Nechce se mnou bydlet. Chce mě jenom na sex?
Před sedmi lety mi zkrachovalo manželství. Manžel chytil tu pověstnou druhou mízu a ze dne na den mě i naše společné děti postavil před hotovou věc. Oznámil nám, že už nějaký čas miluje jinou ženu a navíc s ní prý čeká dítě. Ze dne na den se mi zhroutil svět jako domeček z karet.
Zdroj: archiv redakceO existenci jiné ženy jsem neměla tušení, o to větší to pro mne byl šok. Děti už byly v té době dospělé, takže rozchod rodičů nebraly nijak tragicky. Ale co já? Nezůstalo mi nic. Dřívější jistoty byly v nenávratnu, děti odrostly a zařídily si své vlastní životy a i když se mi snažily všemožně pomáhat, byla jsem sama.
Myslela jsem, že už to tak i navždycky zůstane. Však kdo by stál o starou ženskou. Jenže člověk míní a osud mění. A tak jsem jednoho dne potkala na procházce s pejskem sympatického muže, se kterým jsme se dali do řeči. Nejprve jsme si notovali v tématech o zvířecích mazlíčcích a později jsme našli i spoustu jiných společných námětů. Ač jsem si myslela, že už mě to na prahu padesátky nikdy nepotká, jednoduše jsem se zamilovala.
Znovu jsem se jako bláznivá puberťačka těšila na každé setkání s ním. Začali jsme spolu chodit do kina, do divadla, na večeři, byli jsme spolu na dovolené. Z kamarádství se pozvolna vyvinula láska jako trám a já byla zase šťastná. S Markem si totiž báječně rozumíme v každém směru. Ale jedno mě přesto trápí. I když náš vztah trvá už pátým rokem, stále bydlíme odděleně.
Jednou jsem nadhodila řeč, že by se mohl Marek přestěhovat ke mně anebo já k němu a jeden byt pronajmout. Ale Marek se z toho elegantně vyzul a obrátil řeč jinam. Když jsem to zkusila podruhé, řekl mi na rovinu, že se stěhovat nechce, ale nechce ani, abych se stěhovala já k němu.
Začalo mi to samozřejmě vrtat hlavou. Nejdřív mě napadalo, že má možná manželku a já mu hraji druhé housle, ale to se mi nezdálo, vždyť se mnou trávil prakticky každý volný čas. To by musela případná manželka něco tušit. Když jsem se mu se svým trápením svěřila, smál se mi, že jsem blázínek. Řekl, že mu to prostě takhle vyhovuje, mít své vlastní pohodlí, ale zároveň mě moc miluje a chce být se mnou.
Mně to ale připadá dost zvláštní. Přeci k sobě nebudeme běhat s každou hloupostí přes ulici. Marek mi tvrdí, že je to tak lepší i pro mě, nemusím se o něj starat, vařit mu a prát. Ale mě by to těšilo, jsem přeci jen taková ženská kvočna, která se ráda o někoho stará a někomu vyvařuje. Nevím, jestli za tím není něco jiného, nebo si to jen namlouvám a Marek to opravdu bere jen z čistě chlapského pohledu.
Nikoho, kdo by takhle odděleně žil, ve svém okolí ani neznám, možná mi někdo tady poradí. Nevím, nechci o něj přijít, ale tohle se mi zdá nějaké divné…
Foto zdroj: profimedia.cz
