit nějakou korunu prací v domácnosti. Prý je to práce jako každá druhá. Nechápavě jsem na něj koukala a ještě nechápavěji pozorovala, jak se k ní chovají.
Odjížděla jsem s pocitem, že svatbou si nejsem vůbec jistá. Ten pocit sílí stále víc. Nemůžu se zbavit dojmu, že s Honzou nebudu šťastná, že dopadnu jako jeho maminka. Strhaná, nešťastná, pod nadvládou manžela a vlastních dětí. Myslíte, že se bude stejně chovat i ke mně?
Foto zdroj: profimedia.cz,
