Pokud jsi spíš dobrodružný typ a nebaví tě předem nalajnované programy cestovek, vřele ti doporučuji zařídit si vše sama, zejména výlet do Asie tě vyjde mnohem levněji. Přes internet si objednáš a zaplatíš letenky (např. studentagency.cz), i pobyty v hotelech (www.booking.com). Serverů s nabídkami na tebe vyskočí z vyhledavače víc, prohlížej, srovnávej a ve finále zvol ty nejlepší. Dražší je jen ta první dálková letenka, pak už využiješ místní letecké, pozemní i lodní spoje a přeskakuješ ze země do země, případně z ostrova na ostrov...

Jen když počítám letadla, během poslední cesty jsem letěla sedmi, takže ke konci jsem měla dojem, že mi už pomalu rostou křídla. :-) Mimochodem, letiště Changi v Singapuru je zážitek už samo o sobě. V příletových halách tlumí kroky tlusté koberce, plno „jezdících chodníků“, orchideje i na WC a mezi terminály jezdí vlak, který nepotřebuje řidiče. 

. Zdroj: archiv redakce

Singapur je ostrovní městský stát, který navíc zahrnuje 54 ostrůvků. Na mapě ho hledej na jihu Malajského poloostrova. Většinu obyvatel (75%) tvoří Číňané, následují Malajci, Indové a další národnosti. Z náboženských ideologií je nejrozšířenější mírumilovný buddhismus, své zastoupení tu má také islám, křesťanství, hinduismus, sikhismus a konfucianismus. 

Singapur založil v roce 1819 Sir Thomas Stamford Raffles z Britské východoindické společnosti. Byl britskou kolonií, nyní je nezávislou republikou. Sir Raffles nechal zaplnit bažiny a především uklidit lebky obětí pirátů, což dnes, při procházce mezi mrakodrapy moderního centra, zní jako příběh z říše pohádek. 

. Zdroj: archiv redakce

Typický pohled ve městě a nemysli si, že z mrakodrapů, kde zdejší obyvatelé pracují, jedou večer do pohodových vilových čtvrtí, jen v čínské a indické čtvrti jsou jednopatrové domy, jinak jsou tu samá sídliště s vysokými, komfortně vyhlížejícími věžáky, zasazená do nespočetných parků a okrasné zeleně.

V Singapuru se totiž tísní 7540 lidiček na km2, (v hustotě obyvatel zaujímají 3. místo ve světě!) a tak není divu, že se šetří místem, zato architekti ctící ekologii předvádějí pravé divy. Podle výzkumu The Economist Inteligence Unit byl Singapur označen jako země s nejvyšší kvalitou života na planetě.  

Mimochodem, výšku prosklených gigantů jsem se snažila zachytit vleže na chodníku, jinak to nešlo. :-) 

. Zdroj: archiv redakce

Mezi výkřiky moderní architektury bezesporu patří 58patrový luxusní hotel Marina Bay Sand, který tvoří tři budovy, spojené nahoře 340 m dlouhou betonovou lodí, se 150m dlouhým bazénem, obklopeným palmami. V celém komplexu je všechno možné i nemožné, včetně kasina, kluziště, divadla, muzea, salonů krásy, obchodů a restaurací. Pokud vydržíš do večera, odmění tě pohled na laserovou světelnou show, při které se navíc rozsvítí padesátimetrové umělé stromy. Manažer, kterého jsem se ptala, v kolik hodin to vypukne, krčil rameny, prý ještě nikdy v práci neskončil tak brzo, aby se mohl jít podívat... 

. Zdroj: archiv redakce

Díky neskutečně pracovitým a disciplinovaným obyvatelům se ze Singapuru podařilo vybudovat doslova ekonomický zázrak. Každý tady touží udělat kariéru, mít super auťák, dobře bydlet, mít pořád dost peněz. A tak pracují a pracují, ale co dál?... Kde jsou děti? napadlo mě při procházce městem. Statisticky vzato převládají studenti ve stejnokrojích, modrokošilatí kravaťáci s tablety a luxusní slečny z firem. 

. Zdroj: archiv redakce

Je tu málo svateb a málo dětí, což zatím příliš nezlepšil ani státní populační program. Plánovaná setkání nezadaných mladých v bleskové seznamce někde v kavárně nezakládají zrovna na osudovou lásku Romea a Julie, moc nepomáhají ani výlety mimo město, přestože se na nich učí pod vedením odborníků jak relaxovat, nechybí ani zdravotnická osvěta a triky povzbuzující sexuální apetit. Nic z toho nezaručuje romantické citové bouře, vášnivé noci a úspěšné početí. Selhávají i počítačové seznamky s vědecky podloženými modely, kde si vhodný protějšek prostě vyfiltrujete. Kdo ví, čím si prošla dvojice svatebčanů, které jsem vyfotila u osmimetrového Merliona, (napůl lev, napůl ryba) symbolu města.  

. Zdroj: archiv redakce

Co zcela zaručeně v tomhle městě neuvidíš, je sprejer v kšiltovce a se šátkem přes pusu stříkající na zdi nápisy a obrázky (domorodec si netroufne a cizinec by neskutečně riskoval – za tuhle činnost měl být zbit rákoskou a navíc jít do vězení mladý Brit). V celém městě jsem viděla jedinou stěnu s grafitti, že by to vláda povolila jako „uměleckou“ výjimku? Stejně ale, slavný anonymní umělec jako Banksy, který má své muzeum v anglickém Bristolu, tady zřejmě hned tak nebude. 

. Zdroj: archiv redakce

Zapomeň na obrázky známé z Česka - puberťák práskající bublinami žvýkačky (žvýkačka se nesmí dovážet, ani se tu neprodává), divoká líbačka zamilovaných, přebíhání na červenou nebo mimo přechod, partička popíjející na lavičce alkohol, piknik v trávě a odpadky, vajgly na zastávce, pánové močící v parku… 

Všudypřítomné kamery to vidí a hrozí fyzické tresty a pokuty, ne nadarmo se říká Singapuru Fine city. (fine = pokuta). Za jezení a pití v metru zaplatíš 500 singapurských dolarů, za kouření rovných 1000 a také nesmíš převážet durian – ježatou, páchnoucí zeleninu, s níž tě neopustí ani do hotelu. 

Prodejci suvenýrů si z toho ovšem udělali tak trochu kšeft, jak je z fotky patrné, je to vděčné a turisty oblíbené téma. 

Přiznám se, že pod dojmem, že se tu nic nesmí, jsem s obavami sledovala při prohlídce na letišti svůj kufr, skrývající nejméně dvacet balíčků žvýkaček, které se hodí hlavně v letadlech, na vyrovnání tlaku při vzletu a přistání. Koukala jsem tak vyplašeně, až si mohli myslet, že jsem pašeračka drog…To by mi ovšem hrozil trest smrti.

Zdroj: archiv redakce

Jak se ti líbí slogan na jejich reklamách? Úplně tě slyším, shop a dine – nakupovat a něco dobrého sníst, proč ne, ale co tam dělá ta SMRT? Že by z nakupování dostali infarkt? Ale kdeže, SMRT, MRT, a LRT jsou zkratky pro místní metro a nadzemní vlaky. Když ovšem na nástupiště přijíždí vagon, zejména s tím prvním označením, českému člověku docela zatrne a ještě víc, když ve vestibulu vidí panel s nápisem Contacting SMRT.  

Pestré národnostní složení dokládá fakt, že úředními jazyky jsou angličtina, čínština, malajština a tamilština. Důsledně čtyřjazyčné jsou veškeré informace, takže z nápisů v metru už vím, že „udržujte odstup od dveří“ se malajsky řekne „Jangan berdiri dekat pintu“.  

Než se vydáte na cestu, zvolíte si start a cíl u panelů s mapou a do kasičky vložíte požadovanou částku (platí se podle vzdálenosti). Nikdo se tu netlačí, u dveří vagonů dělají lidi spořádané frontičky ve směru barevných šipek. Vagony jsou průchozí a čisté, tak jako celé město. Přesto hodně obyvatel nosí často roušky na ústech, takže vypadají jako doktoři z IKEMu na vycházce.

Zdroj: archiv redakce

Prima vycházka je do Botanické zahrady, oceněné dokonce UNESCO, kde relaxují přepracovaní obyvatelé – někteří i cvičí a meditují. Já jsem tu narazila na skupinu fotografů se stativy a megaobjektivy, kteří číhali, zda se objeví jakýsi unikátní ptáček a možná i na vzácný květ obřího leknínu nazvaného Viktorie královská. Kvete bíle, vydrží jen dvě noci a pak se ráno uzavře a zrůžoví…    

. Zdroj: archiv redakce

V Botanické zahradě se projdeš v deštném pralese, v Evolution garden najdeš kytky z dob dinosaurů, v Healing garden byliny rozdělené podle léčivých účinků. Orchid garden je přehlídkové molo pro největší parádnice z říše květin. A jestli si v zimě léčíš nachlazení čajem se zázvorem, pak v Ginger garden zjistíš, že do skupiny zázvorů patří na 3000 rostlin! Ve Fragrant garden s požitkem čicháš a nasáváš s nadcházejícím večerem stále silnější exotické vůně květin, a protože je otevřeno do půlnoci, je to bezva místo pro vycházku ve dvou… 

. Zdroj: archiv redakce

Do Botanické zahrady je vstup za bouřky i po ní zakázán, na to upozorňují informační tabule pro návštěvníky, asi by to byl docela thriller. :-) A protože k rovníku je to jen 137 km, vládne zde klima typické pro deštné pralesy, tedy horko, vlhko, deště a časté bouřky. Kvůli rychlejší adaptaci doporučuji před cestou trénovat pobytem v prádelně, mandlovně, případně v tropickém skleníku. 

. Zdroj: archiv redakce

Až zatoužíš po „křestu“ Jihočínským mořem, jdi ze stanice metra Harbour Front do obchoďáku Vivo City a odtud pěšky po mostě na ostrov Sentosa. Můžeš také jet lanovkou nebo expresní jednokolejkou a po ostrově se případně přesunovat i turistickým vláčkem. 

Ostrov kdysi chránil vjezd do přístavu, za druhé světové války tu byla britská vojenská pevnost - Fort Siloso, kde je dnes vojenské muzeum. Už 45 let má však Sentosa radostné poslání – nabízí zábavu, sport i poznání. Najdete tu deštný prales, bělostné pláže, palmy, pavilony motýlů, hmyzu, akvárium, kde nechybí ani žraloci a cvičení delfíni. Krom toho můžete létat jako ptáci ve speciálním větrném tunelu, skákat na trapézách jako akrobati, užít si pořádnou vlnu ve Wave house, dopřát si filmovou 4D pecku nebo interaktivní hry…

. Zdroj: archiv redakce

Číňané a Indové se prosadili snad ve všech asijských zemích a jejich čtvrti najdete třeba i v Bangkoku. V Singapuru Číňané ovládli zejména trhy s oblečením, falšovanými hodinkami a také gastronomii. Můžete si pochutnat na jídlech, o kterých jste zatím jen snili. Já jsem si dávala v místní vývařovně balls in fried noodles, což jsem nazvala hezky česky „koule v nudlích“. A dokonce jsem si troufla na jídelní hůlky (cizincům jinak půjčují lžíci a vidličku).

Zdroj: archiv redakce

Indové mají obchody s nádhernými místními uměleckými předměty, mezi kterými se v jednom krámku docela podivně vyjímala Mona Lisa. V malebné indické čtvrti s domky s dřevěnými žaluziemi je plno zlatnictví, kde se z nejasných důvodů tlačí u pultu samí muži. Že by nakupovali v tak hojném počtu snubáky, to pochybuji, i když, krásné Indky v křiklavě barevných sárích, s živými květy v dlouhých vlasech, by stály za to. 

. Zdroj: archiv redakce

Kdekoli se v Asii octnete, všude vám budou nabízet masáž, případně akupunkturu a jiné zázraky jejich medicíny. Co přesně by ti mohli dělat u masáže s chodidly, o tom se můžeš hodně dozvědět z tohoto obrázku. Každý orgán v těle má své speciální místečko, kde je třeba kroužit nebo přitlačit. 

. Zdroj: archiv redakce

V Chinatownu jsem nemohla vynechat seanci v buddhistickém chrámu The Buddha Tooth Relic Temple, kde je u muzeum a údajně i vzácná relikvie - Buddhův zub - objevená kdesi v Myanmaru. Během magicky působící ceremonie se mniši v oranžovém rouchu  pustili s vervou do muzicírování. Vše, co následovalo, připomínalo něco jako svaté přijímání provoněné exotickými tyčinkami. Nakonec jsem objevila u střechy chrámu krásnou zahradu jako stvořenou pro meditaci a chvíli točila modlicím válcem, to aby byl svět krásné místo bez válek a život lidí, i ten můj, smysluplný a šťastný. V suterénu jsem pak našla vegetariánskou jídelnu, kde se lze za dobrovolný peníz najíst. Hlavně mě zaujaly nápisy na stěnách, třeba ten, který říká: „Radujte se ze života, buďte vděční za všechno, každý den je úžasný…“ Tak to podepisuji…   

. Zdroj: archiv redakce

A když jsem v čínské čtvrti navštívila buddhistický chrám, tady to byl pro změnu hinduistický Sri Veeramakaliamman Temple. Při ryčné hudbě z reproduktorů se odehrál obřad ve svatyni, kam lidé napřed přinášeli dary. Pak kněz poléval devítirukou bohyni Kálí různými tekutinami a nakonec kolem ní kroužil svícnem (Omlouvám se zasvěceným, takhle to zachytilo nepoučené evropské oko). 

Zkrátka a dobře, podívat se do Singapuru je skvělý zážitek, věřím, že si ho nenecháš ujít. Má to jen jediný háček, jakmile tě kouzlo Asie chytí, už tě nepustí a musíš tam znovu a znovu.

Zdroj: archiv redakce