Nešťastná v lásce kvůli výchově? Ano, to se vám může klidně stát!
Čtyřicetiletá Lucie má dodnes problémy v partnerství. Ve vztazích se jí nedaří, a protože nepatří mezi ženy, které by svoje problémy hodily na někoho jiného, snaží se na sobě pracovat a přijít věci na kloub. Myslí si, že její pohled na mužský svět zásadním způsobem ovlivnil nedořešený vztah s jejím otcem. Skutečně může vztah otce a dcery tolik ovlivnit náš život?
Zdroj: archiv redakceKdyž chválu nahrazuje kritika
Ačkoli se v minulosti hodně prosazoval názor, podle kterého neměl otec ve výchově dítěte příliš velký vliv, opak je pravdou. Oba rodiče dítě ovlivňují stejným dílem a to samozřejmě platí i ve vztahu otce a dcery. Odborníci si myslí, že otec ve svém dítěti pěstuje zejména sebevědomí, úctu k sobě samému a cílevědomost. Dobrý vztah se projeví i při rozvoji intelektu a děti se ve škole dobře učí. Dcera vidí ve svém otci vzor, je prvním mužem, se kterým se v životě setkává a podle něj si vytváří svoje názory na opačné pohlaví. Otec by měl dceři dávat najevo podporu a lásku, měl by jí zdůrazňovat, že ji má rád právě takovou, jaká je. Daří-li se takový silný vztah vytvořit, stane se postupem času z tátovy malé holčičky zdravě sebevědomá dáma, která bude znát svoji cenu. Pokud ale chválu nahrazuje kritika, je pravděpodobné, že žena bude trpět komplexy méněcennosti. Přesně takový scénář prožila Lucie.
Nedůvěra v sebe samu
„Táta mne neustále kritizoval. Dobře jsem se učila, ze školy nosila jedničky, zpívala jsem ve sboru, hrála na klavír, měla talent na jazyky a i na sport jsem byla docela šikovná. Jenže nic z toho jakoby mu nebylo dost dobré a já se proto hnala za tím být stále lepší a lepší, abych nějak upoutala jeho pozornost, ale stejně mi to nebylo nic platné,“ vysvětluje Lucie. Zatímco matka se ji v jejích aktivitách snažila podporovat a dávala jí najevo lásku, otec se choval chladně a dceřiny úspěchy považoval za samozřejmost. Když něco neudělala na sto procent, ještě ji popíchl. „Kolem mne byly holky, které toho uměly mnohem míň než já, ale když jsme třeba měli školní sportovní závody, tátové se na ně přišli podívat a povzbuzovali je, i když děvčata ani zdaleka neměla na vítězství. V cíli jim dali pusu a pochválili je, jak jsou dobré. Dneska si uvědomuju, že jsem jim to strašně záviděla,“ říká Lucie. Nemá-li dcera pocit, že ji otec dostatečně miluje, pochybuje sama o sobě. Nevěří tomu, že ji nějaký muž bude milovat a přesně tohle je Luciin případ.
Skutečné city si nekladou podmínky
„Vlastně pořád dokola opakuju tentýž vzorec chování. Snažím se být ve všem dokonalá, všechno zvládnout, mám pocit, že musím dělat pořád víc a víc, abych si lásku muže zasloužila, jinak nejsem hodna jeho pozornosti. Skutečnost, že by mne muž mohl milovat proto jaká jsem, je pro mne obrovská novinka,“ vysvětluje, k jakému poznání se během let dopracovala. Skutečná láska si neklade žádné podmínky, ta prostě existuje bez ohledu na to, jestli dcera přinesla ze školy pětku nebo doběhla v běžeckém závodě jako poslední. Na otázku, jestli by svému otci, kdyby dnes ještě žil, vyčetla, že jí mohl dát víc lásky, ale Lucie zavrtí hlavou. „Už jsem mu to odpustila, on to prostě jinak neuměl. Myslel si asi, že mi v životě nikdo nedá nic zadarmo, tak mne na to připravoval. Pravda, možná trošku drsně,“ uzavírá Lucie svůj příběh.
Jaký máte vy vztah ke svému otci? Dával vám hodně lásky nebo vás naopak kritizoval? A jak jste se se vztahem k němu vypořádala?
Foto zdroj: profimedia.cz
