Psaní rukou – proč je pro nás důležité

Odraz naší osobnosti prostřednictvím písma

S procesem psaní je úzce spojen mozek, který řídí veškeré naše činnosti – chování, mluvení a gestikulaci. Soubor mozkových buněk předává pomocí složitého nervového systému příkazy celému našemu tělu a tudíž také ruce při psaní. Proto je písmo – rukopis – obrazem našich vlastností promítnutých na papíře. Podobně jako u otisků prstů platí, že ani u písma nenajdeme dva stejné rukopisy.

Člověk má v radostném rozpoložení písmový obraz uvolněnější – písmo je větší, vzletnější, napsané rychleji. Naopak pod vlivem nálady smutné míváme písmo menší. Z písma jsme taky schopni vyčíst, zda byl pisatel unaven či dokonce v depresi – tehdy tahy ztrácejí štíhlost, zdrobňují se, může v nich být patrná i jistá křečovitost a další znaky. Naopak bychom asi očekávali, že nebude žádný problém z písma vyčíst, zda patří muži nebo ženě. Omyl, s jistotou to lze určit pouze v 15% případů. Můžeme sice hovořit o typických mužských či ženských rysech písma, ale ve skutečnosti se jedná o povahové vlastnosti, jejichž nositelem může být jak muž, tak žena.

Obdobná situace nastává i ohledně pisatelova věku. Existují totiž písma starých lidí, která se vyznačují velkou plynulostí písmového tahu a naopak písma mladých se stařeckými rysy. S jistou nadsázkou by bylo možno říci, že písmo spíše vypovídá, na kolik se cítíme, než kolik nám doopravdy je.

Co můžeme například z písma vyčíst:
► sklon řádky odhalí optimismus či pesimismus pisatele (nahoru nebo dolů…)
► sklon písma je ukazatelem emocionální stability
► rytmus a rychlost psaní často vypovídají o duševní vyrovnanosti a pohotovosti v myšlení
► silný tlak na pero vypovídá a naléhavosti, slabý tlak často znamená citlivost
► mezery mezi slovy podávají svědectví o vztahu pisatele k ostatním lidem, dále také míru jeho společenskosti a potřebu osobního prostoru

Další zvláštností spojenou s mozkem je rozdělení lidí na praváky a leváky. Je to dáno tím, že mozek je rozdělen na dvě hemisféry – pravou a levou. Pravá řídí levou polovinu těla, levá naopak pravou. U praváků je tedy dominantní levá hemisféra mozku, u leváků pravá. Statistiky uvádí, že pouze 10% lidí jsou opravdoví leváci. Leváctví je navíc ve většině případů dědičnou záležitostí. Může být také ovlivněno hladinou testosteronu (samčí pohlavní hormon) v období nitroděložního vývoje. K leváctví patří nerovnoměrnější vývoj v dětství než u praváků. Leváci mohou mít poruchy v učení, na druhé straně jsou však tvořivější a lépe zvládají prostorové, zrakové a matematické úlohy.

Zajímavosti

► Ve středověku bylo psaní výsadou mocných
► Inkoust a papír byly vynalezeny v Číně
► Základ naší abecedy neboli řeckou alfabetu používali již kolem roku 700 př. n. l. Etruskové
► Akademie soudních znalců písma vznikla ve Francii v 16. století
► Z písma nelze poznat zda je text psán ženou či mužem
► Grafologové vytvořili čtyři základní skupiny, z nichž každá preferuje jiný psací nástroj. Když někdo při psaní preferuje obyčejnou tužku, grafologové mu připisují tyto vlastnosti: ovlivnitelnost, proměnlivost názorů, náladovost a nejistotu. Plnící pero zase prozrazuje lidi povýšené, kteří rádi poučují. Realisté píší klasickou propiskou. Fix používají lidé, kteří se snaží vyhýbat problémům

Písmo a umění

Díky psaní rozvíjíme svou jemnou motoriku, jsme schopni koordinace oko – ruka atd., což jsou dovednosti důležité i v jiných oblastech života než je pouze psaní. Jejich podstatou je takzvaná grafomotorika, což je veškerý soubor činností, který člověk vykonává při psaní či kreslení. Tyto dovednosti mohou také podpořit rozvoj představivosti a fantazie. Je praktické je rozvíjet již během raného dětství, například použitím různých her a zajímavých materiálů a pomůcek, které dokáží přilákat dětskou pozornost. Pro představu se může jednat o manipulaci s drobnými a křehkými předměty, vhodným tělesným cvičením (jako uvolňování a zpevňování svalů ruky a celého těla), nácvik „špetky“, obkreslování a napodobování obrázku a tak dále.

Písmo však nemusí být pouze praktickým nositelem informací – může se jednat také o umění. Například kaligrafie je formou umění, která – jako ostatně téměř všechna umění –  odráží umělcovo rozpoložení. Nicméně kaligrafie by se dala vystihnout i starobylým rčením: „Tvé psaní odráží tvůj charakter“. Kaligrafie se snaží vystihnout daný okamžik. Proto je při ní důležité velice se soustředit – každý tah se vede jen jednou, nic se neopravuje.

Mnozí vyznavači kaligrafie se shodují na tom, že jim slouží jako velice dobrý způsob uklidnění či relaxace. Když se jich zeptáte z jakého důvodu, dostanete odpovědi typu „kaligrafie posiluje moje vnitřní já“ nebo „líbí se mi, že pár tahů štětcem může mít takovou hloubku“ či „relaxuje a navozuje uvolnění a vlastně dobrý pocit z činnosti samé“. „Jako když někdo řídí auto jen tak pro radost, nikam nepotřebuje jet, něco zařídit, koupit, ale jen tak se jede projet“. V jednoduchosti je krása.

Psaní rukou – je vůbec ještě potřeba?

Někteří z nás si možná řeknou, že v dnešní přetechnizované době, kdy jsme neustále obklopeni počítači a mobilními telefony, již tužka a papír nemají své místo. Je přeci daleko snazší poznámku zapsat do Outlooku či telefonní číslo poznamenat rovnou do telefonu. Dopis napsaný na počítači je mnohem úhlednější a když se přepíšeme, stačí kurzorem zajet doleva, nehledě na možnost snadno vkládat sofistikované grafy a rychlou možnost přenosu informací.

Ano, technika nám jistě do života přinesla značné výhody. Ale stačí na všechno? Jistě používáte papír a tužku na vzkazy, nákupní seznamy a spoustu dalšího. Ale psaní rukou má ještě další velmi důležitou funkci, a to chceme-li být osobní. Dopis napsaný rukou nese úplně jiné informace, než dopis psaný na počítači. Obdobně jako rozlišujeme komunikaci na verbální a neverbální. Při použití spojení „verbální komunikace“ myslíme striktně obsahový význam sdělení. V podstatě to, co by bylo možné napsat. „Neverbální komunikace“ jsou všechny přidané významy jako intonace, hlasitost, veškerá gesta, mimika, postoj a tak dále. Tato neverbální komunikace přitom zabírá cca 80% celkové komunikace.

O dopisech či vzkazech psaných rukou by bylo možno říct něco obdobného jako o neverbální komunikaci. Přidávají k obsahu sdělení další významy. Písmo vypovídá jednak o našich obecnějších rysech a charakteristikách, ale i o momentálních stavech (rozrušení, spěch, vztek, smutek). Většina z nás sice není zkušenými grafology, kteří jsou schopni z písma vyčíst o daném člověku i jeho oblíbené jídlo, ale jisté informace na nás z písma druhého působí, zanechají v nás určitý dojem. Podobně jako nám může být někdo sympatický z tónu hlasu po telefonu, tak můžeme obdobnou náklonnost (nebo naopak antipatii) cítit právě z písma.

Psaní ovlivňují i nástroje, které za tímto účelem používáme

Stalo se vám někdy, že jste psali jako „kocour“, a poté co jste vyměnili tužku se vám psalo nejenom výrazně lépe, ale Vaše písmo bylo rovněž úhlednější? O výsledku vaší práce skutečně může rozhodnout také typ pomůcky na psaní. Ovlivnit jej může typ hrotu (mikrotužka, popisovač, kuličkové pero), šíře stopy (0,3 mm, 0,4 mm, 0,5 mm, 0,7 mm, 0,8 mm) a odpružení hrotu (například Pentel mikrotužka A255), šíře úchopové zóny nebo její materiál a sklon hrotu – především u per.  V dnešní době se psací potřeby stávají také módním doplňkem.

Tipy od Pentelu:
Například dámská pera Pentel – Sophia mají na řetízku přívěsek s kamínky v barvě pera. Ten lze sundat  a zavěsit na zip kabelky či mobilní telefon. Dámy mohou zvolit typ psacích potřeb podle barevnosti tak, aby měly veškeré doplňky barevně sladěné.

U dětí začínajících s psaním může pomoci trojhranná uchopovací zóna pera. Ta dítě navede                   ke správnému držení psací potřeby a je vhodná také pro leváky díky nastavitelné úchopné části. Dítě se tak nemusí soustředit na to, jak má tužku držet, ale může se věnovat rovnou psaní samotnému. Tato pera vyrábí Pentel pod názvy Flexfit a Flexfit II.

Písmo a jeho historie

První nalezené systémy znaků, které lze chápat jako počátky písma určené ke komunikaci, spadají až do starobabylónského období. Sumerové tehdy v letech 3 000 let př. n. l. – 2 470 let př. n. l. písmo vynalezli. Nejprve šlo o takzvané piktogramy a ideogramy, které měly kolem 900 znaků. Z piktogramů se časem vyvinulo klínové písmo, obrazce mající tvar klínů a čar. Vývoj písma tehdy směřoval od obrázkových podob nazývaných obrázkovým písmem k formám jednodušším, kde jednotlivé obrázky představovaly již ne celé objekty, ale jednotlivé hlásky a slabiky.

K nejstarším známým písemným relikviím patří hliněné tabulky z Uruku, města ve starověké Mezopotámii (oblast mezi dnešním Perským zálivem a Bagdádem), z období roku 4000 let př. n. l. Jde o pozůstatky knih s účetnictvím. Písmo se tedy zrodilo proto, aby bylo možné vést zemědělské účty, záznamy o počtech domácích zvířat, počtu pytlů s obilím a podobně. Na těchto tabulkách jsou takzvané piktogramy – jednoduché obrázky předmětů nebo živočichů.

Ve spolupráci s psycholožkou Mgr. Katarínou Filasovou

_{POUŽITÉ ZDROJE:}

Knihy:
GRAFOLOGIE, autor: David V. Barrett, IKAR
GRAFOLOGIE PRO KAŽDÉHO, autor: Zuzana Dobiášová, nakladatelství Ivo Železný, 2001
GRAFOLOGIE – CESTA DO HLUBIN DUŠE, autor: Helena Veličková, Academia, 2002