Ten se řídí takzvaným insolvenčním zákonem. Je-li osobní bankrot umožněn, dochází ke sjednocení všech dluhů. Zajištění věřitelé jsou uspokojeni zcela, nezajištění do jimi schválené výše a zbytek dluhů může být dlužníkovi odpuštěn.
O oddlužení rozhoduje soud, k němuž musí nejprve dlužník podat žádost. Tento návrh může podat pouze dlužník, nikoli věřitel. Dlužník musí být chopen z pravidelného příjmu uhradit během pěti let alespoň třicet procent dluhů.
Návrh na oddlužení musí obsahovat:
- osobní údaje dlužníka,
- údaje o očekávaných příjmech v budoucích pěti letech,
- přehled jeho příjmů za poslední tři roky a jejich doložení,
- návrh, jakým způsobem má být oddlužení řešené nebo konstatování, že takový návrh dlužník nevznáší
- seznam majetku
- seznam závazků.
O udělení osobního bankrotu rozhoduje soud. Jeho rozhodnutím je vázán nejen dlužník, ale i věřitelé včetně těch, kteří s návrhem nesouhlasili. Usnesení soudu určuje i další průběh řízení – způsob oddlužení, splátkový kalendář, případně osobu insolvečního splátce a podobně.
Zveřejněním v insolvenčním rejstříku nastává účinnost osobního bankrotu. Insolvenční správce může prodat majetek dlužníka. Dojde-li k plnění za pomoci splátkového kalendáře, může být prodán majetek a výtěžek půjde na částečnou úhradu dluhů. Tím se uspokojí především zajištění věřitelé. Nachází-li se dlužník v institutu osobního bankrotu, nelze na něj poslat exekutora.
Je-li soudem přiznán osobní bankrot, podmínky plnění jsou velmi tvrdé: Po dobu pěti let bude dlužník odevzdávat věřitelům vše, co vydělá nad rámec životního minima, ale pokud se mu podaří uhradit alespoň 30% dluhů, může začít znovu s čistým štítem.
Rok 2014 přinesl dvě významné novinky:
- osobní bankrot mohou požádat manželé společně
- mohou se do něho zahrnout i dluhy z podnikání (tedy je přístupný i pro OSVČ).
Foto zdroj: