Pád až na samé dno: Svedl mě můj otec!

Natashin biologický otec ji chtěl od chvíle, kdy ji poprvé spatřil. Zjistila to dva roky po jejich prvním setkání, když se na toaletě pokoušela zvládnout svou sebenenávist. Těsně před tím měla se svým tátou orální sex. „Jak dlouho sis přál, aby se tohle stalo?“ „Hned jak jsem tě uviděl.“

Natasha vyrůstala v kanadském Vancouveru jen se svou matkou. Otec je opustil ještě před Natashiným narozením. Nikdy neměla sourozence. To vše je důležité pro další příběh. Díky tomu, že Natasha vyrůstala pouze s matkou, nepoznala vztah otec – dcera. Ani nezažila blízkost, jakou mohou mít pouze sourozenci, kteří vyrůstali celý život bok po boku, kteří mají stejné vzpomínky, stejné zážitky a výchovu.

Poprvé se se svým biologickým otcem setkala, když jí bylo 19, tolik jako její matce, když otěhotněla. „Hledala jsem ho, protože jsem se cítila hrozně osamělá a zlobila se na matku. Ona žila téměř deset let s mužem, který nás zneužíval. Když ji konečně nechal, moje sebevědomí i důvěra v lidi byly zničené. Toužila jsem po rodiči, který by mě bezpodmínečně miloval a chránil.“ Ironií je, že to co následovalo, bylo mnohem horší.

S tátou v posteli

Našla ho na Jamajce. Když za ním přijela, připadala si jako v ráji. Úplně ji oslnil. Věnoval se jí, ukázal jí ostrov. Udělal, co jí na očích viděl. „Bylo to v naprostém kontrastu oproti tomu, jak se ke mě choval můj nevlastní otec, kterého jsem se tak dlouho bála.“

Když se vrátila do Vancouveru, zůstali s otcem v kontaktu. Často si telefonovali, několikrát ho navštívila. Natasha se mu svěřovala s důvěrnými záležitostmi, s trápeními s chlapci.  Už během prvního setkání ji zaujalo, jak si jsou s otcem podobní: měli stejné pohyby a způsob držení těla. „Bylo to pro mě nové, s matkou si nejsme vůbec podobné a sourozence nemám.“

Po dvou letech začala spát s otcem v posteli. „Při zpětném pohledu se to může zdát zvláštní, ale já se v dětství mazlila s mamkou i babičkou a neměla jsem tušení, jak by měl fungovat normální vztah s otcem. Navzájem jsme se objímali a já se cítila v bezpečí.“ Když si začala uvědomovat, že ji otec sexuálně přitahuje, zhrozila se. Neměla o tom ale s kým mluvit. Doufala, že když odejde, tak ten pocit zmizí. Místo toho rostl.

Bod zlomu

V té době také zjistila, že jsou jejich pocity vzájemné. Jednou v létě udělal něco, co ji hluboce rozrušilo. Bylo děsné vedro a tak zůstali celý den v klimatizované ložnici v posteli a dívali se na televizi. Otec najednou přepnul na pornokanál a komentoval, které z pornohereček by to nejraději udělal do análu.

„V hněvu a zmatku jsem utekla a zamkla se v jiném pokoji. Dlouho se u dveří omlouval. Byla jsem za to ráda. Potřebovala jsem ho jako pevný bod v mém jinak zničeném životě. Teď už vím, že toto byl bod, kdy jsme překročili hranici.“

Dělala vše možné, aby svou sexuální přitažlivost k otci potlačila. Cítila, že se blíží něco zlého.

Vězněm v ráji

„Měli jsme spolu několikrát orální sex. Téměř pokaždé bezprostředně po té, jsem se zavírala na toaletě a užírala se sebenenávistí a znechucením. On ležel na posteli a opakoval prázdné: ´Budeš v pořádku.´“

Natasha si připadala jako vězeň: Ocitla se na ostrově. Neměla se na koho obrátit, kam utéct. Domů jet nechtěla, aby se matka nevyptávala, proč přijela dřív. „A tak jsem zůstala na Jamajce a prožívala nejhorší noční můru svého života.“

Cítila se bezmocná a prosila otce, aby přestal. On to slíbil, ale nedodržel. Mezi tím chodili do společnosti a na večeře s jeho přáteli a přítelkyní. „Choval se jako by se nic nestalo. Byl okouzlující, jako vždy.“

Teprve poslední noc se zavřel do svého pokoje a nechal mě. Druhý den mě beze slova odvezl letiště. „Doufala jsem, že mě ty hrozné pocity opustí, až se vrátím domů. Bylo to ale horší a horší. Musela jsem vyhledat psychologa.“

„Nebyla jsem jen obětí svádění svého otce. Cítím se jako oběť svých vlastních sexuálních pocitů. Netušila jsem, co to je GSA, nebo jak je běžné.“

Incest jako častý úkaz

To, co Natasha prožila s otcem, se nazývá genetická sexuální přitažlivost – GSA (genetic sexual attraction). Tento termín použila poprvé v osmdesátých letech Američanka Barbara Gonyo. I ona je obětí tohoto fenoménu. Když v padesátých letech otěhotněla, donutili ji, aby svého syna dala k adopci. Setkala se s ním, až když jí bylo 42 a jejímu synovi Mitchovi 26. Radost ze setkání zkazilo zděšení, když si uvědomila, nakolik ji její syn sexuálně přitahuje. Na základě prožité zkušenosti založila sdružení „Adoptovaní hledači pravdy“, aby podpořila lidi s podobnou zkušeností. Nezvladatelnou touhu překročit tabuizované hranice totiž pociťuje až polovina sourozenců, kteří byli jako malí odděleni a setkali se až v dospělosti.

Svou teorii staví na poznatku, že lidé obvykle považují sobě podobné lidi za důvěryhodnější, atraktivnější a podobně. Přátele si také hledáme mezi těmi, kteří mají podobné IQ, zájmy a vlastnosti. A dědičnost vytváří psychickou i fyzickou podobnost.

Normálně totiž sexuální přitažlivosti mezi sourozenci brání tzv. Westermarckův efekt. Finský antropolog Edvard Westermarck tvrdí, že pro dospělého muže je sexuálně nepřitažlivá žena, se kterou prožil její útlé dětství. Svůj názor postavil proti přesvědčení Sigmunda Freuda, podle něhož je incest univerzální.

P.S. Natasha Rose Chenier, je spisovatelka, hudebnice a literátka. Napsala román na základě svých zkušeností s GSA. Knihu publikovala postupně na své internetové stránce. (natasharosechenier.com)

Foto zdroj: Shutterstock.com