Plastika prsou mi změnila život

Co Vás přimělo přihlásit se do naší soutěže?
Hlavní důvod mé účasti v soutěži byla značná asymetrie poprsí, kterou jsem trpěla. Ne že bych s tím nemohla žít, ale při pohledu do zrcadla jsem se necítila úplně dobře.  Nemohla jsem nosit podprsenky bez výztuže, pořád jsem musela kontrolovat, jestli jsou prsa v prádle tak, jak mají být. Prostě jsem si jednoho dne řekla, že bych s tím asi chtěla něco udělat.

Jak jste se o soutěži dozvěděla?
V první fázi jsem začala na internetu zjišťovat, jaké jsou možnosti řešení asymetrie prsů. Koukala jsem i na videa, ve kterých se operace prováděla, našla jsem články v různých online médiích… Při jednom takovém vyhledávání jsem narazila na příběhy žen s podobným osudem, jako jsem měla já, tedy žen, které měly stejně jako já velkou asymetrii prsou. Zaujaly mě zejména články, ve kterých se dívky a ženy svěřovaly se svými příběhy a o tom, že se zúčastnily soutěže o plastickou operaci zdarma a za zveřejnění svého příběhu jim klinika zaplatila celý zákrok. Jelikož jsem studentka a ne zrovna z bohaté rodiny, rozhodla jsem se pátrat, zda nějaká podobná soutěž zrovna neprobíhá.

Našla jste naši soutěž hned?
Trvalo to třeba dva měsíce, nic jsem nemohla najít, ale nakonec jsem našla soutěž o plastickou operaci zdarma na serveru Prochlapa.cz a Femina.cz. Podmínkou účasti bylo zaslání fotografií a stručného příběhu, proč bych právě já chtěla vyhrát plastickou operaci zdarma.

Poslala jste fotografie do soutěže hned, nebo jste o tom musela přemýšlet?
Moc jsem o tom nepřemýšlela, respektive jsem ani nemohla, protože v té době byla soutěž již v plném proudu. Ony totiž probíhaly tři kola, ze kterých se vybírala vždy jedna vítězka, která následně postoupila do finále. Ze tří finalistek se pak vybírala jedna hlavní. Když jsem se o soutěži dozvěděla, první kolo bylo již uzavřené a druhé bylo těsně před ukončením – proto jsem vzala foťák a bez velkého přemýšlení se nafotila a fotografie ihned poslala.

Jaký jste měla pocit, když jste zjistila, že jste vyhrála?
No, ono to u mě bylo docela komplikované, protože jsem soutěž nevyhrála hned – jako první se umístila jiná dívka a já byla první náhradnice, která by v případě, že dotyčná vítězka nebude moct operaci podstoupit, nahradila právě vítězku. To se také stalo, slečna nemohla ze zdravotních důvodů operaci podstoupit. Nejprve jsem tedy vlastně pocítila zklamání, protože jsem byla těsně druhá navíc slečna, co vyhrála, měla malá, hezká a souměrná prsa, která dle mého názoru tak moc operaci nepotřebovala. Přišlo mi, že jsem horší případ. Z mého pohledu, kdybych měla malá souměrná nebo velká prsa, asi bych to moc neřešila, nicméně na tu asymetrii je velice těžké si zvyknout, vlastně je to asi nemožné. Ale jsou asi ženy, které to tak moc neřeší, nevím.

A když jsme se Vám ozvali, že jste nakonec vyhrála vy, jaké to bylo? Byla to euforie nebo jste tomu nevěřila?
Asi nevěřila, ale hned jsem odepsala, že samozřejmě operaci podstoupit chci. Jediné, co mě zarazilo, bylo to, že původní výherkyně operaci nemohla nakonec podstoupit. Bála jsem se, že ji nakonec také nebudu moct podstoupit, že se při vyšetřeních přijde na něco, proč to nepůjde.  Než jsem šla na operaci, stihla jsem ještě prodělat několik angín, kvůli kterým jsem si musela nechat vyndat mandle, to byl také důvod, proč se moje operace dlouho odkládala – docela jsem se bála, abych o vítězství také nepřišla. Bála jsem se, že už soutěž nebude aktuální a že už mi nikdo operaci nezaplatí – což se ukázalo jako hloupost :-).

Jak na Vás působilo prostředí LD? Byla jste spokojená se službami? Cítila jste se tu dobře?
Překvapilo mě, že je to tu na takové úrovni. Nikdy jsem na soukromé klinice nebyla, takže nemohu srovnávat, ale pokud můžu porovnat LD s klasickou nemocnicí, bylo to velmi překvapivé. Vše je takové hezčí a milejší. Jediné, kdy jsem se cítila trochu nemístně, byl okamžik, kdy jsem seděla v čekárně na ambulanci plastické chirurgie a spolu se mnou tam sedělo dalších pár klientek, přišlo mi, že mezi ně nepatřím. Ne, že by se chovaly nějak povrchně, to ne, ale přišlo mi takové zvláštní, že sedím v jedné místnosti s někým, kdo si může dovolit zaplatit takové peníze za operaci, zatímco já jsem jen studentka, která navíc operaci vyhrála. To bylo ale spíše takové moje vnitřní pnutí, jinak klinika byla a je velmi příjemné místo, kam nemám strach se vracet.

Co pro Vás výhra znamenala? Spadl vám takzvaně  „kámen ze srdce“?
Tak určitě mi spadnul kámen ze srdce, protože mě moje asymetrie hodně tížila, nikdy bych se s tím asi nevyrovnala, hlavně bych na takovou operaci neměla peníze, nebo tedy alespoň v horizontu příštích deseti let. Jak jsem již říkala, jsem studentka, takže počítám každou korunu.

Co se po operaci změnilo? Byla to velká životní změna?
Co se změnilo? No, když jsem se koukala na různá videa např. z Británie, kde se svěřovaly účastnice soutěží se svými pocity, došlo mi, že na tom nejsem zase až tak moc špatně. Že sice mám asymetrii prsů, ale na druhou stranu nemám problém svléknout se před přítelem – to ony například měly, když jsem slyšela, že je jejich manžel nikdy neviděl bez podprsenky, byla jsem docela v šoku. Můj partner změnu moc nekomentoval, on je rád, že jsem já více v pohodě.

Změnil se Vám po operaci život?
Spoustě lidí to může připadat povrchní, ale změnilo zejména to, že jsem více spokojená sama se sebou a oproti minulosti si ráda kupuji hezké spodní prádlo, protože mi konečně je. Není lepšího pocitu, než když si zkusíte hezké nevyztužené prádlo, které Vám sedí na obou prsech stejně. To samé platí u plavek. To byla pro mě asi jedna z největších změn.  Vím, že to hodně žen bere jako samozřejmost, ale pro mě to bylo něco jako malý zázrak a osobní vítězství.

[[related]]

Stála operace za to? Za ty nervy?
Teď říkám jednoznačně ano, těsně po operaci bych Vám asi odpověděla trochu jinak, ale teď jsem stoprocentně přesvědčená, že podstoupit operaci byl dobrý nápad.  Po operaci byly prsa oteklá, byly hodně viditelné jizvy a nedovedla jsem si představit, že to bude někdy lepší.

Šla byste do operace znovu?
Určitě bych do toho šla! Jediné, co pro mě bylo hodně těžké, bylo spaní na zádech, normálně jsem zvyklá spát na břiše a na boku a najednou jsem musela měsíc vydržet spaní na zádech.  Před operací jsem se hodně bála, ale to je asi normální, protože člověk, ač je informovaný od operatéra, se bojí, protože neví, do čeho jde.

Jak jste se cítila těsně před operací?
Při cestě na kliniku jsem byla strašně nervózní, nicméně na klinice vše proběhlo strašně rychle, takže jsem nervózní nestihla být.

Co jste pociťovala během prvních převazů?
Když jsem poprvé viděla prsa v zrcadle, byl to docela šok. Prsa byla oteklá a celá taková bolavá. Tím, že mám implantát jen na jedné straně, to vypadalo upřímně dost divně. Pan docent mě sice uklidňoval, že si to sedne, že to chce čas, nicméně, docela jsem se bála, že mi asymetrie zůstane. Každopádně, pan docent měl pravdu, vše chtělo čas. Nyní mám prsa stejná a jsem nadšená.

Pochybovala jste v době hojení, zda jste udělala správnou věc?
Upřímně ano, opravdu jsem se bála, že výsledek nebude takový, jaký jsem si vysnila. Nicméně jako všechny ostatní věci v životě i hojení po operaci vyžaduje svůj čas. Teď si zpětně říkám, že jsem se zbytečně stresovala. Vše je v naprostém pořádku a já jsem moc vděčná za šanci, kterou mi Lékařský dům dal.

Foto zdroj: profimedia.cz, ld.cz